Skončí plzeňská práva?

Absolventy západočeských práv jsou i podivně vystudovaní politici typu Milana Jančíka

Skandál, který hýbe plzeňskou právnickou fakultou, nemá v historii českého vysokého školství obdoby. Proti plagiátorství vedení začali protestovat studenti a už padlo i první trestní oznámení. Fakultě nyní reálně hrozí, že v nejhorším případě přijde i o akreditaci na poskytování magisterského vzdělávání. Fakt, že její proděkan Ivan Tomažič opsal svou disertační práci a že stejným způsobem ve svém oponentském posudku podváděl i děkan Jaroslav Zachariáš, tak byl pouze prvním podnětem, který upozornil veřejnost na to, že na této škole léta probíhá něco podivného. Děkanův křečovitý pokus zachránit pověst instituce výmluvou, že opsané práce byly nastraženy do univerzitní knihovny schválně jako „plagiát, který měl pomoci odhalit člověka, jenž z fakulty vynáší interní věci,“ už nikdo nebral vážně.
To, že poté z knihovny zmizelo 35 z 60 obhájených disertačních prací, celou věc pouze posunulo do sféry absurdního dramatu. Na „ztrátu“ 35 disertací reagoval rektor Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) Josef Průša slovy: „Nic se neztratilo. Povinnost archivovat disertace z prezenčního studia platí od roku 2006.“ A proč chybí i práce po tomto datu? „Znáte českého člověka, budu požadovat po děkanovi vysvětlení,“ řekl týdeníku EURO Průša.
Předsedkyně Akreditační komise ministerstva školství Vladimíra Dvořáková si minulou středu vyžádala seznam prací a autorů, přičemž se zajímá nejen o disertace, ale rovněž o rigorózní práce. „To může být problém, protože šlo také o externisty, nikoli kmenové studenty. Oslovili jsme ty, jejichž práce v archivu chybějí, aby je tam doplnili. Může to trvat dva tři týdny,“ říká Průša. To, že by autoři doručili místo chybějících prací jiné, kvalitnější texty s původními názvy, podle rektora nehrozí, protože „se to nedá stihnout“. Inspekce akreditační komise přijede do Plzně 23. října. Nechme se překvapit, co všechno tam ještě najde, respektive nenajde.
„Celá aféra jen vypovídá o hlubokém úpadku právnické akademické obce, ve které se učebnice považují za vědecké monografie, komentáře k zákonům za odborné publikace atp. Na fakultách panuje mentalita ´českého podučitelství´ a zcela chybí jakákoli sebeúcta, takže se nelze divit vůbec ničemu,“ říká právní teoretik a profesor univerzity ve velšském Cardiffu Jiří Přibáň.

Poslední v hodnocení Kauza, se kterou přišly Lidové noviny, je zatím největší ranou beztak pošramocené pověsti plzeňských práv. Že na místní juristické fakultě není všechno v pořádku, je mezi lidmi z oboru známo již delší dobu. Současné problémy totiž rozhodně nejsou první. Akreditační komise ministerstva školství již loni odebrala fakultě možnost přijímat studenty do doktorandského studia, a to s odkazem na slabé vědecké výsledky. Škola proti tomuto rozhodnutí podala rozklad, ve kterém jí bylo částečně vyhověno, takže nyní doktorandy přijímat smí, ovšem pouze do tří oborů z původních šesti. Kritika vedení fakulty se ale vymstila vedoucí katedry trestního práva, profesorce Heleně Válkové. Ta veřejně kritizovala vedení za způsob správy akreditačního řízení. Následně byla odvolána a do funkce se vrátila až minulé pondělí, kdy se kauza dostala na veřejnost.
Dlouhodobě nejslabší výsledky vědecké činnosti ze všech čtyř právnických fakult v republice se odrazily i na zatím jediném nezávislém žebříčku tuzemských právnických fakult, který vydaly Hospodářské noviny. V letošním i loňském seznamu vypadalo pořadí škol zcela stejně. Na prvním místě je Univerzita Karlova, na druhém Masarykova univerzita, třetí je Univerzita Palackého v Olomouci a Západočeská univerzita až na čtvrté a poslední příčce.

Přijde Plzeň o licenci? Zakladatel a bývalý děkan školy Vladimír Balaš sdělil týdeníku EURO: „Je mi z toho velmi smutno, přijde mi, že jsem sedm let pracoval zbytečně,“ a dodal: „Když jsem se ty informace dozvěděl, úplně jsem se zděsil.“ Nyní ale fakultě podle něj hrozí ještě horší osud než pošramocená pověst, a to, že by mohla přijít dokonce i o akreditaci na magisterské studium. Pokud totiž v důsledku skandálů školu opustí docenti a profesoři, kteří byli garanty jednotlivých oborů, tak jí ministerstvo školství příslušná povolení odebere.
Přes dlouhodobě zaznívající kritiku ovšem zůstávají plzeňská práva populární jak mezi běžnými studenty, tak mezi veřejnými činiteli. Mají totiž několik zásadních výhod. První je dobrá pozice, která umožňuje pohodlné dojíždění studentům z Prahy, a tou druhou je možnost dálkového studia, kterou Univerzita Karlova v tomto oboru neposkytuje. Podle komentářů řady lidí, kteří nějakou dobu studovali v Plzni a v Praze či v Brně, je tato škola také méně náročná než obě starší fakulty. Je běžnou praxí, že studenti, kteří na Univerzitě Karlově neuspějí u státnic a na škole skončí, přejdou poté do Plzně, kde studia bez problémů dokončí. Stejně odůvodněný postup opačným směrem prakticky neexistuje.

BOX: Podivná studia politiků Vstřícnost Právnické fakulty ZČU ke všemožným politikům a úředníkům je veřejným tajemstvím. Plzeňští studenti si léta vyprávějí, jak byl na fakultu přijat například bývalý ministr vnitra a pozdější senátor Jan Ruml. Poté, co skončil v přijímacím řízení zhruba čtyři desítky míst pod čarou, se údajně škola rozhodla rozšířit počet přijatých. „Náhodou“ přesně o tolik lidí, aby Ruml prošel. Historky kolují také o bývalém premiérovi Stanislavu Grossovi, který v Plzni obhajoval svou rigorózní práci. Ta ovšem, stejně jako třicítka dalších, z fakultní knihovny zmizela. Za jediný rok zvládl studium také bývalý zámečník a nyní náměstek ministra vnitra Jan Brázda, kterému trvalo pouhý rok i doktorské studium.
Jedním z těch, kteří se plzeňským diplomem veřejně a často chlubí, je starosta Prahy 5 Milan Jančík, který se honosí tituly JUDr. a MBA. Týdeník EURO mu shodou okolností před třemi týdny zaslal otázky ohledně jeho diplomové práce na téma Správa hlavního města Prahy v letech 1918–67 a jeho působení na plzeňské univerzitě; a odpovědi se dosud nedočkal. Podle serveru Pražská štětka, který pravidelně tepal do Jančíkovy radnice, vystudoval řádné studium od zápisu po „rígo“ za pouhé tři roky, do konce roku 2004. „Bylo to hrozné. Sednout v noci po tom, co se děje na úřadě, a psát. Ano, je ticho a klid, ale musíte ráno vstát. Dva a půl měsíce jsem to psal. Radnici věnuji deset až dvanáct hodin denně a zbytek svým firmám,“ svěřil se tehdy Jančík.
Různé nestandardní postupy ovšem rozhodně neexistují pouze v Plzni, objevily se i na jiných školách. Například dnes již legendární diplomová práce, kterou na Univerzitě Karlově obhájil Stanislav Gross, měla pouhých 33 stran. A autorovi tohoto textu osobně vyprávěl dnešní vysoce postavený soudce, který byl s tehdejším poslancem Grossem v ročníku, příběh, jak mladému politikovi přinesla na písemnou klauzurní zkoušku sekretářka z katedry kávu. To byl servis, jaký nikdo ze zbylých desítek studentů v místnosti rozhodně neměl.