Socialisté podporují podnikání a podnikatele. Alespoň to vždycky tvrdí. Praxe však, jak už to často bývá, je přesně opačná. Jak jinak si lze totiž vysvětlit slova ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha o tom, jak podnikatelé zneužívají dávek v nemocenské?
Růst nemocenské, který souvisí s počtem promaroděných hodin, dnů a týdnů, je skutečně varující a je jednou z největších koulí, kterou na své noze táhne státní rozpočet. Tvrzení, že na současném stavu vydělávají podnikatelé, je ale diskutabilní. Nejde totiž jenom o to, do jaké míry vydělají konkrétní podnikatelé na tom, že místo vyhlášení platební neschopnosti pošlou své lidi marodit. Daleko podstatnější je, kolik všem bez rozdílu povinné odvody ukrajují každý měsíc z koláče, který by jim mohl zůstat v případě, že by si nemocenskou platili jenom samotní zaměstnanci. A v tom je jádro pudla. Je proti vší logice, že podnikatelé nesou jako součást podnikatelského rizika, že se jejich zaměstnanci nachladí někde na lyžích nebo si v opilosti zlámou nohu. T o jsou pouze extrémní příklady, ale z logiky věci by vyplývalo, že zaměstnanvatel by měl hradit svému zaměstnanci pouze takovou část nemocenské, která přímo souvisí s výkonem práce - pracovní úraz či nemoc z povolání. Ostatní je jenom věcí zaměstnance samotného, případně u státních zaměstnanců by byla možná účast státu. Přenášet však zdravotní problémy na bedra soukromého subjektu je nemorální, byť bohužel ne protiprávní. I kdyby tak nakrásně pod dojmem této optiky zaměstnavatelé systému výplaty nemocenských dávek zneužívali, nebylo by se jim co divit. Žádný takový důkaz ale Škromach nepředložil. Řešení, které navrhuje, tak není ničím jiným než dalším socialistickým nápadem jak poškodit podnikatelskou třídu jako celek.
