Sociální reformy ministra Škromacha musí vzbuzovat pocit, že si z nás ten bodrý Moravan z Hodonína dělá legraci. Úprava životního minima, jak ji schválila minulý týden vláda, není ničím více než zcela zbytečným cvičením ministerských úředníků s cílem vyvolat dojem, že někdo má opravdu zájem přinutit lidi zvyklé žít na podporách k alespoň částečné pracovní aktivitě.
Hrůza z titulku čtvrtečního vydání deníku Právo - Životní minimum se výrazně sníží - se obrátí v užaslé kroucení hlavou, když si čtenář z publikované tabulky vypočte, že rodině s dětmi ve věku pět, osm a šestnáct let stoupnou dávky z 10 850 korun o čtrnáct stovek na 12250 korun. S lucernou byste asi hledali člověka, kterému by se takové „výrazné snížení“ nelíbilo.
Celý vtip je v tom, že Škromachovi mudrci od centrálně stanovené dávky oddělili výdaje na domácnost a přenesli jejich výplatu na obce. Ty zatím jenom kroutí hlavami nad tím, že mají vyplácet nově konstruovaný příspěvek na bydlení, ale nejspíše se budou divit ještě více, až se dozvědí, kolik jim na to stát pošle peněz. Zcela zjevné zvýšení základních částek životního minima totiž spolkne nepochybně i část peněz, z nichž se dosud částka na domácnost vyplácela. I když má Škromach pravdu v tom, že náklady na bydlení jsou v různých místech různé, a na tuto různost by se měl brát ohled i ve vyplácených dávkách, těžko se dá kdekoli bydlet za méně než čtrnáct stovek, které nyní zbývají do výše původně vypláceného životního minima. Spíše lze čekat, že obce se ocitnou pod tlakem vyplácet mnohem větší příspěvek na bydlení a nebudou na to mít zdroje. Místo levnějšího sociálního systému nám tak Zdeněk Škromach zřejmě vyrábí další díru do peněženky.
A jak je to se záměrem zvýšit motivaci k přijetí práce? Hrozba snížení dávek na úroveň existenčního minima kolem dvou tisíc korun v případě, že občan nemá snahu získat práci, je zcela planá. Není totiž jediné osoby ve státní správě, která by tuto snahu najít si práci opravdu kontrolovala a vyplatilo se jí přistihnout flákače. Náklady na zřízení takového aparátu by zřejmě převýšily možné úspory ve výplatě dávek.
Celková motivace málo kvalifikovaných lidí přijmout i hůře placenou práci se připravenou reformou dále sníží. Otci zmíněné rodiny se už fakticky nevyplatí přijmout ani práci za průměrnou mzdu. A tak nezbývá než Škromachovi připomenout levicového klasika, který pravil, že práce polidštila opici, a tudíž ani proti jeho politickému přesvědčení by nemělo být lidem v nouzi třeba i bičem tvrdé sociální politiky pomoci k lidštějšímu živobytí.
