Všichni sportovci budou mít stejné podmínky. Pěkně zaprášené...
Pesimisté předpovídají, že kvůli špatnému ovzduší nebudou v Pekingu padat rekordy. Řadu dní i v době závěrečných olympijských příprav sice nebylo v Pekingu pro smog vidět slunce, rekordy ale přesto padat budou. Velkou neznámou ovšem je, za jakou cenu.
Nepříznivá povětrnostní situace může sportovcům způsobit okamžité potíže, provázené záchvaty kašle, dušností či zánětem spojivek. „Já však mám největší obavy z nebezpečné kombinace extrémně vypjatých sportovních výkonů, provázených superoxidací, s neznámou expozicí antioxidantů, jako jsou těžké kovy,“ uvádí předseda lékařské komise Českého olympijského výboru Jaroslav Větvička. To může u sportovce vyvolat nejen okamžité kritické stavy, včetně krize oběhového systému, ale zejména odstartovat těžko prokazatelné dlouhodobé zdravotní účinky. Stopy těžkých kovů v organismu se mohou stát spouštěcím mechanismem pro nádorová onemocnění, která mohou propuknout až po létech. U mužů se mohou projevit výrazným zhoršením reprodukční schopnosti, protože ovlivní kvalitu spermií. Před škodlivým působením smogu si však nemohou být jisti ani diváci. Zejména kardiaci by si měli návštěvu olympiády odříci.
Mha za mnou, mha přede mnou
Nepřijdou-li nad pekingskou kotlinu spásné východní větry, může se stát, že se olympiáda odbude ve smogové mlze. Hlavním původcem jsou polétavé popílky z komínů průmyslových podniků a z výfuků aut. Tyto příčiny dokáže příroda navíc řádně komplikovat drobným pískem, unášeným tentokrát nevítanými větry z pouště Gobi od severozápadu. Jak se doktor Větvička mohl na vlastní smysly přesvědčit, severozápadní větry narazí na pohoří lemující Peking, a nejenže nejsou s to město pročistit, ale po zpomalení tu ztratí unášené částečky pouštního písku.
Nezanedbatelný vliv na stav ovzduší ve městě mají i imise oxidu siřičitého, které způsobují kyselý déšť. Sportovním delegacím scházejí jakékoli detailní informace o konkrétních imisích jakéhokoli původu. Přestože je v zájmové oblasti měří sedmadvacet stanic, konkrétní data k dispozici nejsou. Jen souhrnné svodky, z nichž nevyplynou okamžité zátěže, které mohou potkat sportovce na tom kterém sportovišti.
Ředitel odboru ovzduší ministerstva životního prostředí Jan Kužel upozorňuje, že i detailní měření by bylo obtížné porovnávat s evropskými hodnotami. V Evropě platí přesná pravidla, jak, co a kde měřit, takže lze údaje porovnávat. V Číně se nejspíš měří jinak, takže by snadná nebyla ani interpretace detailních výsledků.
Poručíme větru, dešti
V srpnu v Pekingu rádo sprchne, což by mohlo výrazně ovlivnit průběh některých disciplín. Pořadatelé jsou však připraveni rozprašovat v mracích speciální chemikálie, které déšť urychlí, aby spadl před chystanou soutěží. Případně se budou snažit mračna rozhánět, aby pršelo až po ní. Zbytky chemických látek pak déšť spláchne a kdo ví, jaké mohou mít na sportovce účinek.
S průmyslovými emisemi se režim snaží vyrovnat po totalitním způsobu. Zastavil nebo alespoň omezil všechny emitující výroby v Pekingu a jeho okolí. Na západ od města z obvyklého směru nepříznivých větrů postihne zákaz výroby i provincie vzdálené tisíce kilometrů. Žádoucí vliv olympiády na zavádění neškodných či šetrných technologií se tím ovšem umrtví. Až olympiáda skončí, rozjedou se dočasně zavřené závody nanovo. I s původní mírou emisí.
To silně zpochybňuje jeden z argumentů pro zdůvodnění volby Číny jako olympijské země. Obrovské investice 120 miliard jüanů (261 miliard korun) do zlepšení problematického životního prostředí se v těchto zásadních případech míjejí účinkem. A Čína má přitom co dohánět, Světová banka mezi dvaceti nejznečištěnějšími městy světa uvádí šestnáct čínských. A mezi deseti ekologickými vředy na zeměkouli se v žebříčku nezávislé americké skupiny ochránců životního prostředí Blacksmith Institute loni objevily hned dvě čínské lokality: olovem otrávené město Tchien-Ťin a arzenem a uhelným prachem prosycené území Lin-Fen, nejžhavější kandidát na vůbec nejznečištěnější místo planety.
Peking naštěstí není Lin-Fen. Nicméně když se britská zpravodajská televizní stanice BBC pídila po tom, zda Čína splnila slib, že do začátku olympiády začne v Pekingu dodržovat standardy kvality ovzduší, vypsané Mezinárodní zdravotnickou organizací, se zlou se potázala. Ruční detektor polétavého prachu v rukou reportérů odhalil, že v šesti dnech ze sedmi jsou limity mikroskopického popílku, který se tak snadno vdechuje, významně překračovány. V jednom z těchto dnů dokonce sedmkrát!
Bafuňářské měkoty
Předsedu Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Jacquese Rogga neutěšený stav ovzduší, který může nastat při olympijských soutěžích, viditelně neznepokojuje. Když je možné posouvat olympijské soutěže v jachtingu kvůli větru, proč by nebylo možné odložit start maratónu nebo cyklistického silničářského závodu kvůli vysokým imisím? V televizních rozhovorech se nedá Rogge vyvést z pohodářské role.
Stejně nezúčastněně reagoval MOV na požadavek českých lékařů. „Požadovali jsme zřízení nebo vyčlenění nezávislé meteorologické stanice, která by nám poskytovala zdrojová data o stavu ovzduší. Z MOV to nikoho nevzrušilo, předají nám souhrnná data a ať si s tím poradíme,“ stěžuje si Větvička a pokračuje: „Když nedokázali čínskou stranu přitlačit, aby bylo ovzduší v normě, jak po celou dobu slibovali, tak by alespoň měli zajistit potřebné údaje. Náš požadavek jim však nestál ani za odpověď. Místo toho, aby stáli za námi a přiměli Číňany k větší otevřenosti, brání pořadatele a obhajují je.“
Rogge to ostatně v televizi přiznal: „MOV musí obhajovat svoje rozhodnutí, aby se olympiáda konala Číně.“ Nikdo výboru nemůže vyčítat, že to rozhodnutí nebylo demokratické. Ale jeho členové by se měli otevřeněji a důrazněji postavit k rizikům, která z toho rozhodnutí plynou. „Tlak, který měl MOV vyvinout na Čínu, aby splnila své závazky, byl velice malý,“ shrnuje Větvička. Místo toho se připravují ústupky ze stanovených limitů.
Zaskočeni vývojem
Když před sedmi lety začaly ostré přípravy olympijského města, většina obyvatel tradičně jezdila ulicemi na bicyklech. Teď ale kola opřeli někde o plot a zasedli za volanty automobilů. Změna to byla rychlá a viditelná. Po Pekingu už jezdí víc aut než v New Yorku – kolem tří milionů - a městu přibyl další obrovský emisní zdroj, s nímž v tomto rozsahu nikdo nepočítal.
Vedení města se rozhodlo využít zkušenosti z olympiád v Sydney a v Aténách a omezit denní provoz na polovinu. Tím, že v liché a sudé dny budou moci střídavě jezdit auta s lichými a sudými čísly. Loni si to už po tři dny v Pekingu zkoušeli a ušetřili každý den 30 až 40 procent emisí z dopravy.
Vozidla s nosností větší než tři tuny už nemohou do města od června. Velmi omezena je i lodní doprava, zejména v blízkých přístavech. Čímž ubyly rozvážkové jízdy a s nimi další emise. Námořní zásilky jsou ovšem redukovány především z bezpečnostních důvodů, a tím pádem je embargo na veškerý dovoz tekutin, prášků a chemických produktů. Ze stejného důvodu si celníci došlápli na elektroniku.
Tím byla učiněna přítrž i nečistému byznysu, jehož prostřednictvím devastují už tak zubožené čínské životní prostředí Evropané. Načerno sem totiž dopravují elektronický odpad, který se v Číně velmi nešetrně likviduje a přispívá ke kontaminaci těžkými kovy a dalšími látkami.
S nohama na zemi
Pokud někomu připadá, že být v olympijském Pekingu je o strach, neshodne se s většinou sportovců. Vyjmenovaná rizika berou na lehkou váhu. Mají svoje natrénované a budou to chtít prodat. „Ovzduší mi velké starosti nedělá,“ říká například český koulař Petr Stehlík a dodává, že všichni budou mít stejné podmínky. O to méně by měli brát zmíněná rizika na lehkou váhu lékaři a trenéři. A požadovat co nejvíce informací, aby mohli čelit případným startům za zvlášť nebezpečných podmínek.
Abychom však zůstali nohama na zemi, ona například Praha je také městem s obzvlášť znečištěným ovzduším.
