Američané zapomínají na vlastní hříchy
Prezidenta George Bushe čekala velká premiéra na poli zahraniční obchodní politiky. V kanadském Quebeku se totiž o uplynulém víkendu uskutečnil „Summit Amerik a obchodně–politické otázky patřily k hlavním tématům diskuse. Zástupci USA se summitu zúčastnili v pozměněné sestavě, kterou tvořili noví čelní představitelé nejdůležitějších úřadů: nový ministr obchodu Donald Louis Evans a zástupce pro obchod (U. S. Trade Representative) Robert B. Zoellick. Byla jejich obšírná prohlášení o nutnosti další liberalizace světového obchodu pouhými gesty, nebo to myslí vážně? Poslední údaje o americké ekonomice totiž svádějí k omezování dovozů – jen za leden činil deficit obchodní bilance neuvěřitelných 33,26 miliardy USD. Nový team. Bush vsadil na jistotu jak v případě ministra obchodu, tak i u zástupce USA pro obchod. Prvně jmenovanou funkci obsadil jeho dlouholetý přítel Donald Evans, který sbíral zkušenosti mimo jiné dlouhodobými aktivitami v ropném průmyslu. Prezident při této volbě možná vedl i konzultace s astrology, neboť se s Evansem narodili ve stejném roce a měsíci. Když Bush představil svého kandidáta na tuto pozici, prohlásil o něm: „Vedl mou prezidentskou kampaň a byl dobrým rádcem. Je to svobodný podnikatel a volnému obchodu rozumí. A jako ministr obchodu si jistě povede perfektně. Ještě před potvrzením svého jmenování senátem Evans řekl, že jeho prioritou je „…propagace svobodného podnikání, nejdříve v Americe a pak na celém světě…, volný pohyb kapitálu, otevřená a svobodná hospodářská soutěž . Ve svém projevu před senátem se také zmínil o naplňování obchodní dohody s Čínou jako o jedné ze svých největších priorit. Američané se tedy mají na co těšit. Svět však bude pravděpodobně více vnímat nového zástupce pro obchod Roberta Zoellicka. Tato funkce, která je na úrovni ministra, totiž reprezentuje obchodní zájmy USA na mezinárodním poli. Zoellick taktéž není žádným zelenáčem, má dokonce zkušenosti z vlády Bushova otce, kdy zastával významné funkce na ministerstvu financí a později zahraničí. Při představování svého kandidáta Bush opět podpořil ideu volného obchodu a dodal, že Zoellick je tím správným mužem pro potvrzení odhodlanosti USA prosazovat volný obchod. Nový zástupce pro obchod samozřejmě neopomene zdůrazňovat i americké národní zájmy a jako hrozivý příklad protekcionismu s oblibou dává Smoot–Hawleyův zákon z roku 1930, který uvalil vysoká cla na dvacet tisíc druhů zboží a který měl údajně devastující účinek na americkou potažmo světovou ekonomiku (spolu s hospodářskou krizí). První kroky. Již první počin nového prezidenta však vyvolal mezi americkými podniky mírně řečeno rozruch. V souvislosti s připravovaným rozpočtem pro fiskální rok 2002 (začíná 1. října 2001) totiž Bush navrhl drastické snížení rozpočtu US Export–Import Bank (USEIB) a ministerstva obchodu. Tento návrh je součástí opatření, která mají za cíl snížit státní výdaje a hlavně připravit prostor pro navrhované snížení daní v objemu 1600 miliard USD. V případě USEIB jde o snížení rozpočtu o celých 24 procent. Banka, která je už teď menší než japonské, německé, kanadské a francouzské kolegyně, zažije další redukci, což podle představitelů amerických firem může vážně ohrozit exportní konkurenceschopnost amerického zboží. Dopis, který poslala koalice deseti firemních sdružení do Bílého domu, obsahuje následující argument: „Za situace, kdy Spojené státy dosahují rekordních deficitů obchodní bilance, přichází snižování podpory exportu v ten nejhorší okamžik. Firmy taktéž nesouhlasí s navrhovanými škrty v rozpočtu ministerstva obchodu, které podporuje americký export a sleduje jeho soulad s mezinárodními dohodami. Když byl ještě u moci Bill Clinton, plánoval naopak zvýšení rozpočtu tohoto ministerstva. Důvodem pro to byla hlavně možnost kvalitního naplňování obchodní dohody s Čínou. Stejný postoj vyjádřil před svým jmenováním i nový ministr obchodu Evans. Škrty však údajně nemají tyto klíčové oblasti příliš ovlivnit, například v případě USEIB se v návrhu rozpočtu uvádí, že by měla nyní financovat pouze ty, kdo nedosáhnou na prostředky soukromého sektoru. Na straně odpůrců jakýchkoliv omezení financí v této oblasti však figuruje poslední údaj o běžné bilanci USA za rok 2000. Američané vytvořili další rekord, když dosáhli deficitu běžného účtu ve výši 435,377 miliardy USD. Největší podíl na tomto nepříznivém výsledku má bilance zboží, která se meziročně propadla z 345 miliard USD na 449 miliard, přičemž čtvrtinový podíl na nepříznivé změně mají ropné produkty. Tento vývoj si žádá razantnější řešení. Robert Zoellick ho vidí mimo jiné i ve schválení takzvané „rychlé cesty kongresem při sjednávání obchodních dohod mezi USA a jinými zeměmi. Kongres se jí má zabývat v nejbližší době, a tak 20. dubna, kdy bude zahájen „Summit Amerik , by měl mít Bush díky „rychlé cestě mnohem méně svázané ruce při uzavírání jakýchkoliv dohod. Ostatně Američané se v posledním desetiletí stali v této oblasti velice pasivními. Mají uzavřeny jen dvě preferenční dohody (NAFTA a Izrael), zatímco Evropská unie sedmadvacet, z nichž dvacet bylo uzavřeno po roce 1990. A to je přesně to, co chce Zoellick změnit: „Byly časy, kdy se americká účast na jednáních o obchodních dohodách jevila jako nutný předpoklad jejich úspěchu. To už dávno není pravda. Jsou to jiné země, které vytvářejí pravidla mezinárodního obchodního systému, jednají bez nás. Nezůstalo jen u slov. V březnu se z jeho iniciativy obnovila jednání s Chile o zóně volného obchodu. My nic, to ostatní! Úřad amerického zástupce pro obchod (USTR) vydává každoročně zprávu o překážkách v zahraničním obchodu. V tomto dokumentu pranýřuje země, které neumožňují pro americké zboží volný přístup na svůj trh. Je tak trochu paradoxem, že USA by se na podobné listině ocitly v mnoha zemích. Minulý rok prohrály několik sporů na půdě Světové obchodní organizace (WTO). Jmenovitě šlo o úspěšné napadení amerického antidumpingového zákona a kauzu FSC (Foreign Sales Corporations), což byl systém dnes již nelegálních daňových úlev pro americké exportéry. Zpráva za rok 2000, vydaná na konci března, rozebírá obchodní politiku 55 zemí. Robert Zoellick ji okomentoval tím, že publikováním překážek obchodu bude snazší přimět hříšníky k nápravě. Zároveň prohlásil, že americká zpráva jen podtrhuje nutnost nastartování nového kola mnohostranných obchodních jednání na Ministerské konferenci v katarském Dohá (EURO 6/2001). Ve zprávě se rozebírá region po regionu, přičemž největší pozornosti se jako obvykle dostává Evropské unii a Japonsku. Evropská unie je tradičním protivníkem Spojených států v obchodních sporech na mezinárodní úrovni. Proto je jí také věnována patřičná péče. Na tapetě jsou „banánové války (zvláštní dovozní režim banánů z určitých oblastí), zákaz dovozu hovězího masa ze stád krmených hormony, zákaz dovozu geneticky upravených potravin a mnoho dalších oblastí. Američané si také stěžují na různorodé standardy a testovací a certifikační procedury, které považují za silně netransparentní. Další na řadě jsou Japonci, třetí největší obchodní partner USA (po Kanadě a Evropské unii). Ti čelí výtkám například kvůli zemědělské politice (dovoz americké rýže) a telekomunikačnímu trhu. Američané dokonce navrhují některé změny v japonském obchodním zákoníku. Kanadě, svému severnímu sousedovi a druhovi v NAFTA, vytýkají Spojené státy hlavně opatření v zemědělství, zejména v oblasti obchodu s dřevem, pšenicí a mléčnými výrobky. Pozornost je věnována i Číně, se kterou byla v roce 2000 uzavřena dohoda o „trvalém normálním obchodním styku , jedna z klíčových podmínek budoucího vstupu Číny do WTO. Zpráva konstatuje, že ještě existuje značné množství problematických opatření, která Číňané uplatňují, a to především v transparentnosti systému, v oblasti duševního vlastnictví a zemědělství. Podobě rozebírají Američané i své další obchodní partnery a taktně vynechávají pasáže o vlastních opatřeních vůči zmiňovaným zemím. Stejně jako za éry prezidenta Clintona hledají představitelé USA překážky u jiných, a tak trochu zapomínají na vlastní.
