Berounskou nemocnici zatím zachránily volby
Představitelé ČSSD a ODS si vyměnili několik otevřených dopisů týkajících se dvou středočeských nemocnic – berounské a nymburské. Přestřelku odstartoval předseda středočeské krajské organizace ČSSD Richard Dolejš prohlášením nazvaným Kroky Bendla vůči berounské nemocnici překračují únosnou mez. Středočeský hejtman Petr Bendl reagoval stanoviskem nazvaným Předvolebním nástrojem ČSSD jsou populistické lži. Následně vydalo ministerstvo zdravotnictví tiskovou zprávu, jejíž první věta zní: „Ministr zdravotnictví David Rath a nucený správce Všeobecné zdravotní pojišťovny Antonín Pečenka učiní takové kroky, které zabrání snaze středočeského hejtmana Petra Bendla zrušit nemocnice v Berouně a v Nymburce.“
Dále ne.
Problém vznikl předminulý týden, kdy představitelé středočeského krajského úřadu a krajské pobočky VZP jednali o budoucím smluvním vztahu pojišťovny s berounskou nemocnicí. A pojišťovna oznámila, že nepočítá s prodloužením smlouvy s Nemocnicí Beroun v dosavadním rozsahu. To znamená jako se základní nemocnicí nabízející pacientům oddělení chirurgické, interní, gynekologicko-porodnické, léčebnu dlouhodobě nemocných i síť ambulantních ordinací.
Budulín.
Tento postoj nemohl být pro hejtmana a další představitele Středočeského kraje překvapením, protože jistě dobře znají truchlivou ekonomickou situaci nemocnice a s ní související malý zájem pacientů o její služby. Jak uvádí Petr Bendl, letos uvolnil kraj na krytí dluhů tohoto zdravotnického zařízení čtyřicet milionů korun a další miliony bude muset vynaložit na krytí ztráty v posledních měsících, protože nemocnice se propadá do dluhů ve výši téměř dvou milionů korun měsíčně.
Ani kraj ostatně nepovažuje berounskou nemocnici za nepostradatelnou při poskytování zdravotní péče občanům regionu, kteří mají nedaleko velmi dobrou základní nemocnici v Hořovicích, oblastní nemocnici v Kladně a z Berouna je dobré spojení do hlavního města. Loni byla nemocnice nabídnuta k prodeji nebo k pronájmu v nakonec zrušeném výběrovém řízení a předběžní zájemci, kteří chtěli zařízení zachovat zdravotnickému účelu, odstupovali jeden za druhým, protože si spočítali, že bez dotací je jeho přežití nemožné.
Nevítané ARO.
Na seznamu zdravotnických zařízení, kterých se kraj chtěl loni zbavit, byla spolu s dalšími devíti nemocnicemi i Nemocnice Nymburk. Ta na tom není ekonomicky tak špatně jako berounská, ale kvůli nejasnému osudu má problémy personální. A ve vztahu k VZP pak problémy související s financováním nového anesteziologicko-resuscitačního oddělení. To je společně s jednotkou intenzivní péče a operačními sály umístěno v novém pavilonu postaveném za téměř sto třicet milionů korun státní dotace. Ta byla vyřízena, ještě když v čele resortu zdravotnictví stála Zuzana Roithová a jednou z podmínek pro její poskytnutí bylo právě to, že v Nymburku vznikne moderní „áro“. Mezitím ale VZP změnila názor a anesteziologicko-resuscitační oddělení fakticky nikdy nezačalo v normálním režimu fungovat.
Politikum.
Richard Dolejš v tomto okamžiku – ze svého politického hlediska logicky – zatlačil na pilu a obvinil Petr Bendla a ODS nejen z toho, že se o osud zejména berounské, ale i nymburské nemocnice málo starají, ale že obě zdravotnická zařízení přímo cílevědomě vedou k úpadku se záměrem levně je prodat, patrně předem vybraným zájemcům. To Petr Bendl označuje za „lživé a zlé předvolební gesto“, a naopak zdůrazňuje, že kraj spolu s Oblastní nemocnicí Kolín, do níž byla nymburská nemocnice provizorně začleněna, „podniká všechny dostupné kroky k tomu, aby nymburské nemocnici pomohl a zajistil její fungování po ekonomické a personální stránce“.
Vyšší moc.
Podrobnosti neuvádí a jednoznačně se nevyjadřuje ani k budoucnosti nemocnice v Berouně. Logicky, protože zachování takzvané akutní péče v tomto zařízení by jistě uvítalo město a zřejmě i občané Berouna a okolí, ale vzhledem k finančním možnostem českého zdravotního systému je schůdnější představa, že pokud zde nemocnice zůstane, tedy nejspíše jako zařízení zaměřené na následnou lůžkovou péči a ambulance. Říct to takto otevřeně si však představitelé kraje nemohou dovolit. Tím spíše, že obvinění ze záměru rušit nemocnice je důležitou argumentační výbavou ODS v politických kláních s ČSSD a Davidem Rathem.
Pro kraj by bylo nejlepší, kdyby o osudu berounské nemocnice zásadně rozhodl někdo „zvenku“, například VZP. Mluvčí kraje Martin Kupka to nepřímo potvrzuje, když říká: “Jsou věci, s nimiž kraj mnoho nesvede. Kraj by rád měl v Berouně nemocnici, třeba s akutními lůžky, ale nezbývá než respektovat názor VZP.“ Sám hejtman Petr Bendl tvrdí, že ukončení smlouvy s pojišťovnou na lůžka akutní péče ještě automaticky neznamená, že by mělo dojít ke zrušení nemocnice. Uvádí, že „v současné době připravuje vedení berounské nemocnice spolu ředitelem Oblastní nemocnice Kladno (pod niž berounská nemocnice spadá – pozn. EURO) a VZP návrh budoucí podoby zdravotní péče v tomto zařízení“, aniž by ale upřesnil, jak by budoucí podoba mohla vypadat.
Protiúder.
V tomto okamžiku byly karty výhodně rozdány pro Davida Ratha a on by byl špatný politik, kdyby toho nevyužil. Tím spíše, že ve VZP dosud sedí, ale asi už dlouho sedět nebude, nucený správce, který na základě nového zákona o VZP soustřeďuje v rukách rozhodující pravomoci. Zmiňované kroky Davida Ratha a Antonína Pečenky, které mají zabránit údajné snaze středočeského hejtmana zrušit nemocnice v Berouně a v Nymburku, znamenají, že dosavadní smlouvy obou nemocnic s VZP budou prodlouženy zřejmě až do konce roku 2007. A v případě nymburské nemocnice zřejmě bude vyřešeno financování anesteziologicko-resuscitačního oddělení. Současně ministerstvo rozhodlo o zrušení výběrového řízení na nové pojistné smlouvy, které měly nemocnice v polovině roku podstoupit.
Jen dál.
Tím pádem si soupeři vyměnili strany a David Rath se z údajného likvidátora nemocnic stal jejich zachráncem. Kauza s nemocnicemi nikoli náhodou proběhla v předvečer opětovného jednání sněmovny o zákoně o neziskových nemocnicích. Ale podmínky pro její úspěšné – z hlediska ČSSD a ministerstva zdravotnictví – vyřešení byly vytvořeny už před časem, kdy vznikal seznam veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení, která by měla vytvořit základní nemocniční síť. Byly do něj zařazeny jak nemocnice v Nymburku a Berouně, tak dalších pět z celkem jedenácti zdravotnických zařízení, která chce Středočeský kraj „dát pryč“. Při rozhodování o rozsahu péče v těchto nemocnicích by mělo mít podle představ zastánců zákona hlavní slovo ministerstvo a ne pojišťovna.
Revokace záměrů VZP v případě berounské a nymburské nemocnice je faktickým uplatněním tohoto principu v praxi. Postup dočasného ředitele VZP Josef Čekala při jednáních o příštích smlouvách obou nemocnic byl také zřejmě jedním z důvodů, proč, ač dlouho favorizován, nakonec nebyl vládou nominován na ředitele největší pojišťovny. Všechno je to ale příliš ovlivněno politikou, než aby bylo možné považovat současná řešení za definitivní a dlouhodobě platná. I když byla zásadní redukce smlouvy berounské nemocnice s VZP zatím zažehnána, nic to nemění na tom, že když se člověk ocitne v tomto zdravotnickém zařízení ležícím skutečně na kraji města, podle vnějšího vzhledu objektu má dojem, že se neocitl ani tak na kraji, jako na samém konci.