Státní školství zvýhodňuje horních deset tisíc
Co mají společného maďarský premiér Ferenc Gyurcsány a česká ministryně školství Miroslava Kopicová? Na tuto absurdní otázku existuje ještě absurdnější odpověď: Pokud jde o vystavení diagnózy pro oblast školství, mohli by si podat ruce.
Ve státním sektoru postkomunistických zemí, které jsou nyní členy Evropské unie, zůstávají problematické oblasti, které vyžadují systémové řešení ze strany vlády. Pokud se nenajde politik, který nalezne odvahu a přestane problémy zastírat, krize se jen prohloubí. O tom, že státní vzdělávací systémy v nových zemích Evropské unie, jako jsou Česká republika či Maďarsko nejsou zdaleka ideální, a o tom, kde je zakopán pes, v minulých týdnech nezávisle na sobě otevřeně promluvili dva politici. Konkrétně maďarský premiér Ferenc Gyurcsány a česká ministryně školství Miroslava Kopicová. Gyurcsány reprezentuje levici, Kopicová pravici, ale kupodivu říkali navlas totéž. Jakými metodami (pravicovými či levicovými) pak budou situaci řešit, už je otázka jiná.
Po pečlivém přečtení vybraných částí projevů obou politiků, které zazněly po letošních parlamentních volbách, je jasné, že pro tuto chvíli jejich slova nepotřebují žádný komentář.
Z bohatých rodin 100 procent
Pokud jde v této souvislosti o školné, ujišťuji vás, a říkám to veřejně, že já nemám žádný úmysl zavést školné. Ale dovolím si malý exkurz. Myslím, že řada z vás zná výzkum, který ukazuje, že v tuto chvíli nejenže tu je celá řada variant školného pro celoživotní učení, pro dálkové vzdělávání na vysokých školách a podobně, ale že také existuje výzkum, který mi dává povinnost zabývat se reformou financování vysokých škol. Ten výzkum říká, že z nízkopříjmových rodin pouze osm procent nadaných dětí odchází na vysoké školy. Z bohatých rodin je to téměř 100 procent. Já si myslím, že je nespravedlivé, aby vlastně ti z nízkopříjmových rodin platili dvakrát, platili za to, že jejich děti se nedostanou na školy, a platili ještě účast na vzdělání bohatým dětem. Já jsem si dobře vědoma všech sociálních souvislostí, které souvisejí se zavedením školného, i toho, že to je Pandořina skříňka. Ale na druhé straně říkám, systém vysokého školství a způsob jeho financování je třeba reformovat.
(Z projevu ministryně školství Miroslavy Kopicové, který pronesla v Praze v říjnu 2006 při debatě poslanců před hlasováním o důvěře vlády Mirka Topolánka.)
Horních deset tisíc reprodukuje samo sebe
Je jasné, že ve školství je strašně těžké cokoliv změnit. Ale vidíme, že náš systém nerozděluje vědomosti stejnou měrou všem. Přitom je největší nespravedlnost, že maďarský vzdělávací systém zvětšuje společenské rozdíly a segreguje. A to je velký problém! Potíž je v tom, že stát vzdělání zdarma poskytuje hlavně dětem, které přicházejí z nejlepších rodin. Pokud je něco skandálního v naší společnosti, tak to je to, že se horních deset tisíc reprodukuje samo sebe za veřejné prostředky. A my to nemáme odvahu veřejně přiznat, protože se bojíme politických důsledků.
(Z projevu maďarského premiéra Ference Gyurcsánye, který pronesl před grémiem Maďarské socialistické strany v Balatoneszödu v květnu 2006.)
