Škromachovy alimenty

Příští rok budou penály pro prvňáky

V květnu vyplatila vláda důchodcům a rodinám s dětmi předvolební příspěvek v celkové výši zhruba šest a půl miliardy korun. Sociální demokraté za to sklidili svých osm procent ve volbách a ministr Škromach začal v říjnu shánět peníze, aby zalepil díru, kterou před půlrokem s takovou chutí vyvrtal do státní kasy. To se nám to debužíruje, když nám lidi půjčujou, netajil se bodrý Moravan a brnkl na poštu. Tedy přesněji na Českou poštu. Pro tu nejsou dvě miliardy žádný velký problém. Nemusel ani klečet na kolenou a vyprávět o tom, že musí platit alimenty, jako kdysi Josef Švejk v případě půjček pro feldkuráta Katze. Na kolenou zato klečí daňový poplatník a modlí se, aby už těmto zhůvěřilostem byl konec. Ale to nezná Škromacha. Na příští rok jsou naplánovány penály pro prvňáky. Však on zase někdo půjčí. Že se to voličům nelíbí, a po evropských volbách to potvrdily i výsledky v krajských kláních, našim sociálním demokratům nedochází. Pořád jsou přesvědčeni, že se dočkají hlasů od těch, jimž je nasypáno do zobáčku. Pobíratelů nějaké dávky jsou proto v Česku už dvě třetiny populace. Ale ani lidé s nižšími příjmy nejsou tak hloupí, aby nevěděli, že pěkná sociální dávka od nekompetentní a nezodpovědné vlády, zadlužující stát o sto šest, je horší než rozumná a zodpovědná vláda škudlící na dávkách, ale přinášející práci a prosperitu.
Ale už zcela vážně je nutné konstatovat, že hospodaření ministerstva práce je za hranicí poctivosti. Ministr slíbil, že na dávky ušetří. Ve skutečnosti počítal s tím, že sněmovna schválí vydání dluhopisů na úhradu ztráty České konsolidační agentury (ČKA) ve výši výrazně přesahující skutečnou potřebu a takto získané peníze poslouží k zaplacení zmíněných příspěvků. K těm 6,5 miliardy je však třeba připočítat ještě 2,3 miliardy na trvalé zvýšení rodičovského příspěvku, které bylo chváleno souběžně, a zrovna tak představuje peníze utracené státem na neúspěšnou jarní kampaň ČSSD. Celkem tak stát přispěl devíti miliardami. Jenže tento trik s ČKA nakonec nevyšel, a tak je dnes třeba přiznat barvu.
Počítání to není radostné. Škromach opravdu něco ušetřil. Rodičovský přídavek byl v podstatě pokryt a ministerstvo prostřednictvím svého tiskového odboru hlásí, že i další 4,28 miliardy pokryje ze svého. Jenže do toho počítá zmíněný odklad zálohy 2,1 miliardy na penze, která se vyplácí České poště v prosinci. To bude pokryto až z rozpočtu na rok 2005. Skutečné úspory tedy činí zhruba dvě miliardy. Zbývající 2,32 miliardy budou doplaceny z rozpočtové kapitoly Všeobecná pokladní zpráva, v níž se letos ušetřilo za překvapivě neprohrané nebo nedokončené arbitráže a za nerealizované státní garance. Škromach tedy naspořil zhruba 4,5 miliardy, tedy jen polovinu z toho, co slíbil. Byl tak porušen zákon o státním rozpočtu, a to zcela jednoznačně záměrně a účelově. Motivací byla předvolební kampaň nejsilnější vládní strany.
Dnes už je nezpochybnitelné, že od obnovení samostatnosti Československa v roce 1918 jsme neměli hůře hospodařící kabinet, a to ani za celá léta komunistické totality. Co kdyby se socialisté zamysleli, zda třeba i tady není důvod, proč u voleb na KSČM pořád nestačí? Každopádně je třeba vzít v úvahu zkušenost se Škromachovými sliby při projednávání státního rozpočtu na příští rok. Slíbené snížení deficitu totiž z podstatné části závisí na tom, zda ministerstvo práce a sociálních věcí předloží novely řady sociálních zákonů a dokáže ještě během příštího roku ušetřit na sociálních dávkách miliardové částky. K tomu musí přidat i dvě důchodové miliardy přesunuté z letošního roku. Je to poprvé, co je rozpočet založen na tom, že budou schváleny nějaké úsporné zákony s nejistým výnosem. Přitom to, co zatím Škromachův úřad produkuje, míří zcela opačným směrem, tedy ke zvyšování objemu vyplácených peněz, a času ubývá. Jak to bude se sociálními škrty v sociálnědemokratické vládě pár měsíců před poslaneckými volbami, si asi každý dokáže představit.
Nejspíše nezbývá než přiznat, že státní rozpočet na příští rok je více optimistickou vizí než skutečným základním dokumentem hospodářské politiky vlády. Těžko totiž předpokládat, i když by to bylo záhodno, že by Zdeňka Škromacha mohl v jeho křesle vystřídat někdo, kdo rozezná rozdíl mezi „ubrousku, prostři se!“ a státní kasou a dokáže se tímto poznáním i řídit.