Společnost Eurostrategy v úvodu studie konstatuje, že hutnictví v České republice je s kapacitou výroby tekuté oceli přes šest milionů tun a odbytem hotových výrobků v roce 2000 ve výši 5,2 milionu tun malým odvětvím. Dominují mu tři integrované hutní závody, v nichž se v roce 2000 soustředilo přibližně 84 procent celkového obratu a které zaměstnávaly 72 procent pracovníků v odvětví. Ve srovnání s jinými zeměmi má však české hutnictví rozdrobený charakter a nízkou produktivitu práce.
K variantě 1 – tržní síly samotné studie uvádí, že by vedla k rychlému kolapsu odvětví, a není proto schůdná. Varianta 2 – státní intervence/tržní síly je podle Eurostrategy sice teoreticky schůdná, ale rizika s ní spjatá převažují nad jejími potenciálními přínosy a Evropská komise by ji patrně neschválila.
Varianta 3 – státní intervence/strategičtí investoři/tržní síly zase obsahuje riziko, že finanční postavení Nové huti a několika menších podniků se letos a příští rok natolik zhorší, že tyto firmy se z krize budou moci dostat jen pomocí velké finanční injekce či vyhlášením konkursu. „Pokud již nějaký strategický investor nečeká v předpokoji, aby si Novou huť neprodleně koupil, domníváme se, že strategická varianta odprodávání majetku podniků tohoto odvětví po kouskách by byla nesmírně nákladná svými nároky na státní pomoc a odvětví jako celek by mohla poškodit, uvádí studie.
Varianta 4 – státní intervence/optimalizace odvětví/tržní síly je za předpokladu, že Třinecké železárny budou připraveny stát se součástí Českého ocelářského podniku, proveditelná. Státní pomoc, kterou bude odvětví nutné poskytnout, by v tomto případě prý byla nejnižší.
Eurostrategy konstatuje, že reálné jsou pouze poslední dva návrhy s tím, že při variantě 3 by bylo třeba více státních peněz. Její úspěch navíc není zaručen. V případě vítkovické Divize 200 by bylo nutné také vyrovnat nesplacený dluh vůči mateřskému podniku ve výši 2,4 miliardy korun. Privatizace Nové huti by si vyžádala nejméně jeden a půl roku a transakce by ztroskotala ve stadiu podrobného prošetřování stavu podniku. Varianta 4 je prý nejrychlejší a s nejvyšší pravděpodobností zachová pozice hutnictví na domácím a exportním trhu, a tudíž i udrží výrobu a zaměstnanost.
Eurostrategy ve svém plánu restrukturalizace sleduje tyto strategické cíle:
- vytvořit mezinárodně konkurenceschopné české ocelářství, jehož jádrem bude privatizovaný Český ocelářský podnik,
- vytvořit takové podmínky, aby se tato společnost mohla stát páteří celého odvětví, v němž bude místo i pro specializované výrobce,
- minimalizovat výši jednorázové státní pomoci v rámci omezení daných předpisy Evropské unie pro poskytování státní pomoci ocelářství,
- zajistit v odvětví dlouhodobou zaměstnanost,
- uchovat na území České republiky maximální možnou úroveň přidané hodnoty vytvářené v odvětví ocelářství.
Třinecké železárny odsouhlasí vytvoření ČOP podle studie jen v případě, že se Nová huť, Vítkovice – Divize 200 a Vysoké pece Ostrava budou prodávat oddlužené a za symbolickou částku. Fond národního majetku by měl pod pohrůžkou bankrotu odkoupit nestátní akcie Nové huti za hodnotu mírně nad tržní cenou a akcie VPO (33 procent základního jmění), které drží Infatrade, za třetinu ceny. Vítkovickou divizi 200 odkoupí Fond národního majetku za jednu korunu náhradou za vyrovnání dluhu 2,4 miliardy korun. Třinecké železárny pak vytvoří jediný právnický subjekt a nechají z obchodního rejstříku vymazat Novou huť, Vítkovice – Divizi 200 a Vysoké pece Ostrava.
Dále Eurostrategy navrhuje privatizovat podniky Jäkl Karviná, Válcovna za studena, Válcovny plechu Frýdek–Místek do rukou současného managementu za jednu korunu a ostatní soukromé firmy ponechat působení tržních sil.
Výrobní celky ČOP se zařadí do čtyř hlavních oborů: výroba železa a oceli, dlouhé výrobky, ploché výrobky a sekundární transformace, které budou umístěny v prostorách dnešní Nové huti, VPO, provozu Kladno, Třineckých železáren a Vítkovic.
Zároveň by se do roku 2003 měly redukovat kapacity minimálně o 855 tisíc tun. Uzavřena by měla být válcovna středních profilů v Třinci o kapacitě 130 tisíc tun. Největší úsporu – 600 tisíc tun – má přinést ukončení provozu válcovny těžkých profilů v Nové huti. Zavření válcovny těžkých plechů ve Vítkovicích představuje snížení kapacity o 125 tisíc tun. To je ve studii označeno jako minimum. Management ČOP by měl být schopen uzavřít ještě další kapacity.
Celková produkce ČOP ve formě hotových výrobků by se však měla do roku 2005 zvýšit o patnáct procent na 4,95 milionu tun. V období 2001 až 2005 investuje nový subjekt 11,6 miliardy korun. Rozhodne–li se podnik instalovat elektrickou obloukovou pec a válcovnu za studena pro zpracování produkce minihutě, bude potřebovat dalších 650 milionů dolarů.
Do roku 2004 bude rovněž nutné propustit 12 011 pracovníků, což vyvolá přímé náklady ve výši 2,7 miliardy, a naopak úsporu fixních nákladů ČOP ve výši 2,2 miliardy korun. Ještě letos by hutě mělo opustit 3840 pracovníků, z toho 1555 z administrativy. V dalších dvou letech by se mělo propouštět zhruba po čtyřech tisících lidí.
Na pomoc uvolňovaným pracovníkům z hutnictví navrhuje studie zřídit Agenturu pro konverzi ocelářského průmyslu.
Od roku 2003 odhaduje Eurostrategy rychlejší růst obratu až na hodnotu 64,6 miliardy korun v roce 2005. Sloučení uvedených závodů povede ke snížení fixních nákladů o 400 milionů korun, variabilních o 30 milionů korun a vyvolá jednorázové náklady na restrukturalizaci ve výši 120 milionů korun. Navíc díky státní pomoci poklesne úroková zátěž ČOP nejméně o 900 milionů korun ročně. Studie dále předpokládá, že v roce 2002 vykáže ČOP ztrátu 1,3 miliardy korun, ale v dalších letech již bude silně ziskový.
