Srbův řídící důstojník přistál v Bruselu
Česká mise při NATO v Bruselu má od pondělí 5. ledna nového zaměstnance. Na tom by nebylo nic zvláštního. Kdyby se nejednalo o Miroslava Kvašňáka, vojenského špiona a jednoho ze „symbolů“ kauzy Srba-Slonková. V Bruselu se má starat o to, aby na naše zastoupení nepronikali nepřátelští vyzvědači.
Zavražděte novinářku.
Zpráva o Kvašňákově čerstvém přestupu do sídelního města Severoatlantické aliance se minimálně mezi tuzemskými rozvědčíky rozšířila velmi rychle. Všichni mají v živé paměti, jak vedení ministerstva obrany Kvašňáka na podzim 2002 narychlo stahovalo z Indie, kde působil na české ambasádě jako vojenský přidělenec. Prahou se totiž tehdy šířily divoké spekulace o tom, že to byl on, kdo úkoloval Karla Srbu, právě vyšetřovaného kvůli údajnému plánu na vraždu novinářky Sabiny Slonkovou. Říkalo se, že Kvašňák byl v určité chvíli jeho řídícím důstojníkem.
Předseda poslaneckého bezpečnostního výboru Jan Vidím v té době dokonce prohlásil, že spolupráce některých důstojníků rozvědky se Srbou přerostla běžné meze. „Šetří se, do jaké míry podváděli a v čem prospěch spočíval. Zda se někteří rozvědčíci s pomocí Srby obohatili, anebo jim šlo o důležité kontakty či vlivné posty,“ řekl tehdy Vidím.
Nakonec se ukázalo, že Kvašňák byl opravdu po nějaký čas důstojníkem, který úkoloval Karla Srbu . Úspěšně se ale hájil tvrzením, že to byl on, kdo se Srbou ukončil v únoru 2002 spolupráci. Tuto skutečnost nedokázali vyšetřovatelé případu vyvrátit.
Uzavřená věc.
Kvašňák pak více než rok přežíval na ministerstvu obrany. Tam ho tehdejší ministr Jaroslav Tvrdík odvelel v říjnu 2002 svým rozkazem k „plnění služebních úkolů za účelem monitoringu péče o válečné veterány a účastníky válečných operací“. Do Dillí se už nevrátil. Přesto měl po celou tu dobu „indický mobil a indický plat“.
Z celé kauzy vyšel Kvašňák celkem dobře. Někteří z jeho kolegů z rozvědky, kteří přišli se Srbou do styku, dostali vyhazov. Exministr obrany Tvrdík chtěl dokonce po aféře Srba vojenskou rozvědku zcela rozpustit a postavit ji znovu na „zelené louce“ s tím, že by opět začala naplno fungovat až za několik let.
„Pro mne je to uzavřená věc,“ sdělil týdeníku EURO sám Kvašňák. „Něco jako: Vyšetřování skončilo, zapomeňte,“ dodal. Na otázky ohledně jeho případu už nechce odpovídat ani exministr Tvrdík a šéf vojenské špionáže Josef Prokš. Vyjádřil se pouze Kvašňákův bývalý nadřízený v rozvědce, Andor Šándor. „Jeho příchod do vojenské zpravodajské služby byl politickým rozhodnutím. Neprošel minimální vojenskou kariérou a ani kariérou ve zpravodajské komunitě a podle toho vypadal i jeho výkon…“ řekl týdeníku EURO Šándor. „Ptám se, proč je najednou vhodný pro naše vojenské zastoupení v Bruselu, když předtím nebyl schopen vykonávat funkci přidělence v Indii?“
Kariéra Miroslava Kvašňáka v bezpečnostních službách byla od počátku zajímavá. V devadesátých letech působil v ochrance Václava Havla. Později řídil policejní Útvar rychlého nasazení, vedl mafiánskou razii v restauraci U Holubů a před svým odletem do Indie řídil takzvanou zakrytou – nejutajovanější - část armádní rozvědky.
