Móda „Velkého bratra“ se utrhla ze řetězu
Kamerové systémy zažívají nebývalý boom. Například v Londýně je instalováno více než 200 tisíc kamer sledujících veřejná prostranství a průměrný Brit se podle odhadů během dne objeví na záběrech zhruba tří set z celkového počtu více než čtyř milionů kamer v zemi. V Anglii musí mít operátor kamerových systémů ke své činnosti licenci. Výcvik předcházející jejímu udělení přitom trvá více než týden a jeho součástí je nejen zacházení se systémem, ale i seznámení s patřičnou legislativou.
Obliba kamerových systémů roste i v České republice. Jenže případ úniku záběrů z kamer instalovaných v pražském hotelu Savoy ukazuje, že osobní údaje občanů, jimiž pořizované a ukládané záznamy jsou, nejsou dostatečně chráněné proti zneužití. „Největší problém v oblasti kamerových systémů vidím na straně těch, kdo je instalují a provozují,“ říká Veronika Fáberová, ředitelka společnosti Orange Group, která se zabývá poradenstvím v oblasti komerčních bezpečnostních systémů.
Čím více kamer, tím větší bezpečnost?
Většina firem, které kamerové systémy instalují, má podle jejích zkušeností zpravidla nejvyšší kvalifikaci na zavádění slaboproudých zařízení. „To znamená, že nejsou odborníky například na optiku,“ dodává Fáberová. Proto se běžně stává, že jsou kamery montovány i tam, kde by být neměly nebo nemusely, a navíc nejsou vhodně seřízené. Předsedu dozorčí rady Orange Group Michala Fáberu ani tak nepřekvapilo, že data unikla, protože se to děje často. „Spíše mě překvapilo, jak nekvalitní nahrávky byly, a kolik kamer je v jedné lobby jednoho relativně malého hotelu,“ dodává Fábera.
Dle informací Mladé fronty Dnes je v hotelu Savoy instalováno celkem osmnáct kamer. Jejich záznamy přitom údajně zůstávají archivované několik týdnů. Ředitel Ústavu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) Igor Němec, jenž momentálně vyšetřuje provinění hotelu proti zákonu o ochraně osobních údajů, říká, že Savoy udělal chybu a hotely by měly nahrávky schraňovat maximálně 24 hodin. „Pro delší dobu archivace není důvod,“ domnívá se Němec.
Vladimir Gjuras, předseda představenstva Evropského investičního holdingu, který Savoy vlastní, se nechce ke kamerovému systému v hotelu vyjadřovat, dokud neskončí vyšetřování. „Nerad bych jakýmkoli způsobem ovlivnil jeho průběh,“ řekl Gjuras týdeníku EURO. Již nyní však Němec potvrzuje, že hotel neměl kamerový systém u ÚOOÚ registrovaný ani dostatečně neinformoval jeho hosty, že jsou monitorovaní.
Chybějí směrnice.
V souvislosti se zákonnou povinností kamerový systém pořizující záznam registrovat se potvrzuje nejslabší článek v této problematice, jímž jsou dle Veroniky Fáberové jeho provozovatelé. „Pomineme-li, že většinou využívají neregistrovaných systémů, nemají často zpracované žádné směrnice, jak s kamerovým systémem zacházet a ukládat a archivovat záznamy, a kdo má k archivu přístup,“ upozorňuje Fáberová. A dodává, že nejde pouze o problém Savoye: „Stačí se podívat na všechna ta ,veselá‘ videa kolující po internetu, která unikla buď policii nebo privátním subjektům.“
Registrace u ÚOOÚ je poměrně snadná a spočívá ve vyplnění internetového formuláře. Jedna z kolonek dotazníku přitom vyžaduje informaci o tom, jakým způsobem se budou pořizovat kopie ze záznamu a jak se archivují. „Ve chvíli, kdy se zpracovatel osobních údajů, tedy i záznamů bezpečnostních kamer, registruje, můžeme zahájit správní řízení, zda splňuje veškeré zákonné požadavky pro jejich zpracování,“ popisuje Němec. A dodává, že registrace vede i k tomu, aby se případný subjekt zamyslel, zda opravdu potřebuje chránit svůj majetek tímto způsobem. „Důsledky pořízení kamerového systému se záznamem v případě hotelu jsou podle mne katastrofální,“ říká Němec. „Je to podobné, jako by pověřený zaměstnanec žádal klienty při vstupu do hotelu, že si je nejprve kvůli bezpečnosti vyfotografuje.“
On-line sledování bez registrace.
Vraťme se k hotelu Savoy. Co se týká bezpečnostní agentury Special Service International (SSI), která v něm působí, Němec zatím nechce předjímat, zda se povinnost registrace pro zpracování osobních údajů vztahovala i na ni. Výkonný ředitel SSI Martin Vodrážka potvrzuje, že zaměstnanci agentury měli přístup pouze k monitorům kamerového systému, nikoli však k pořízeným záznamům. „Záběry kamer mohli sledovat jen v reálném čase. Záznamové zařízení se nachází v uzamčené místnosti, do které nemáme možnost vstoupit ,“ upozorňuje Vodrážka. Tu má dle něho pouze odpovědný pracovník majitele kamerového systému.
„Pokud agentura pouze sleduje on-line záběry a dále je nezpracovává, nepotřebuje k této činnosti registraci u ÚOOÚ,“ domnívá se advokátka Ilona Kindlová z advokátní kanceláře KŠD Šťovíček, která se problematikou ochrany osobních údajů zabývá. Správce kamerového systému v hotelu Savoy bude podle Igora Němce známý až po skončení vyšetřování.
Co se týká úniku samotných nahrávek, má podle Němce ředitel hotelu Savoy Martin Novák předání záznamů bezpečnostním složkám zdokumentované. „Takže víme, kdo a kdy záznamy vydal,“ dodává Němec. V této otázce čeká na závěry Inspekce ministra vnitra, která okolnosti úniku v současnosti prošetřuje.
V současnosti je kolem kauzy hotelu Savoy jedině zřejmé to, že únik záběrů z kamerového systému posloužil jako součást politického boje před volbou nového prezidenta. „Aktuální případ zneužití videozáznamů jen dokazuje, že naše dlouhodobé upozorňování na tuto problematiku není jen plácáním do vody,“ říká Igor Němec. Doufejme, že rozvířená voda po volbě prezidenta hned tak neuschne a kamerové systémy nezůstanou jen skvělým byznysem v nepřehledném právním chaosu.
Box:
Příběh jedné schůzky
Únik videozáznamů z hotelu Savoy je exemplárním příkladem zneužití kamerových systémů. Tentokrát posloužil jako prostředek politického boje. Jaký byl jeho osud v uplynulých čtrnácti dnech?
4. února
Server Aktuálně.cz zveřejňuje záběry z bezpečnostních kamer, na nichž je zachycená schůzka kancléře prezidenta Jiřího Weigla s lobbistou a členem sociální demokracie Miroslavem Šloufem z konce ledna. Bezprostřední výpovědi obou aktérů schůzky o jejím důvodu se rozcházejí. Weigl tvrdí, že předmětem jednání byly jeho narozeniny. Podle Šloufa po něm Weigl chtěl kontakt na nějakého člověka. Šlouf se zároveň netají tím, že před volbami sháněl mezi sociálnědemokratickými poslanci hlasy pro Václava Klause a že během schůzky přišla řeč i na prezidentskou volbu.
5. února
Případ začíná vyšetřovat Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Vyšetřování má ukázat, zda hotel Savoy neporušil pořizováním záznamů bezpečnostních kamer zákon na ochranu osobních údajů.
6. února
Ředitel hotelu Savoy Martin Novák prohlašuje, že kamerový systém je v hotelu instalovaný kvůli bezpečnosti hostů a personálu a nahraná data jsou během několika dní bez archivace automaticky smazaná. Dodává, že uvedené záběry nemohly být personálem hotelu překopírované ani exportované a že v co nejkratší době podá trestní oznámení na neznámého pachatele. Podle Weigla je postup hotelu „naprosto skandální“.
8. února
Ve Španělském sále Pražského hradu probíhá první volba prezidenta. Kvůli úniku záběrů z hotelu Savoy se Strana zelených přiklání k veřejné volbě.
11. února
Ředitel ÚOOÚ Igor Němec v týdeníku EURO potvrzuje, že hotel Savoy má kamerový systém instalovaný v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů. Nemá jej totiž u jeho úřadu registrovaný a nedostatečně informoval hosty hotelu, že jsou v jeho prostorách kamerami monitorovaní. S konečným rozhodnutím, kdo je za kamerový systém v hotelu odpovědný, je podle Němce nicméně třeba počkat na výsledky vyšetřování.
12. února
Český rozhlas - Rádio Česko - informuje, že videozáznam z hotelu Savoy unikl buď z policie nebo z civilní rozvědky a že případ vyšetřuje Inspekce ministra vnitra a inspektoři civilní rozvědky, tedy Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI).
Premiér Mirek Topolánek prohlašuje, že DVD se záznamem schůzky v hotelu Savoy získal příslušník Útvaru zvláštních činností Policie ČR, který jednal na základě žádosti vysokého důstojníka civilní rozvědky, tedy ÚZSI. A oznamuje, že podle poznatků kontrarozvědky - Bezpečnostní informační služby (BIS) - se v kauze angažoval bývalý šéf civilní rozvědky Karel Randák a neformální poradce předsedy ČSSD Petr Dimun.
Karel Randák nařčení komentuje slovy, že „premiérovy prdly nervy“, a svůj podíl na úniku nahrávek popírá. Rovněž Petr Dimun vylučuje, že by se obvinění zakládala na pravdě.
13. února
Podle Mladé fronty Dnes jsou za únikem nahrávek pravděpodobně sociální demokraté. Ředitel BIS potvrzuje, že informace zveřejněné Topolánkem má premiér od ní. „Úkolem služby je informovat naše adresáty, v tom BIS nepochybila,“ říká ČTK mluvčí BIS Jan Šubert. Ze zákona jsou příjemci informací BIS pouze vláda a prezident republiky.
Topolánek přiznává, že o případu byl informován již minulý týden, ale o informaci pomlčel, aby neovlivnil prezidentskou volbu. Ministr vnitra Ivan Langer upřesňuje, že Topolánek byl informován pouze o vyšetřování případu. Ve hře o to, odkud informace unikly, jsou podle Langra tři stejně hodnověrné varianty: Mohly uniknout z hotelu, z policie nebo z rozvědky.
Předseda ČSSD Jiří Paroubek odmítá, že by se jeho strana na úniku nahrávek jakkoli podílela. Podle stínového ministra vnitra Františka Bublana se Topolánek snaží odvést pozornost od toho, co bylo podstatou schůzky.
14. února
Civilní rozvědka tvrdí, že v případu úniku informací o schůzce Weigla se Šloufem jako organizace nepochybila. A poukazuje na skutečnost, že dosud nedostala od BIS informace, které by dokazovaly, že za únikem jsou Karel Randák a Petr Dimun. Mluvčí rozvědky Bohumil Šrajer připouští pouze možné pochybení agenta.
Podle agentury ČTK má rozvědka v hotelu Savoy pravděpodobně své kontakty a o Karla Randáka se již delší dobu zajímá BIS. Bývalý ředitel rozvědky totiž figuroval i v nedávné kauze úniku informací z této služby. Proto BIS pravděpodobně věděla, že Randák předal informace Dimunovi, který je prý následně poskytl médiím. O věci pak ředitel BIS Jiří Lang informoval premiéra, který to zveřejnil. Podle bývalých důstojníků ÚZSI zde sehrála roli dlouhodobá snaha Topolánka „zreformovat“ rozvědku, chyba jejího pracovníka mu proto vyhovovala. Jiří Lang potvrzuje, že premiér při svých tvrzeních vychází z naprosto nezpochybnitelných informací.
15. února
Dle informací deníku Právo funguje pod Útvarem zvláštních činností Policie ČR speciální odbor přezdívaný „hotelovka“. Náplní práce je zpravodajská činnost a sledování lidí, kteří mohou mít vazby na organizovaný zločin nebo teroristy. Se souhlasem soudu mohou instalovat vlastní kamery v restauracích nebo hotelech. „Kontakty“ v hotelech připouští i šéf policejního Útvaru zvláštních činností Tomáš Almer.
Do uzávěrky tohoto vydání týdeníku EURO v pátek 15. února večer se již další podrobnosti ohledně případu neobjevily.
