SKONČÍ DOZORCE VE VĚZENÍ?

Komisaři Jakub, Ježek a Pelikánová podali trestní oznámení na Müllera

Boj na prezidiu Komise pro cenné papíry vrcholí. V prosinci předseda prezidia Jan Müller informoval své kolegy, že podal předsedovi vlády podnět k odvolání celého prezidia. Zároveň společně s komisařkou Janou Pospíšilovou oznámili, že dále se budou účastnit jednání prezidia (tedy vedení KCP) pouze ve velmi omezené míře. „Budeme přítomni pouze projednávání bodů týkajících se rozkladů a prodlužování lhůt, řekl Müller. Zbylí komisaři, Tomáš Ježek, Irena Pelikánová a František Jakub, napsali 6. led na premiérovi další dopis, kde varovali před kritickou situací na komisi a oznámili, že na Jana Müllera podávají trestní oznámení. Premiér Zeman pravděpodobně nereagoval ani jeden z těchto dopisů. Podle informací týdeníku EURO bylo na předsedu komise trestní oznámení již podáno, a to pro podezření ze spáchání tří trestných činů - maření výkonu veřejného činitele, porušování povinnosti při správě cizího majetku a pomluvy.

Kontrola z ministerstva.

Ministr financí Pavel Mertlík poslal loni na podzim k dozorci kapitálového trhu kontrolory. Při prověřování hospodaření komise byly zjištěny závažné nedostatky ve výši dvaceti milionů korun. „Dle našeho názoru nejde panu Müllerovi o kvalitní činnost komise, ale o to odvést pozornost od činů, které byly způsobeny jeho svévolí: prohospodaření 20 milionů Kč (viz kontrolní zpráva ministerstva financí), 510 tisíc korun za pobyt amerického poradce a jeho manželky, 236 tisíc korun jako náhrada za prohraný pracovněprávní spor, 110 tisíc korun za zahraniční školení člověka, jehož působení v KCP pokrývalo právě jen toto školení, napsali v již výše zmíněném dopise premiérovi tři komisaři. Dvacet milionů korun totiž Müller využil bez jakéhokoli projednání v prezidiu na zabezpečení budovy a své kanceláře (systém videokamer, speciální ochrana oken proti odposlechu, karetní vstupy do jednotlivých dveří a podobně). Navíc byla jako dodavatel vybrána firma s nejdražší nabídkou. Výsledky kontroly ministerstva financí projednávalo prezidium komise v listopadu a navrhlo odvolat z funkce ředitelku vnitřního auditu a ředitele bezpečnosti.

Dejte nás proklepnout.

Když týdeník EURO zveřejnil (15. 11. 1999) dopis komisařů Tomáše Ježka, Ireny Pelikánové a Františka Jakuba, kteří otevřeně kritizovali poměry na komisi a práci Jana Müllera, sepsal předseda prezidia KCP jeden z řady svých dopisů předsedovi vlády. Tento mnohastránkový elaborát obsahuje „zhodnocení jeho kolegů a návrh řešení. „Podívám-li se do zahraničí, ať už do Evropské unie nebo například do USA, kde Komise pro cenné papíry existuje od roku 1934, musím konstatovat, že na vedoucí představitele jakýchkoli státních institucí jsou kladeny jisté vstupní nároky, nároky odborné a nároky etické. (…) Nyní bych si dovolil tuto optiku stručně aplikovat na své kolegy v prezidiu Komise pro cenné papíry. Po tomto úvodu sepsal Müller své charakteristiky kolegů z prezidia, kde například Ireně Pelikánové vytýká neznalost angličtiny, kapitálového trhu a přílišnou vytíženost vedlejšími aktivitami (přednášení na Právnické fakultě UK a práce v legislativní radě vlády) nebo Tomáši Ježkovi dřívější členství v KSČ a „nastartování kuponové privatizace bez příslušného dozoru , což umožnilo „vlnu krádeží na kapitálovém trhu . Jako řešení navrhuje „požádat příslušné evropské i mezinárodní instituce o spolupráci při sestavení mezinárodní výběrové komise, která prověří schopnosti předsedy i členů prezidia Komise pro cenné papíry . Jinými slovy Müller navrhuje, aby reprezentanti státní instituce jmenovaní prezidentem republiky na návrh vlády byli dodatečně prolustrováni nějakou mezinárodní komisí, zda jsou způsobilí vykonávat svoji práci. Dopis s podobným návrhem („mezinárodní atestace lidí v komisi, tedy v první řadě předsedy a členů prezidia podle pravidel Evropské unie ) zaslal Müller i prezidentovi Václavu Havlovi.

„O těchto dopisech vím. Podle mě usvědčují svého pisatele, předsedu Müllera, z právního bezvědomí. Byli bychom jediným státem, který by si nechal své představitele osvědčovat někým ze zahraničí, soudí komisařka Irena Pelikánová. Podle ní je třeba se i ptát, proč podobná potřeba vzniká u nás, a ne v jiných státech. „V normálních zemích jsou do vysokých funkcí jmenováni lidé, kteří již něco dokázali, jsou prověřeni svými předchozími výsledky. U nás je to bohužel jinak, a tak někteří mají potřebu nechat si potvrdit své schopnosti od nějaké atestační komise, odpověděla si komisařka Pelikánová.

Kde je Müller?

Pokoušeli jsme se samozřejmě získat stanovisko i od Jana Mullera, jenže ten nyní dlí na neznámém místě za hranicemi České republiky. „Kontakt s panem předsedou vám nemohu zprostředkovat, protože je na zahraniční služební cestě a není k zastižení. A obávám se, že v této věci by se stejně nechtěl vyjadřovat, sdělila tisková mluvčí komise Šárka Samková. Podle jejích slov předseda odjel předminulý týden, nyní jedná v USA a vrátí se někdy v únoru. Účel cesty, kde a s kým jedná, kdy přesně odejel a kdy se vrátí, odmítla sdělit. „Nejsem předsedou Müllerem oprávněna sdělovat týdeníku EURO žádné podrobnosti o jeho cestě, řekla mluvčí. Když jsme se zajímali, kolik celá cesta stojí, odpověděla, že Jan Müller si ji hradí ze svého a vzal si na cestu dovolenou. Jenže podle důvěrných informací si na cestu nevzal dovolenou, ale finanční zálohu z prostředků komise. Samková poté odmítla telefonicky sdělenou informaci o pracovní cestě hrazené z vlastních prostředků písemně potvrdit s tím, že k tomu není oprávněna. „Nevím, kde je předseda a proč odejel. V rozporu s pravidly prezidium o své cestě neinformoval. Ale to vlastně není vůbec překvapivé, protože on prezidium ignoruje a o svých zahraničních služebních cestách neinformuje nikdy, řekl komisař Tomáš Ježek. Bývalý blízký spolupracovník Jana Müllera nám tento styl předsedy komise potvrdil: „On nikdy neinformoval o programu svých amerických cest. Před jedním výletem mi dal zapečetěnou obálku s programem, kterou jsem ale směl otevřít pouze v případě největší naléhavosti. Ten však nenastal, takže jsem mu ji nerozpečetěnou vrátil, a co měl tehdy na programu na služební cestě, nevím.

Týdeník EURO požádal proto o informace o současné zahraniční pracovní cestě předsedy KCP v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím. Komise pro cenné papíry by podle zákona měla odpovědět do patnácti dnů.

Špatná paměť a totalitní praktiky.

V již zmíněném dopise premiérovi si Jan Müller, o němž Zeman uvažuje jako o náhradníkovi ministra Bašty, v listopadu pochvaloval rozdělení pravomocí mezi komisaři podle nového organizačního řádu: „Jednotliví členové prezidia mají svěřené v rámci organizační struktury konkrétní úseky. Úseků je tedy v komisi celkem pět. Toto rozdělení se velmi osvědčilo, jelikož je zcela jednoznačné. O necelé dva měsíce později (5. 1. 2000) však tentýž Müller předsedovi vlády napsal, že toto rozdělení se neosvědčilo a všechny úseky budou opět převedeny pod jeho kontrolu. Prezidium komise, které podle zákona chod celé instituce řídí a mimo jiné schvaluje i organizační řád, však nic takového neschválilo. V praxi to nyní znamená, že zaměstnanci například nevědí, zda spadají pod komisaře Ježka (podle schváleného organizačního řádu má na starosti i personalistiku), nebo pod Müllera, který si toto právo nyní osobuje. Jde o několikáté potvrzení skutečnosti, že předseda odmítá uznávat prezidium jako kolektivní orgán, který stojí v čele komise ze zákona, a tudíž i on se musí rozhodnutí prezidia podvolit.

Ředitelská důtka.

Pokud by generální ředitel a předseda představenstva akciové společnosti byl svými kolegy na představenstvu přehlasován a dostal by za úkol něco udělat, tak by se rozhodnutí představenstva buď podřídil, nebo by byl v nejbližší době odvolán. Pokud by se generál rozhodl představenstvo ignorovat, rozhodoval v rozporu s jeho závěry, členy představenstva by svévolně úkoloval, nechával je kontrolovat vrátnými a uděloval jim nesmyslné výtky, nebyl by to generální ředitel akciové společnosti, ale současný předseda prezidia Komise pro cenné papíry. Jedním z posledních jeho kousků, než odjel za oceán, bylo udělení „výtky Tomáši Ježkovi. Ten byl ve dnech 8.-11. prosince 1999 na zahraniční služební cestě v Ženevě, kde se zúčastnil mezinárodní konference „Spravedlnost, bankovnictví a finanční instituce v boji proti kriminalitě , kterou organizovalo Crans Montana Forum pod patronátem Rady Evropy a Evropské hospodářské komise OSN. Ježkův referát „Česká zkušenost s přechodem k vládě zákona byl zařazen jako úvodní. Tuto cestu Ježek oznámil 15. listopadu prezidiu a to ji schválilo. Po návratu o ní podal stručnou informaci. Přesto mu Jan Müller 7. 1. 2000 poslal písemnou výtku. „Především konstatuji, že jste se mnou tuto cestu neprojednal a ani jste mne nepožádal jako svého nadřízeného o její schválení. (…) Rovněž konstatuji, že Vámi uvedená činnost na konferenci je v rozporu se zájmy České republiky, jelikož cílem naší vlády je směřování do evropských struktur, a nikoli poučování mezinárodního společenství o české „zkušenosti . V uvedené době jste se měl věnovat dozoru nad kapitálovým trhem.