Přístav Hongkong na břehu Jihočínského moře platil desítky let za ráj pro nejrůznější byznysové aktivity. Stojí na prahu Číny, ale býval britskou kolonií, a tak na ní není zcela závislý. Navíc zde žila početná komunita expatů, kteří poskytovali nejrůznější finanční služby. Podnikatelé si tu vytvořili stabilní prostředí a jednali odsud se svými čínskými protějšky o obchodování s největší asijskou velmocí. Tedy až dokud Peking neutáhl zvláštní administrativní oblasti vodítko a celou zemí nezačal cloumat strach z nejslavnějšího viru na světě.
V souvislosti s politikou nulového covidu totiž podle průzkumu Evropské obchodní komory téměř polovina evropských firem působících v Hongkongu zvažuje odchod z města. Extrémně přísná protipandemická opatření kopírují ta, jež platí ve vnitrozemí Číny, a přestávají být pro cizince únosná.
Například tamější karantény jsou notorickým strašákem obchodních cestujících, protože patří k nejdelším na světě. V jistou dobu vláda dokonce požadovala, aby se všichni nově příchozí na vlastní náklady izolovali na svých hotelových pokojích po dobu tří týdnů. Evropská obchodní komora uvádí, že takzvaná ,zero covid policy‘ má závažné důsledky pro podniky i obyvatele metropole a že „největší výhody města, tedy jeho propojenost se světem a zároveň blízkost pevninské Číně, téměř zmizely“.
Čtvrtina firem, které v průzkumu uvedly, že se plánují stěhovat, tak chtějí učinit do roka. Dalších 24 procent se chce přesunout alespoň částečně a jen 17 procent společností tvrdí, že během příštích 12 měsíců své hongkongské pobočky opustit nechtějí.
Útěk před virem i lockdownem
Odliv byznysmenů z města nezastavilo ani zrušení zákazu letů a zkrácení karantény na sedm dní. Během února z Hongkongu odešlo 94 tisíc lidí, zatímco příchozích bylo čtyřikrát méně. Za první půlku března pak přístavní aglomeraci opustilo dalších 50 tisíc osob, a netýká se to jen nejvyšších manažerů, ale přirozeně všech expatů i některých Číňanů.
Starostka Hongkongu Carrie Lam minulý týden přiznala, že přísné protokoly pravděpodobně nahlodávají spokojenost obyvatel města se životem v něm. Uvedla také, že velmi intenzivně cítí, jak lidé ztrácí s nařízeními trpělivost. Pro některé podnikatele totiž současná pravidla zamezující šíření viru představují jen poslední kapku po letech, kdy sledovali, jak se Peking snaží zasahovat do hongkongské politiky.
Spoustě firem odešla kvůli pandemickým nařízením více než čtvrtina zaměstnanců. Foto: European Chamber of Commerce in Hong KongNavíc politika nulového covidu rozhodně nevede k nulovému výskytu covidu. Hongkong pandemii dva roky odolával, než do dostala do úzkých nová vlna varianty omikron na přelomu února a března. Sedmimilionové město se muselo na určitou dobu uzavřít do přísného lockdownu, jelikož i přes 80procentní proočkovanost dospělé populace byly nemocnice zahlceny. Obchody zely prázdnotou, protože v nich chyběly základní potraviny nebo hygienické potřeby. Obyvatelé města z něj tak utíkali před virem i před opatřeními, a to na pevninu i přes moře do ciziny.
„V Hongkongu se stále nachází spousta obchodních příležitostí, ale celá řada problémů, v čele s drakonickými cestovními omezeními a zhoršujícími se vztahy mezi Čínou a USA, vyhrávají nad sentimentem,“ uvádí na adresu exodu expatů a podniků studie Americké obchodní komory. Kvůli koronavirovým restrikcím se podle ní chystá město opustit na 44 procent z nich.
Ve stínu Pekingu
Headhunteři a personalisté měli problém přitáhnout do města mladé talenty už před krizí – profesionálové se totiž obávali rostoucího vlivu čínské vlády na dění ve zvláštní administrativní oblasti, jež je i bez covidu autonomní jen částečně. Stačí zmínit třeba politickou krizi z roku 2019, kdy pekingský zákon o vydávání osob vyvolal ve městě masivní, a místy násilné, protesty. O rok později by se dost možná opakovaly, kdyby demonstranty nedržela na uzdě protipandemická opatření. Čína proto v tichosti mohla schválit Národní bezpečnostní zákon pro Hongkong, který zasahuje do mnoha oblastí života včetně velkého omezení svobody projevu.
Dle zprávy Americké obchodní komory více než 80 procent firem původem z USA uvedlo, že na ně zákon dopadl. A rozhodně ne v pozitivním slova smyslu – mnoho jejich zaměstnanců se rozhodlo emigrovat a pracovní morálka těch, co zůstali, prudce klesla.
