Nová úprava soudních poplatků může oslabit české hospodářství
Užít si „shopping“ v Drážďanech nebo ve Weidenu, protože jsou tam nižší ceny než v českých obchodech, na to si už mnozí Češi zvykli. Ale budeme mít v budoucnu i takzvaný forum shopping – tedy budeme se soudit před zahraničními soudy, protože jsou ty české moc drahé?
Před několika týdny vláda schválila novou úpravu soudních poplatků, předloženou ministrem spravedlnosti Pospíšilem. Materiál projedná na aktuální schůzi Poslanecká sněmovna. Většina z návrhů je potěšující. Například podpora řešení sporů formou smíru tím, že bude vrácena podstatná část uhrazených peněz. Některé body však mohou mít značně nežádoucí vedlejší účinky pro české hospodářství. Tak je tomu i v případě uplatnění pohledávek soudní cestou.
Předražené Česko
Zažalovat pohledávku ve výši patnácti tisíc eur v první instanci stojí v Rakousku na soudních poplatcích v současné době 641 eur, v Německu 726 eur. Po reformě bude Česká republika s pěti procenty hodnoty pohledávky (namísto současných čtyř procent) na špici, zaplatíme tedy 750 eur. Tyto ceny jsou ještě srovnatelné a cesta za hranice se kvůli nim nevyplatí (snad jen, že byste si chtěli i nakoupit).
Nápadný je rozdíl u vyšších částek, které jsou pro stát lukrativnější a pro místní firmy z existenciálního hlediska důležitější. Například kvůli dodávkám drahého zařízení do Německa, kde kupující kvůli údajným vadám neplatí: zažalovat v první instanci pohledávku ve výši 1,5 milionu eur stojí v Rakousku na soudních poplatcích 20 100 eur, v Německu kolem 18 000 eur a v České republice po reformě opět pět procent (soudní poplatek činí nadále čtyři procenta ze žalované částky, jen pokud se podá návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), tedy plných 75 000 eur (také proto, že se horní hranice soudních poplatků zvyšuje z jednoho na dva miliony korun). Pokud se jedna ze stran odvolá, což není v případě takto vysoké žalované částky neobvyklé, rozdíl se dokonce ještě zvýší, protože podle nového zákona zůstává poplatek za odvolání rovněž ve výši pěti procent žalované částky. Při takovém rozdílu se už cesta přes hranice přece jen vyplatí.
Levněji to jde
Stát musí samozřejmě pracovat tak, aby pokryl své náklady. Například poplatek za předběžné opatření ve výši jednoho tisíce korun v této souvislosti náklady nekryje zcela jistě a těžko zabrání zneužívání tohoto institutu. Dle mého názoru by měl být tento poplatek zvýšen. Práce soudního vykonavatele za sepsání movitých věcí není také dostatečně ohodnocena (opět tisíc korun). V této oblasti je tedy ještě mnoho rezerv. Stát ale může být prostřednictvím soudních řízení dokonce ziskový. Ne nadarmo existují v Německu modelové pokusy přitáhnout právě lukrativní mezinárodní obchodní spory před německé soudy. V těchto řízeních je možné jednat v angličtině nebo minimálně také anglicky, aniž by bylo nutné pořizovat nákladné překlady. I rozhodčí soudy jako například stálý rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR konkurují co do výše poplatků státním soudům, za tuzemské spory požadují poplatek jen ve výši tří procent.
V zájmu firem
Mají tedy české státní soudy rozhodovat jen malé pohledávky? Ekonomicky zajímavé spory s mezinárodními prvky by pak byly vedeny v „levném“ zahraničí, v případě absence mezinárodních prvků před soukromým rozhodčím soudem. Takové rozhodnutí zákonodárců by se dalo ještě pochopit, penězi se dokonce plýtvá i v jiných státních odvětvích a dluhy nakonec stejně zaplatí naši vnukové…
Ale bez sarkasmu – české firmy by se měly přece jen ozvat, a to nejen kvůli vyšším nákladům. Každý zkušený obchodník ví, že v právním sporu se zahraničním obchodním partnerem bývá výhodou, když spor rozhoduje domácí soud. Odpadnou tak dlouhé cesty či překlady, k dispozici zůstane známý advokát i známá pravidla pro vedení sporu.
Výhoda domácího prostředí proto není doménou fotbalu, ale setkáváme se s ní i před soudem (bez ohledu na to, že soudci jsou nestranní). V devadesátých letech se českým firmám dařilo jen zřídka prosadit do smluv, aby v případě sporu rozhodoval český státní soud. Kvalita byla příliš špatná, doba jednání příliš dlouhá, nebezpečí ovlivnění soudce jednou ze stran příliš vysoké. V posledních letech se postupně zlepšila předvídatelnost rozsudků českých soudů i jejich rychlost, takže dnes nemusím jako advokát své klienty automaticky odrazovat od sjednávání soudní příslušnosti v České republice.
Pokud však bude soud v ČR několikanásobně dražší než v Německu nebo Rakousku, hovoří jasné ekonomické důvody pro to, aby byla ve smlouvě stanovena pokud možno soudní příslušnost v zahraničí. Stát tím přijde o příjmy a česká firma o možnou výhodu domácího prostředí. A přesně to je bod, na který návrh ministerstva spravedlnosti nepamatoval: oslabení České republiky jako místa pro soudní řízení povede ve střednědobém horizontu i k oslabení českých firem.
Mimochodem zdůvodnit zvýšení soudních poplatků ze čtyř na pět procent inflací, jak to vyplývá z návrhu zákona, si snad ani nezaslouží podrobnější rozbor. Čtyři procenta z milionu korun jsou stále čtyři procenta, bez ohledu na to, nakolik koruna ztratila na hodnotě.
Nejen soudní poplatky
Vyšší než inflace jsou také změny poplatků obchodnímu rejstříku. Zapsání nové společnosti s ručením omezeným by mělo stát šest tisíc korun (nyní stojí tisíc korun), každá další změna dva tisíce (místo aktuálních 500 Kč). To je překvapující, neboť řízení u obchodního rejstříku je přece dalece digitalizováno a spojeno s mnohem menšími personálními náklady než dříve. Šokující je však představa, že založení s. r. o., i když se sečtou jen náklady na obchodní rejstřík a notáře, je o zhruba čtyři tisíce korun dražší než v Německu. Buď nejsou dostatečně využívány rezervy v efektivitě, nebo se mají tímto způsobem nenápadně vydělávat peníze pro stát.
Vypadá to, že v Německu lze i levněji kopírovat – kopie ze soudního spisu tam stojí v přepočtu asi dvanáct korun, od padesáti kopií to vyjde zhruba na čtyři koruny. V Česku se za kopii účtuje jednotně dvacet korun (v minulosti to bylo dokonce ještě více)!
Doufejme tedy, že se při projednávání v Parlamentu podaří některým z těchto nežádoucích vedlejších účinků zabránit. A prostřednictvím vyšších příjmů snad dojde ke zvýšení kvality českých soudů tam, kde je to smysluplné.
