Ostravská
ulice Poštovní je jedna z těch, které díky otevřeným obchodům a několika
výdejním okýnkům i na přelomu dubna a května připomínaly relativně živé město.
S kelímkem řemeslného piva se tu přeli dva muži. „No vidíš, konečně. Ať vypnou
i tu poslední, bude čisto a klid a mladí se začnou vracet.“ Druhý usrkl a
namítl: „Ostrava byla, je a bude průmyslové město. Tohohle dědictví se nikdy
nezbavíme, máme to v krvi.“
Během chvíle
náhodnému posluchači rychle došlo, co že to dvojice mužů u piva řeší.
Diskutovali o tom, co všechno může způsobit dubnové sfouknutí jedné ze dvou
funkčních vysokých pecí v hutích Liberty
Ostrava. I když se to tak z Prahy nemusí zdát, z hlediska regionu jde o
dost citlivou záležitost. Po ukončení těžby černého uhlí v ostravském revíru
přichází další hmatatelný důkaz toho, jak blízko je konec těžkého průmyslu,
který dával práci tisícovkám lidí, a že se celý kraj musí urychleně připravit
na chvíle, až tradiční vysoké pece zhasnou definitivně.
To sice
uleví moravskoslezskému životnímu prostředí a přírodě, ale zároveň se musejí
objevit nová odvětví, jež dají práci lidem všeho věku a která zastaví proměnu
Ostravska ve zkostnatělý skanzen přežitého hospodářství.
Hutě ve ztrátě
Navenek
zatím všechno vypadá normálně. Silnice a křižovatky poblíž huti se po druhé
odpoledne, kdy v Liberty Ostrava končí ranní směna, ucpávají odjíždějícími auty
stejně jako dřív. V blízkosti továrny je stále cítit sirný zápach doprovázející
výrobu koksu a z komínů dál stoupají do vzduchu nečistoty. Srdce tohohle
molochu už ovšem nebije zdaleka tak jistě. Oficiálním důvodem odstávky vysoké
pece jsou prý proměny globálního trhu přicházející kvůli světové pandemii
čínské chřipky. „Opatření, které bude trvat do konce srpna, umožní omezit
výrobu surového železa o 20 procent a snížit skladové zásoby oceli, čímž
ostravské huti pomůže se lépe přizpůsobit výraznému ochlazování ocelářského
trhu v Evropě,“ oznámilo vedení Liberty Ostrava.
Ve zhasnutí
pece číslo 2, která funguje nepřetržitě od roku 1952, však řada lidí vidí velmi
symbolický zásah do existence celého podniku. A podle některých i důkaz toho,
že po loňském příchodu nových vlastníků ze skupiny GFG Alliance a její Liberty
Steel Group se závod ocitl v kritické situaci.
I když ještě
oficiálně nejsou k dispozici předběžné hospodářské výsledky za loňský rok,
podle zpráv prosakujících z vedení společnosti bude účet hodně špatný. Huť
zdaleka nedosáhla takového výsledku jako v roce 2018, kdy si připsala čistý
zisk 4,1 miliardy korun. Loňský výnos se velmi pravděpodobně propadl a bude
nejhorší od roku 2009, kdy hospodaření skončilo v minusu. „Potýkáme se s jedním
z nejtěžších období pro ocelářství v Evropě,“ prohlásil už dřív Pascal Genest,
generální ředitel Liberty Ostrava.
Odboráři a
zaměstnanci, s nimiž týdeník Euro hovořil, shodně prohlašují, že loňský rok byl
skutečně špatný. Vinu prý nenese management ostravské továrny, ale situace na
globálních trzích. Nebylo prý výjimkou, že se ocel vyráběla se ztrátou.
Část
zaměstnanců zůstávala dlouhodobě doma se sníženými platy. „O to víc zarážející
je, že se jedna ze dvou pecí odstaví právě nyní,“ nechápavě kroutí hlavou jeden
z techniků. „V loňských měsících jsme expedovali méně železa než letos na jaře,
ale o sfouknutí pece nikdo neuvažoval. Zato teď, kdy bychom opět mohli dobýt
ztracené pozice ve světě, zhasneme,“ usrkává z hrnku v jedné z ostravských
kaváren.
Za pravdu mu
dává vývoj na trhu - zatímco loni kolaboval pod přílivem levné suroviny z Číny
a Turecka a západní výrobci nevěděli, jak s atakem bojovat, nyní je situace
opačná. Oceli je nedostatek, zlevnily suroviny pro její výrobu.
Teplá odstávka
I proto jsou
odboráři v poslední době ve střehu. Minulý týden dokonce začala na jednotlivých
pracovištích probíhat anketa, jestli by zaměstnanci vstoupili do stávkové
pohotovosti. Podle některých si tak stávkový výbor ověřuje, zda má mezi šesti
tisíci pracovníky huti a dceřiných firem dostatečnou podporu.
Že ovšem
vedení podniku bere hrozby odborářů vážně, může potvrzovat schůzka z 11.
května. Tehdy management slíbil, že místo původně zvažované „studené odstávky“,
po níž by byl restart zhasnuté vysoké pece mnohem problematičtější a zabral by
až 45 dnů, dojde k „mírnějšímu“ sfouknutí. „Je to teplá odstávka,“ potvrzuje
Barbora Černá Dvořáková, mluvčí Liberty Ostrava. To znamená, že nedojde k
vypnutí ohřívačů větrů a opětovné nastartování bude mnohem rychlejší.
Naplánované
opravy pece, které podle dřívějších informací budou stát až 45 milionů korun,
by i tak měly proběhnout. „Z horších variant je to ta lepší,“ reaguje
Alena Sobolová, předsedkyně odborové Základní organizace ostravská huť a
členka dozorčí rady. „Teď hlídáme, aby ta pec najela co nejdřív. Při
opravách sice může dojít ke zpoždění, ale když uvidíme, že už jsou hotové,
nebude na co čekat a musí se uvést do plného provozu,“ upozorňuje.
I tak se ale
Liberty Ostrava dostala na poměrně vachrlatou plochu. Tím, že poslední funkční
pec teď pojede na úplné maximum, při její poruše hrozí totální a několikadenní
výpadek výroby.
A jedna
historická připomínka. Před jedenácti lety, na jaře 2009, v době celosvětové
ekonomické recese, tehdejší vedení hutí nechalo sfouknout jednu z pecí. Říkalo
se, že jde o přechodné opatření, nicméně výroba se v ní už nikdy nerozjela.
Čistá výroba
S mírnou
nadsázkou se dá říct, že fabrika si v těchto dnech a týdnech ověřuje, jak bude
fungovat za několik let, až se tu v roce 2022 rozjede dvojice hybridních pecí,
které budou novou ocel vyrábět recyklací ze starého šrotu. Jejich stavbu a
dopady fungování už začalo posuzovat ministerstvo životního prostředí.
Zpočátku by
měly oba hybridy jet na 40 procent výkonu a doplňovat je bude dvojice vysokých
pecí. Do roku 2027 by pak měla do hutí přinést elektrickou energii nová síť
velmi vysokého napětí, čímž budou moct hybridní pece fungovat na sto procent a
krýt by je měla už pouze jediná vysoká pec.
Tato proměna
huti, při níž se zastaví několik tradičních provozů, vyjde prý až na 19 miliard
korun. „Jsme připraveni Liberty Ostrava transformovat tak, abychom z ní
vytvořili předního výrobce oceli s čistou výrobou a kvalitními produkty,“
oznámil Pascal Genest.
Zhasnutí - i
když prý dočasné - pece a další potíže firmy v souvislosti s pandemií
koronaviru nicméně celému regionu připomněly, že spoléhat se na tradiční
průmysl nejde a veškeré záchranné a rozvojové plány musejí stát na jiných
základech. Potíž vězí i v tom, že průměrný věk všech šesti tisíc zaměstnanců
Liberty Ostrava činí zhruba 45 roků, a s očekávaným vývojem, kdy lidí v
provozech bude spíše ubývat, se v příštích letech řada z nich objeví mezi
žadateli o práci.
Přitom
nedávno schválená Strategie rozvoje Moravskoslezského kraje 2019 až 2027 má
jasné motto: „Hospodářská transformace bude úspěšně dokončena, kraj už nebude
spojován s uhlím. Lidé všech generací a různých odborností budou podnikavější,
více firem bude součástí globálního businessu, některé se stanou lídry ve svém
oboru.“ Cesta bude dlouhá.
Zásadní
problém představuje poměrně zřetelný exodus mladých lidí - včetně vysokoškoláků
- do jiných regionů. A právě bez téhle generace se Moravskoslezský kraj nikam
nepohne. Jenže region, který se stále spoléhá na neekologickou a neatraktivní
průmyslovou výrobu, kde se absolventi univerzit těžko uplatní, pro ně nemůže
být lákavý. Přitom právě rozvoj podnikání mladých má být hlavním pilířem
budoucího fungování celého kraje.
Takže někdo
musí konečně vyřešit nesmrtelnou hádanku a jasně ukázat, jak rychle vybudovat
natolik zásadní odvětví, aby utáhlo celý kraj. Zatím je zřejmé - a s napětím
sledovaná odstávka vysoké pece to potvrzuje -, že region ono náhradní řešení
nemá a stále se upíná k těžkému průmyslu.
Vybudovat
novou infrastrukturu přitom trvá mnoho let, kvůli pandemii se navíc bude
výrazně škrtat ve veřejných rozpočtech. Jasno by měli regionální lídři mít do
roku 2022, kdy chce Liberty Ostrava zahájit výrobu železa z recyklovaného
šrotu. Ona očekávaná proměna regionu je zase o něco blíž a zatím to vypadá, že
náraz to bude poměrně tvrdý.
