Účtování ceny či její části paušálem je běžné v celé řadě odvětví Poslední dobou média věnují široký prostor různým iniciativám, které si kladou za cíl dosáhnout vrácení poplatků účtovaných za správu úvěru bankami. Většinově je prezentováno, že se jedná o krok oprávněný a záslužný. Taková jednota názorů je vždy podezřelá.
Smyslem tohoto příspěvku je ptát se a pochybovat. Téměř by se dala parafrázovat slova klasika: Komu poplatkové inciativy skutečně prospívají? Opravdu se jedná o bohulibé aktivity tak, jak je jejich autoři prezentují?
A otázka snad nejdůležitější: Jak je možné, že ve státem tak přísně regulované oblasti, jako je bankovní sektor, se údajně děje takové bezpráví?
Právě úvahou na téma regulace je třeba začít.
Bankovnictví je ve všech vyspělých ekonomikách světa sektorem, který podléhá jedné z nejvyšších měr státní regulace. Nejinak je tomu v České republice. Každá banka potřebuje pro svou činnost bankovní licenci a následně podléhá bankovnímu dohledu České národní banky. Činnost bank je regulována podrobnou právní úpravou, přičemž předpisy jsou v této oblasti snad více než kde jinde předmětem změn v návaznosti na právní úpravu evropskou.
Důvodů pro regulaci a stanovení dohledu nad činností bank by se jistě našlo mnoho.
Kromě dohledu ze strany ČNB podléhá bankovní trh nepřímo dohledu dalších institucí. Takovou institucí je například Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který má ve své působnosti ochranu hospodářské soutěže proti jejímu nedovolenému omezování. Pokud by ÚOHS došel k závěru, že hospodářská soutěž v bankovním sektoru je nedovoleně omezována, zasáhl by.
PRÁVO NA STRANĚ BANK Přes existenci rozsáhlé regulace a dohledu několika institucí nebylo doposud právo bank účtovat úvěrové poplatky zpochybněno ani Českou národní bankou, ani Úřadem na ochranu hospodářské soutěže. Právě naopak – viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík ve svém článku (Hospodářské noviny, 8. 4. 2013) podpořil právo bank strukturovat celkovou cenu za své služby na ? xní, poplatkovou část a ? exibilní, úrokovou část.
Je třeba připomenout, že ani Soudní dvůr Evropské unie neshledal na účtování poplatku za správu úvěru nic závadného. Ve svém nedávném rozhodnutí uvedl, že ustanovení rumunského právního řádu umožňující sjednání poplatku za správu úvěru je souladné s unijním právem.
Pokud se klienti bank v těchto dnech houfně obracejí na soudy, aby je zbavily povinnosti platit úvěrové poplatky, znamená to, že veškerý dohled nad činností bank v této oblasti selhal? Není to spíše tak, že v oblasti úvěrových poplatků poskytly dohledové státní instituce bankám prostor pro tvorbu cen, protože jinak je toto odvětví právě striktně regulováno? Výše citovaný článek viceguvernéra ČNB by tomu nasvědčoval.
Další otazníky se vznášejí kolem motivace iniciátorů poplatkových kampaní. Lze si stěží představit, že za mohutným útokem na peněžní ústavy je čirý altruismus jeho strůjců. Je třeba si uvědomit, že s tímto atakem bank jsou spojené značné náklady, mj. na rozsáhlý marketing a PR, organizaci těchto kampaní, IT podporu, právní zastoupení atp. Pravděpodobnější závěr je takový, že zmíněné inciativy jsou pro jejich iniciátory podnikáním jako cokoli jiného. Jejich motivací je zisk spočívající v soudem přiznané náhradě nákladů řízení.
Nenechme se zmýlit mediální prezentací rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení tzv. přísudkové vyhlášky. Strana, která bude ve sporu u soudu úspěšná, bude mít i nadále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení, ta pouze bude určena podle jiného právního předpisu. Iniciátoři poplatkových kampaní a s nimi spolupracující advokáti by tedy v případě vítězství zkrátka nepřišli. Je však třeba připomenout, že v případě vítězství bank by případnou náhradu nákladů řízení byli povinni uhradit klienti, nikoli jejich advokáti.
PAUŠÁLNÍ REGULACE A otázka závěrečná: Které odvětví bude dalším cílem těchto aktivistůpodnikatelů? Poplatek za správu úvěru představuje, zjednodušeně řečeno, paušalizovanou část ceny za balíček služeb poskytovaných bankou na základě úvěrového vztahu.
Účtování ceny (nebo její části) paušální částkou je běžné v celé řadě dalších odvětví.
Budeme tedy svědky vlny žalob na vrácení paušálu za přistavení vozu taxislužby? Budou muset naše soudy řešit miliony žalob na vrácení paušální části ceny za využívání mobilního telefonu? Je to skutečně namístě tam, kde je dané odvětví významně regulováno a je součástí obecného povědomí, že je v takovém odvětví paušál pro určení (části) ceny běžně využíván?
O autorovi| MGR. MARTIN BĚLINA JUDR. ZBYŠEK KORDAČ, LL. M. et LL. M. advokýt, Advokýtnt kancelý B lina & Partners advokýt, Weinhold Legal
