Náročnost české ekonomiky odpovídá její struktuře a bude se snižovat pomalu
Snižovat energetickou náročnost ekonomiky představuje klíčový prvek trvale udržitelného rozvoje lidstva a zřejmě jeho existence vůbec. Tomuto tématu jsem se věnoval v doktorandské práci (autor článku s ní zvítězil v právě ukončeném ročníku soutěže o Cenu ČEZ - pozn. red.), v níž jsem se snažil odpovědět i na často se ozývající hlasy kritizující vysokou spotřebu energií v Česku a požadující rychlá a jednoduchá řešení. Týká se ho i tento článek.
Hlavní faktory.
Nerovnoměrné využívání primárních energetických zdrojů ve světě, demografický vývoj v rozvojových zemích, globální oteplování (skleníkový efekt vyvolaný převážně emisemi oxidu uhličitého) a zhoršující se dostupnost zásob ropy a zemního plynu jsou hlavní, nikoli však jediné důvody, proč je třeba snižovat energetickou náročnost ekonomiky. Měří se poměrem roční spotřeby primárních energetických zdrojů a hrubého domácího produktu a dosáhnout jejího poklesu lze buď při menších energetických vstupech, nebo větších ekonomických výstupech, případně kombinací obojího. Výsledný parametr, označovaný WHDP, závisí zejména na ekonomické výkonnosti hospodářství, struktuře tuzemské spotřeby primárních energetických zdrojů, účinnosti procesů při transformaci energie, skladbě její konečné spotřeby podle odvětví a jeho podílu na tvorbě produktu. Významnou roli hraje také rozsah energetické závislosti země (velká bývá důvodem pro podporu úsporných technologií, dostatek domácích zdrojů zase občas vede k plýtvání) i zeměpisná poloha a podnebí.
Tři fáze.
Průmyslové země procházely třemi charakteristickými fázemi. Při první energetická náročnost neustále stoupala především kvůli vlivu industrializace s důrazem na rozvoj těžkého průmyslu. Ve druhé klesala, neboť se kombinovaly účinky posilování obchodu a služeb (tercializace) i odvětví zpracovatelského průmyslu. Současně se zvyšovala energetická účinnost technologií vyvolaná technickým pokrokem a využíváním ušlechtilejších forem energie. A v poslední etapě se úroveň energetické náročnosti nejprve ustálila a poté začala opět klesat, ale nižším tempem než v předchozích letech. Pokrok přece jenom postupuje pomaleji kvůli stále nákladnějšímu zvyšování účinnosti technologií, ukončování záměn příslušných forem energie, širšímu využívání elektřiny, jež provázejí vyšší transformační ztráty, i zavádění moderně řízených automatizovaných procesů v obchodě a službách, informačních technologiích a tak dále.
České parametry.
Před pěti roky převyšoval český WHDP vyjádřený v paritě kupní síly průměr evropské patnáctky o plné tři čtvrtiny, uvádějí statistiky Mezinárodní agentury pro energii (IEA). Důvody? Relativně vyšší podíl těžkého průmyslu, nižší ekonomická výkonnost, používání energeticky náročnějších technologií než v EU, vyšší podíl tuhých paliv na spotřebě primárních energetických zdrojů a nižší energetická závislost - dovoz paliv kryje 46,2 procenta domácí spotřeby, kdežto v evropské patnáctce 78,7 procenta. Celková spotřeba energie na obyvatele však byla u nás už v uvedeném roce srovnatelná se sousedním Německem a o něco větší než unijní průměr a činila 4,09 tuny ropného ekvivalentu (patnáctka 3,9, Německo 4,2 a například USA 7,97 tuny).
Absolutní pokles spotřeby ČR.
Česko bylo v letech 1971 až 2002 mezi vybranými státy OECD a evropské patnáctky jedinou zemí, kde se celková spotřeba primárních energetických zdrojů snížila nejen relativně, nýbrž i absolutně. Větší část tohoto poklesu způsobila restrukturalizace národního hospodářství v devadesátých let minulého století, během níž se ekonomika orientovaná na těžký průmysl změnila v energeticky méně náročnou. Velmi důležitou roli sehrála však i opatření podporující vzestup energetické efektivnosti realizovaná napříč celými sektory národního hospodářství.
Podíl informačních technologií.
Významný podíl na celkové spotřebě elektřiny začíná mít ve vyspělých státech provoz informačních technologií - koncem 20. století činil v USA až tři procenta. Vzestup tu lze očekávat celosvětově vzhledem k pokračujícímu boomu těchto odvětví. K tomu je však třeba připočítat obrovský růst spotřeby v dynamicky se rozvíjejících státech současného rozvojového světa, především v Číně a Indii.
Má pokles energetické náročnosti ekonomiky (WHDP) příznivý dopad na strukturu spotřeby energie? Může se přece také stát, že roste, ačkoli se energie lépe nevyužívá. Prostě se jen zvyšuje přidaná hodnota na spotřebu energie například při tercializaci národního hospodářství. Ukazuje se, že právě interpretaci vývoje tohoto ukazatele mohou zneužít některé zájmové skupiny k prosazení svých zájmů. Proto se doporučuje posuzovat energetickou náročnost jednotlivých států komplexně, celou skupinou mezinárodně porovnatelných indikátorů metodou shora dolů (projekt Odyssee).
Potenciál úspor a obnovitelných zdrojů.
Možnosti snižovat WHDP jsou u nás poněkud větší než v ostatních zemích OECD, neboť se ještě dostatečně nevyužívá potenciál úspor energie a obnovitelných zdrojů. Česku i celému východnímu bloku se totiž vyhnuly ropné krize sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Neexistoval tedy tlak na využívání tohoto potenciálu, k němuž musely přistoupit vyspělé státy. Současnou, poměrně vysokou úroveň energetické náročnosti zakonzervovalo i netržní prostředí v Československu. Od roku 1990 poklesla v ČR hodnota tohoto ukazatele asi o sedmnáct, kdežto v evropské patnáctce jen o dvanáct procent. Výchozí hodnota v roce 1990 vyjádřená v paritě kupní síly byla přitom u nás vyšší.
Vládní programy.
Intenzivnější oficiální národní programy na podporu úspor energie a obnovitelných zdrojů se začaly v Česku realizovat spolu s příslušnou legislativou od roku 1990. Po vstupu naší země do Evropské unie byly vyhlášeny resortní operační programy využívající prostředky ze strukturálních evropských fondů. V jejich rámci hlavně na ministerstvech průmyslu a obchodu a životního prostředí existují programy, kde je možno získat investiční dotaci nebo zvýhodněný úvěr na realizaci projektu úspor energie a obnovitelných zdrojů. Vláda v současné době každoročně vyhlašuje meziresortní Státní program na podporu úspor energie a obnovitelných zdrojů energie, který je koordinován MPO a MŽP prostřednictvím České energetické agentury a Státního fondu životního prostředí. Realizace těchto programů by měla stimulovat vzestup energetické efektivnosti - za předpokladu racionálního přerozdělení příslušných podpor.
Podpora úspor energie a obnovitelných zdrojů je jedním z hlavních cílů platné české energetické politiky, která je v souladu s hlavními principy unijní energetické politiky, tedy s respektováním zásad trvale udržitelného rozvoje, bezpečností dodávek energie a konkurenceschopností. Po českém vstupu do Evropské unie se do národní legislativy implementují unijní direktivy, cíleně podporující zlepšování energetické efektivnosti - například směrnice 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách.
Rostoucí spotřeba energie.
Už od počátku roku 2000 začala spotřeba primárních energetických zdrojů v Česku stoupat. Způsobilo to především obnovení ekonomického růstu. Společně s očekávaným růstem spotřeby energie v domácnostech na úroveň standardu Evropské unie lze předpokládat, že uvažované roční průměrné snižování ukazatele WHDP do roku 2030 o 3,22 procenta, jak uvádí Státní energetická koncepce, je příliš optimistické; skutečný pokles bude spíše pozvolnější. To vychází z předpokladu, že se výrazně nezmění současný trend ve struktuře spotřeby primárních zdrojů ve prospěch energie s vyšším energetickým obsahem a struktura národního hospodářství ve prospěch zpracovatelského průmyslu a obchodu i služeb s vyšší přidanou hodnotou.
