Jane Fawcettová pomohla potopit Bismarck, zpívala v opeře a zachránila před zkázou mnoho viktoriánské architektury
Těžko to po popové hvězdě chtít, ale stejně OE kdyby byl Elton John co k čemu, seděl by minulý týden za bílým pianem a zpíval good-bye England's rose“. Gesto, jímž před 19 lety uctil princeznu Dianu, by patřilo Jane Fawcettové (4. března 1921 OE 21. května 2016). Ženě, jejíž nadmíru neobyčejný život skončil v posledním květnovém týdnu. A patřilo by jí právem.
V roce 1939 Británie volky nevolky vstoupila do války, o níž se ještě nevědělo, že se stane druhou světovou“, ale sedmnáctiletá děvčata měla OE už jen na chvíli OE jiné starosti. Janet Hughesová, dcera právníka londýnského zlatnického cechu, prožila zklamání, když jí v Královské baletní škole řekli, že je příliš vysoká a špičková baletka z ní nikdy nebude. Aby to přebolelo, poslali ji rodiče do Curychu naučit se německy; nikdo netušil, jak se to bude hodit.
Po půl roce ale jela Janet zpátky do Londýna, aby absolvovala vstup do společnosti; role debutantky ji ovšem zoufale nudila. Po nějaké době dostala dopis od kamarádky, která pracovala kdesi padesát mil na sever od Londýna: Je to tu dokonale hrozné. Máme ukrutně důležitou práci a jsme pořád přepracované. Musíš přijet.“ Jane OE v té době již na protest proti nespravedlnosti tohoto světa opustila koncová písmena svých prvních dvou jmen, takže se z Janet Caroline stala Jane Carolin OE neváhala, podepsala dohodu o naprosté mlčenlivosti a dala se do služeb vlády Jeho Veličenstva Jiřího VI. Stala se členkou týmu v Bletchley Parku, jenž měl na starost dešifrovat německou válečnou komunikaci kódovanou dnes proslulým přístrojem Enigma.
Nejlepší hodina
To bylo v prosinci roku 1940. Britové se činili ve všech směrech, aby naplnili proroctví Winstona Churchilla o nejlepší hodině svého impéria. Krátce předtím odrazili luftwafie v bitvě o Británii; během následujících osmi měsíců byli počati velcí mužové sir Paul McCartney, sir Alex Ferguson a Stephen Hawking; a debutantky z Bletchley, jak se oněm mladým bystrým dámám říkalo, se mezitím dostávaly nacistům pod kůži.
Jane pracovala v boudě číslo šest (v osmičce byl její kolega Alan Turing, jenž později rozlouskl šifrování Enigmy nadobro). Pětadvacátého května dostala s kolegyněmi echo, že by se měly snažit zachytit zmínku o nové německé bitevní lodi Bismarck, jež den předtím potopila chloubu admirality, křižník Hood. Jane měla výhodu, protože uměla německy. Ještě týž den zachytila vzkaz, že poškozený Bismarck pluje do francouzského Brestu. O dva dny později jej britské lodě dostihly a poslaly na mořské dno.
Po válce se Jane provdala a stala se uznávanou operní zpěvačkou. Úspěšná kariéra jí pomohla na začátku 60. let k místu de facto výkonné ředitelky Viktoriánské společnosti, jež měla za cíl zachovat architekturu z řečené doby.
Nádraží sv. Pankráce
Ukázalo se, že je to práce téměř tak dramatická jako dešifrovat Enigmu. Její největší úspěch přišel v roce 1967, kdy státní železnice chtěly zbourat budovu nádraží svatého Pankráce (dnes London St Pancras či St Pancras International) a přilehlý hotel v Camdenu na severním okraji londýnského širšího centra. Chcete-li vědět, co by bývaly dráhy postavily namísto řečených neogotických staveb, račte se podívat na kus břehu Temže okolo Royal Festival Hall: betonové peklo. Oba klenoty viktoriánské architektury nakonec přežily jen díky osobní angažovanosti Jane Fawcettové, o jejíž intenzitě svědčí přezdívka zuřivá paní“, kterou ji dráhy častovaly i v parlamentu.
O svém podílu na potopení Bismarcku se nezmínila ani nejbližší rodině po následující půlstoletí. Zemřela 21. května v Oxfordu ve věku 95 let.
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
