Od roku 2001 přibylo ve zdravotnictví 1,7 milionu pracovních míst
Kdybyste doopravdy chtěli vědět, co udržuje dnešní americkou ekonomiku v chodu, nechoďte do Silicon Valley, na Wall Street ani do Washingtonu. Udělejte si krátký výlet do místní nemocnice. Zaparkujte na místě, kde nebudete překážet sanitkám, a sledujte nekonečný proud lékařů, sestřiček, techniků a dalšího pomocného personálu. Naskytne se vám pohled na zdravotnickou ekonomiku z první řady.
Celé roky si všichni - od politiků obou stran přes šéfy firem až po vaši tetičku - oprávněně stěžují na zdravotnictví na nekontrolované výdaje, velké lajdáctví, špatnou dostupnost a často nevysvětlitelné hrubé omyly.
Reálné problémy zdravotnického systému však zakrývají jednoduchou skutečnost: bez něho by byl pracovní trh v zemi v hlubokém kómatu. Od roku 2001 ve zdravotnickém sektoru přibylo 1,7 milionu pracovních míst včetně s ním souvisejících oborů, jako je farmaceutický průmysl a zdravotní pojišťovnictví. Počet pracovních míst v soukromém sektoru mimo zdravotnictví se však proti stavu před pěti lety vůbec nezvýšil.
Jistě, bytová výstavba byla rájem pro stavební firmy, realitní agentury a makléře s hypotékami. Tyto obory vytvořily od roku 2001 dohromady devět set tisíc pracovních míst. Globalizační tlak a nové technologie však způsobily ve zbytku pracovního trhu pohromu: továrny se stále zavírají, maloobchodních prodejců ubývá a sektory finančnictví a pojišťovnictví kromě půjček na reality a zdravotního pojištění vygenerovaly jen málo dalších pracovních míst.
Nejvíce snad překvapuje, že pokud jde o nárůst počtu pracovních míst, nejvíce zklamaly informační technologie, velká elektronická naděje devadesátých let. Navzdory extrémnímu úspěchu společností Google a Yahoo! ztratily obory tvořící jádro informační ekonomiky - software, polovodiče, telekomunikace a široká škála webových společností - v minulých pěti letech 1,1 milionu pracovních míst. Tyto obory dnes zaměstnávají méně Američanů než v roce 1998, kdy internetové šílenství nabralo na obrátkách.
Změna postojů.
Šéfové nemocnic, jako například Steven Altschuler, prezident dětské nemocnice ve Filadelfii, zatím roztáčejí náborový kolotoč. Od okamžiku, kdy před šesti lety nastoupil, zvýšil Steven Altschuler počet plnohodnotných pracovních míst o čtyři tisíce, čímž téměř zdvojnásobil počet zaměstnanců v nemocnici. Podíváme-li se na to z jiné perspektivy, veškeré nezdravotnické podnikání v oblasti Filadelfie nedodalo za stejné časové údobí prakticky ani jedno pracovní místo.
Steven Altschuler má v plánu přijmout během příštích několika let další tři tisíce zaměstnanců, protože nemocnice, jedno z největších pediatrických center v zemi, vynakládá 1,7 miliardy dolarů na vlastní rozšíření. Příštím krokem bude nové výzkumné pracoviště o rozloze jedenácti hektarů, které bude napěchováno dobře placenými vědci a pomocným personálem. „Zdravotnictví je hlavním motorem ekonomiky města Filadelfie,“ říká Altschuler.
Město bratrské lásky není ani zdaleka samo. Státní i místní politici v celé zemi zoufale touží po růstu a vymýšlejí strategie ekonomického rozvoje kolem biotechnologií a zdravotnictví. Kalifornie hodlá v příštích deseti letech investovat tři miliardy dolarů do výzkumu kmenových buněk a ostatní oblasti se vydaly stejnou cestou. „Naši přední podnikatelé i politici považovali zdravotnictví tradičně za velké břemeno, nikoli za ekonomický motor,“ vysvětluje Baiju R. Shah, bývalý konzultant společnosti McKinsey, který vede neziskovou organizaci BioEnterprise v Clevelandu; ta byla před čtyřmi lety založena s cílem podpořit místní zdravotnické a biotechnologické obory. „Ale lidé se už probouzejí.“
Příčinou jejich probuzení je skutečná podpora tolik opěvovanému americkému motoru zaměstnanosti. V Americe dosahovala míra nezaměstnanosti 4,7 procenta, proti tomu v Německu 8,2 procenta a ve Francii 8,9 procenta. Ale systémy zdravotnictví v těchto dvou zemích vytvářely v letech 1997 až 2004 jen velmi málo pracovních míst, jak uvádí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Americké nemocnice a ordinace praktických lékařů přitom nikdy nepřestaly růst. Kdybychom odečetli příliv pracovních sil do amerického zdravotnictví, jako mávnutím kouzelného proutku by vzrostla míra nezaměstnanosti v Americe o jedno až dvě procenta.
Zdravotnictví se téměř nepozorovaně stalo hlavním americkým programem na podporu zaměstnanosti v 21. století a nahradilo - minimálně pro tuto chvíli - všechny ostatní obory mizející z povrchu zemského. S výdaji překračujícími dva biliony dolarů - napůl veřejnými a napůl soukromými - je zdravotnictví oporou lokálních pracovních trhů na severovýchodě, středozápadě a na jihu země. Tedy v regionech, kterých se nejcitelněji dotkly globalizace a kolaps průmyslové výroby.
Zdravotnictví je velmi náročné na těžkou práci, takže více než dva biliony dolarů končí v kapsách dělníků. A alespoň prozatím je tu malý únik do zahraničí, pokud se týká péče o pacienty. „Zdravotnictví zcela vychází z domácích zdrojů,“ informuje ekonom Princetonské univerzity a odborník na problematiku zdravotnictví Uwe Reinhardt. Dobrou zprávou je, že pokud by trh s byty a nemovitostmi výrazněji ustrnul, zdravotnictví by mohlo poskytnout dostatečné množství nových pracovních míst a zabránit větší recesi. V srpnu přibylo ve zdravotnických službách třicet pět tisíc pracovních míst, tedy dvakrát více než ve stavebnictví a mnohem více než ve všech ostatních sektorech.
Kdyby žil John Maynard Keynes, určitě by měl radost. Před sedmdesáti lety tento elegantní britský ekonom navrhoval, že by v těžkých dobách vláda mohla a měla vynaložit více peněz na vytváření pracovních míst a na stimulaci růstu. Jeho teorie jsou zastaralé, ale když místo „vlády“ dáme „zdravotnictví“, zjistíme, že přesně to se dnes děje.
Ale nemylme se: Amerika by za tato místa mohla draze zaplatit. Rostoucí investice vlády do zdravotnictví jsou pro ekonomiku výraznou příčinou velkého rozpočtového schodku, do kterého se Washington dostává. Federální rozpočet na zdravotnictví dosáhl v roce 2005 rekordních 600 miliard dolarů, tedy zhruba jedné čtvrtiny celkového federálního rozpočtu. Rostoucí ceny zdravotnických služeb způsobují, že si průměrní Američané jen sotva mohou dovolit zdravotní pojištění, a proto 47 milionů lidí zůstává nepojištěných.
Navíc vysoké náklady na zdravotní péči snižují konkurenceschopnost amerických podniků, a proto může nastat rychlejší odčerpávání pracovních míst ve vzájemně se posilujících cyklech. Jeden z výkladů obrovského deficitu amerického obchodu naznačuje, že si země ve skutečnosti půjčuje ze zámoří, aby podpořila tvorbu pracovních míst ve zdravotnictví.
Je tu ještě jeden velký a dlouhodobý problém: bude-li současný trend pokračovat, pak třicet až čtyřicet procent všech nových pracovních míst, která se během pětadvaceti let vytvoří, bude v oboru zdravotnictví. Takový druh pracovních míst není pro hladce fungující ekonomiku dobrou vizitkou. Jedno z řešení by mohlo spočívat ve zvýšení investic do informačních technologií, a tím snížit počet zdravotnických pracovních míst náročných na práci. “Nízká produktivita ve zdravotnictví je z valné části důsledkem malých investic,” tvrdí ekonom Harvardovy univerzity Dale Jorgenson.
Zatím však nábor pracovních sil do zdravotnictví vytváří bezpečnou síť v oblastech, kde již průmyslová výroba ani maloobchod nejsou spolehlivými zdroji zaměstnanosti. Kupříkladu v Johnstownu v Pensylvánii, ve kterém to kdysi díky místním ocelárnám, uhelným dolům a nedalekým továrnám vřelo. Většina těchto podniků byla uzavřena, a proto se město vyprázdnilo a z třiašedesáti tisíc obyvatel v roce 1950 dnes zbylo pouze třiadvacet tisíc.
Dnes je největším zaměstnavatelem společnost Conemaugh Health System s pěti tisíci zaměstnanci. “Každý má na svém autě parkovací lístek Conemaugh,” vysvětluje osmačtyřicetiletá Linda Suterová, studentka druhého ročníku zdravotní školy, kterou Conemaugh provozuje. Lindin tatínek pracoval v sousedním městě v továrně na výrobu zahradních houpaček pro děti, která je ale dnes zavřená.
Frank Kosnowsky prodával deset let spotřebiče v obchodním domě Sears v Johnstownu, kam nastoupil po ukončení školy. Toto zaměstnání jej však v důsledku neustálých společenských změn přestalo bavit, a proto začal uvažovat o studiu na zdravotní škole. “Jednoho dne jsem se nepohodl se šéfem, a tak jsem rovnou podal přihlášku,” svěřuje se devětadvacetiletý Kosnowsky. “Toužil jsem po něčem, co má budoucnost.” Pracoval na částečný úvazek u Searse a přitom chodil do školy. Teď, o tři roky později, je prvním a jediným „zdravotním bratrem“, který pracuje na novorozeneckém oddělení intenzivní péče v nemocnici Conemaugh - tato kariéra je na hony vzdálená kariéře jeho otce horníka.
Linda Suterová a Frank Kosnowsky žijí uprostřed “zdravotnického pásu”, který se táhne od Nové Anglie dolů přes New York a Pensylvánii, středozápad a větší část jihu. Jsou to oblasti, kde je zdravotnictví v posledních pěti letech hlavním zdrojem růstu pracovních příležitostí.
Nikde to neplatí víc než v Clevelandu. Zdejší klinika s 29 000 zaměstnanci je dosud největším zaměstnavatelem. Za ní následuje další nemocniční komplex, University Hospitals Health System, s 21 600 zaměstnanci. Následují pojišťovny Progressive a Key., které zaměstnávají v této oblasti bezmála 10 000 lidí. Clevelandská klinika si vede dost dobře na to, že začínala v roce 1921 se čtyřmi doktory v budově, která měla být v případě nezdaru přestavěna na hotel.
Kromě přímé působnosti na zaměstnanost má klinika i velký účinek na místní ekonomiku. Generální ředitel dr. Delos M. Cosgrove odhaduje, že v celé oblasti podporuje možná až 75 000 pracovních míst, od personálu kliniky přes zaměstnance hotelů a restaurací - využívaných pacienty i jejich rodinnými příslušníky při návštěvách nemocnice, jichž bývá víc než 2,9 milionu ročně - až po 3000 dodavatelů kliniky.
Ještě před pár lety byli hnací silou zaměstnanosti clevelandští výrobci. Společnosti jako například gigant na výrobu obráběcích strojů Warner & Swasey už neexistují. Konglomerát TRW byl prodán v roce 2002 a jeho části přestěhovány. Je případné, že klinika nyní zaujímá jeho dřívější ředitelství, které jí TRW darovalo.
Zdravotnictví je jedním ze světlých bodů ekonomiky také v oblasti Detroitu. Nancy Schlichtingová vede rozrůstající se zdravotní systém Henryho Forda, který tento velký muž založil v roce 1915. Nancy Schlichtingová dohlíží na výstavbu michiganské nemocnice West Bloomfield na předměstí Detroitu, která bude mít tři sta lůžek a časem nabídne 1200 pracovních příležitostí na plný úvazek. Expanze přichází právě v době, kdy firma Ford Motor zvažuje citelné snižování stavu.
A pak je tu Severní Karolína. Od roku 2001 zde počet pracovních míst stoupl o 24 000, tedy o 0,6 procenta. To se zdá málo, ale kdybychom odečetli šedesát tisíc pracovních míst, které dodalo zdravotnictví, klesl by počet pracovních příležitostí v zemi o třicet šest tisíc. Počet zaměstnanců ve výrobě, maloobchodě, autodopravě, komunálních službách a informatice se zmenšil. A stavebnictví přidalo pouze pět tisíc pracovních příležitostí, což je pouhý zlomek příspěvku zdravotnictví.
Kupodivu ráje důchodců na Floridě a v Arizoně patří k oblastem, kde je ekonomika na počtu pracovních příležitostí ve zdravotnictví nejméně závislá. V minulých pěti letech získala Florida pouze deset a Arizona patnáct procent nových pracovních míst ve zdravotnických službách - v nemocnicích, ordinacích praktických lékařů a pečovatelských domech. Ve Phoenixu přibylo 240 000 pracovních míst, ale pouze 30 000 připadlo na zdravotnictví. Částečně proto, že příliv starších občanů vyrovnává také stoupající počet mladých pracovníků.
Je zdravotnická ekonomika pro zaměstnance dobrým řešením? Pro Patricii A. McDonaldovou, jež druhým rokem studuje v Conemaugh, ano. Před nástupem na zdravotní školu pracovala šestačtyřicetiletá Patricie jako pojišťovací agentka a často najezdila po venkově až jeden a půl tisíce kilometrů týdně, aby navázala první kontakt s klienty. Její příjem z provizí činil třicet pět až čtyřicet tisíc dolarů ročně před zdaněním. Pro srovnání, registrované zdravotní sestry mají v oblasti Johnstownu průměrný příjem čtyřicet tři tisíce dolarů - a žádné cestování. „Bude to mnohem lepší,“ říká Patricia.
Na rozdíl od řady jiných oborů nabízí zdravotní péče širokou škálu uplatnění: od domácích pečovatelek, které si vydělávají velmi málo, přes technické zaměstnance a sestry s průměrnými platy až po dobře placené lékaře. Průměrně se v soukromých zdravotnických službách pohybují platy kolem 43 700 dolarů, a to je mírně nad průměrem soukromého sektoru, který činí 42 600 dolarů.
Efekt „kruhů na hladině“.
Ještě nadějnější pro nás je, že zdravotnictví přebírá úlohu, kterou dosud plnila výrobní odvětví - začíná stále více poskytovat pracovní příležitosti méně kvalifikovaným pracovníkům. Ti v něm dostávají příležitost, aby se postupně „vypracovali“. Kupříkladu Jeffrey Lites začínal v dětské nemocnici ve Filadelfii jako pokladní na částečný úvazek. Předtím obsluhoval počítače, ale v roce 1996 přišel o místo. „Nikdy v životě mě nenapadlo, že budu pracovat v nemocnici,“ říká Lites. Dnes však dokončuje studium v oboru vzdělávání předškoláků a mladších žáků na Templeově univerzitě. Pracuje jako vychovatel s malými pacienty, z nichž někteří možná budou muset strávit v nemocnici několik týdnů či dokonce měsíců. Vymýšlí pro ně sportovní a odpočinkové programy. „Žádný jiný zaměstnanec nemocnice nemá tak hezkou práci jako já,“ pochvaluje si Lites, který si o víkendech přivydělává jako hudebník.
Na rozvoj zdravotnictví přirozeně navazuje vytváření pracovních příležitostí ve spřízněných oborech. Společnost Cleveland Clinic Innovations, která se zabývá financováním vzniku nových firem, existuje již pět roků a za tuto dobu založila 19 podniků. Zaměstnávají celkem 186 lidí, přičemž přímo v Clevelandu jich pracuje přes 50. Akcie jednoho z nich, Cleveland BioLabs, se v červenci začaly veřejně obchodovat a vstoupily i na mimoburzovní trh NASDAQ. „Můžeme s potěšením konstatovat, že se nové ekonomické trendy úspěšně rozvíjejí ve všech 40 pavilonech clevelandské nemocnice,“ tvrdí Christopher Coburn, výkonný ředitel společnosti Cleveland Clinic Innovations.
Podobně pokouší štěstí i James A. Martin v šedesátitisícovém městě Shawnee u Kansasu. Martin je výkonným ředitelem městské Rady pro ekonomický rozvoj. Má na starosti zřízení střediska biologických věd, jež je prvním svého druhu v celém státě Kansas. Vsadil na dosavadní místní vědeckou tradici a počítá zejména s veterinární divizí společnosti Bayer HealthCare. „Biologické obory v poslední době získaly až nečekaně obrovský růstový potenciál,“ říká Martin. „A my jsme se chopili příležitosti.“
Scott Becker, jeden z výkonných ředitelů společnosti Conemaugh, odpovídá za vybudování průmyslové zóny ve středu města Johnstown, kde se původně nacházela obrovská mlékárna. V budoucnu zde vznikne komplex biologických výzkumných ústavů, počítačových firem a dalších společností zabývajících se vývojem a zkoušením nových léků. „Snažíme se opět přilákat do města mladé pracovníky,“ svěřil se nám Becker.
Hrozba nevyváženosti.
Pan Shah z clevelandské společnosti BioEnterprise varuje, že pro mnohá města nemusí být biotechnologie zrovna nejperspektivnějším směrem rozvoje ekonomiky. Za prvé je těžké vytvořit životaschopný biotechnologický komplex, pokud v daném místě neexistuje příslušná tradice vědeckého výzkumu a průmyslové výroby. „Mohl bych jmenovat několik regionů, které na to doplatily,“ říká Shah. Upozorňuje, že biotechnologická odvětví většinou vytvářejí pracovní příležitosti pro nevelký počet dobře placených pracovníků. Domnívá se, že pro mnohé regiony bude vhodnější rozvíjet široce pojaté zdravotnictví, výrobu lékařských přístrojů, přípravků a léků.
Vytváření velkého počtu nových pracovních míst na základě rozvoje zdravotnictví se v krátkodobém horizontu jeví jako velice slibný trend. Avšak z dlouhodobějšího hlediska vše vypadá poněkud jinak. Vyvážená ekonomika potřebuje, aby existovala široká nabídka pracovních příležitostí v nejrůznějších oborech, nikoli jen místa pro lékaře, zdravotní sestry a techniky.
Největší obavu vyvolává, že poptávka po zdravotnických službách „spolyká“ příliš mnoho pracovních sil a vytěsní jiné typy pracovních míst. Pokud se předpoklady mnoha odborníků splní a výdaje na zdravotnictví do roku 2030 budou skutečně pohlcovat 25 procent hrubého domácího produktu, na zdravotnictví bude připadat patnáct či šestnáct procent trhu práce proti dnešním dvanácti.
V takovém případě se již v blízké budoucnosti zdravotnictví stane největším „zaměstnavatelem“ v rámci celé ekonomiky. USA si teoreticky mohou dovolit věnovat čtvrtinu HDP na zdravotnictví. Ale dokážeme si představit svět, v němž si naše děti budou moci volit jen mezi zaměstnáním ve zdravotnictví a ve zdravotním pojišťovnictví?
Musíme se tedy zeptat, zda lze restrukturalizovat zdravotnictví tak, aby dokázalo zaměstnávat méně lidí a poskytovat stejně kvalitní zdravotní péči. Někteří odborníci odpovídají na otázku kladně. „Můžeme odpovědně prohlásit, že počet lékařů (kromě těch, kteří pracují bezprostředně v terénu) má spíše nepatrný vliv na úspěšnost léčby pacientů,“ upozorňuje David Goodman, profesor na Lékařské fakultě Dartmouthské univerzity, který svou kariéru zahájil jako venkovský pediatr v severní části státu New Hampshire. Jonathan Weiner, profesor Bloombergova ústavu veřejného zdraví na univerzitě Johna Hopkinse, s ním souhlasí a dodává: „Jsem si naprosto jist, že dokážeme poskytovat kvalitní zdravotní péči, i když budeme mít méně lékařů.“
Podobné výroky nejsou na místě, namítá Richard Cooper, profesor lékařské fakulty Pensylvánské university a bývalý děkan lékařské fakulty ve Wisconsinu. Domnívá se, že zvyšování počtu zaměstnanců ve zdravotnictví má přímou vazbu na růst HDP. „Když se vaše finanční situace zlepší, nebudete si přece kupovat třikrát více jídla,“ podotýká Cooper. „Zámožnější člověk si spíše dopřeje další výdaje na udržení a zlepšení zdravotního stavu.“ Ekonom z Princetonu Reinhardt s ním souhlasí a dodává: „Pokud se chcete náležitě věnovat zdraví starších lidí, potřebujete mnohem více odborníků na geriatrickou péči.“
Avšak obě strany shodně tvrdí, že větší investice do informačních technologií mohou počet zaměstnanců ve zdravotnictví omezit. Kdo se jen trochu vyzná v ekonomice, ví, že investice napomáhají růstu výkonnosti. USA v této oblasti zaostávají za jinými zeměmi. Důvod je jednoduchý. „Ve všech ostatních zemích za informační technologie platí uživatelé,“ vysvětluje Gepard Anderson, odborník na ekonomické aspekty zdravotnictví z univerzity Johna Hopkinse. „V USA žádáme po poskytovatelích informačních technologií, aby platili právě oni.“ A dodejme, že z toho skoro nic nemají.
V dlouhodobější perspektivě lze očekávat, že nové špičkové technologie otevřou významné možnosti pro snižování počtu pracovníků ve zdravotnictví. Hakon Hakonarson se právě přestěhoval z Islandu, aby zahájil činnost nového Centra aplikovaného genového výzkumu na dětské klinice ve Filadelfii. Skupina výzkumníků pod jeho vedením využívá denně nejnovější automatizované postupy pro analýzu stovek vzorků DNA dětských pacientů a jejich rodičů. Ještě donedávna nic takového nebylo možné. Kladou si za cíl během krátké doby shromáždit dostatečné množství údajů, které jim umožní pochopit genetické příčiny onemocnění dětí a zjistit, které léky jsou pro každého malého pacienta nejvhodnější. „Pokud budeme postupovat takto rychle,“ vysvětluje Hakonarson,“ již koncem roku budeme mít slibné výsledky.“ Tím rozumí lepší, levnější léčbu a méně nepříznivých vedlejších účinků.
Zatím však Hakonarson zaměstnává ve své laboratoři kromě deseti výzkumných pracovníků i pět zdravotních sester a asistentů, kteří nedělají nic jiného, než přemlouvají rodinné příslušníky pacientů ke spolupráci. Jak je vidět, cesta k efektivnímu zdravotnictví je dlouhá a svízelná.
Jak jsme zjišťovali tyto údaje
Pro účely tohoto článku, který se snaží podat co nejlepší představu o systému zdravotnictví, využil časopis BusinessWeek údaje úřadu Bureau of Labor Statistics. Hlavní pilíř zdravotnického sektoru tvoří samozřejmě soukromé zdravotní služby, počínaje obrovskými zařízeními jako například Cleveland Clinic a konče malými soukromými ordinacemi praktických lékařů. Do zdravotnického sektoru však patří i společnosti, jež vyvíjejí a vyrábějí léky, zdravotnický materiál a zařízení, a zdravotní pojišťovny; velkoobchodní i maloobchodní distributoři léků, zdravotnického vybavení i materiálu; zdravotní dobročinné organizace i státem řízené nemocnice. To znamená, že do sektoru zdravotnictví patří i biotechnologická společnost Amen a asociace American Heart Association nebo nemocniční systém provozovaný úřadem Veterans Affairs Department.
Vycházíme-li z této definice, pak sektor zdravotnictví představuje v současné době dvanáct procent všech pracovníků (viz tabulka). Jen nemocnice, a to soukromé i veřejné, zaměstnávají 5,7 milionu pracovníků, což je více než čtyři procenta veškeré pracovní síly.
Naši analýzu jsme založili na dvanáctiměsíčních průměrech, abychom se vyhnuli statistickým odchylkám, které na celostátní úrovni představují velký problém. Červenec 2006 je konečné datum a poslední měsíc, za který jsou dostupné údaje o pracovních místech ve všech odvětvích. Výchozím datem je červenec 2001, tedy přesně o pět let dříve. Tím jsme odstranili problémy se sezónními výkyvy. Toto datum má také výhodu v tom, že se velmi blíží červnu 2001, kdy nastala konjunktura a průměrná zaměstnanost byla na vrcholu. To znamená, že zaměstnanost na dnešním relativně dobrém trhu práce je srovnávána se zaměstnaností v době předešlého vrcholu, což je správný způsob výpočtu.
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek