Ekonomie
Jsou učebnice, které ovlivňují celé generace studentů a mají jim a širší čtenářské obci co říci i několik desetiletí po prvním vydání. Jednou z nich bezesporu je na svůj druh malá a útlá učebnice Henryho Hazlitta Ekonomie v jedné lekci*), která poprvé vyšla v roce 1946 ve Spojených státech. Její další nová vydání prodělala změny, nikoli však zásadní. Použité statistické údaje se aktualizovaly, přibylo několik kapitol. Srozumitelný výklad základů ekonomiky, opírající se o liberální pojetí světa, však zůstal.
„Moje kniha byla napsána, aby zdůrazňovala obecné ekonomické principy a ukázala na tresty za jejich ignorování - ne škody způsobené konkrétním zákonem, napsal Hazlitt v roce 1978. „Zatímco moje příklady byly založeny obzvláště na americké zkušenosti, druhy vládních intervencí, které jsem odsoudil, se staly tak mezinárodními, že se řadě zahraničních čtenářů zdálo, že přímo popisuji ekonomickou politiku jejich zemí.
Hazlittovy učebnice Ekonomie v jedné lekci se jenom ve Spojených státech prodalo přes milion výtisků. Kniha byla přeložena do řady jazyků. Murray Rotbbard, představitel rakouské ekonomické školy, ji označil za nejlepší úvod do ekonomie, který byl k dy napsán. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman poznamenal: „Hazlittovo vysvětlení, jak funguje cenový systém, je skutečnou klasikou - nadčasové, správné a poučné.
Ekonomie v jedné lekci byla zprvu chápána jako úvod do ekonomie vhodný obzvláště pro střední školy. Výklad hospodářství v návaznosti na širší společenské souvislosti jí však otevřel cestu také na univerzity. Její srozumitelnost, přesvědčivost a logičnost si nakonec získala i srdce dospělých čtenářů, kteří se za ekonomy nepovažují. I český čtenář asi snadno získá dojem, že Hazlitt vlastně popisuje naši domácí hospodářskou politiku.
Hazlitt nebyl ekonomem ve formálním smyslu tohoto slova a ani nezískal úplné akademické vzdělání. Přesto ho však řada slovutných ekonomů uznávala. Ve své podstatě to byl spíše ekonomický novinář, který ekonomice rozuměl a uměl o ní psát. „V době, kdy ekonomické teorie, na nichž byl vystaven New Deal, byly na vzestupu, vynořil se Hazlitt jako jeden z nejúspěšnějších zastánců svobodných trhů a jeden z nejsilnějších protivníků keynesiánských lektvarů předepsaných americké hos podářské politice, napsal v roce 1996 v předmluvě k aktualizované Ekonomii v jedné lekci Steve Forbes, majitel Forbes Magazine. „Ze svého místa autora úvodníků pro New York Times dával Hazlitt Rooseveltově vládě co proto. V The Nation měl místo literárního redaktora, ale psal rozsáhle o ekonomii v podobném duchu. Později pomáhal jako autor pravidelných sloupků pro Newsweek, od roku 1946 do roku 1996 vzdělával miliony lidí v základech ekonomie a seznamoval je s neúspěchy rozšířených vládních zásahů, píše se dále ve Forbesově předmluvě.
Dodejme, že Hazlitt zemřel v roce 1993. Dožil se tak ekonomického a politického rozmachu Spojených států v 80. letech pod vedením prezidenta Ronalda Reagana, který pramenil také z myšlenek, jež hájil a prosazoval Hazlitt. Bez to hoto rozmachu by možná revoluce ve střední a východní Evropě probíhaly trochu jinak, nebo vůbec ne.
Kniha je rozdělena do 26 kapitol, respektive kapitolek - Hazlitt rozhodně nikoho nenudí zbytečným vršením písmenek a stránek na sebe nebo konstruováním nějakých nic neříkajících rovnic. Ve svém výkladu je srozumitelný a stručný. Leccos napoví už samotné názvy kapitol, jako Veřejné výdaje znamenají daně, Záchrana odvětví X, Co dokáže regulace nájemného anebo Zákony o minimální mzdě. Základní poselství knihy je obsaženo v jedné větě: „Umění ekonomie spočívá ve zkoumání nejen bezprostředních, ale i dlouhodobých důsledků daného činu nebo opatření; a spočívá ve sledování dopadů tohoto opatření nejen na jednu skupinu , ale také na všechny ostatní skupiny.
Prosté a jednoduché, nikoli ale v praxi, v níž se tvrdošíjně prosazují nedotažené či zcela mylné úvahy. Hazlitt to osvětluje na výloze, kterou rozbil pekařovi malý nezbeda kamenem. Hlouček kolemjdoucích utěšuje pekaře, že se vlastně až ni c tak špatného nestalo, protože rozbitá výloha znamená práci pro sklenáře. Ten svůj výdělek utratí u obchodníků a ti zase v dalších obchodech a tak dále a tak dále. Na malého nezbedu tak vlastně lze hledět v určitém smyslu j ako na veřejného dobrodince - jeho čin spustil lavinu vydání a vytváří zaměstnanost.
Hazlitt ovšem do celého příběhu vnáší prvek, který není zjevný - pekař si původně chtěl koupit oblek, teď ale musí dát ušetřené peníze na novou výlohu. Společnost nezbohatla, nýbrž je chudší o jeden nový oblek, který nebyl vytv ořen.
„Sklenářův získaný obchod je tedy pouze ztraceným obchodem krejčího. Nebyla vytvořena žádná nová „zaměstnanost . Lidé v davu uvažovali pouze o dvou stranách transakce: pekařovi a sklenářovi. Opomněli však potenciální třetí zúčastněnou stranu: krejčího. Zapomněli na něj přesně proto, že nyní vůbec nevstoupí na scénu. Lidé uvidí nové okno za jeden nebo dva dny. Nikdy ale neuvidí další oblek, právě proto, že nikdy nebude vyroben. Vidí pouze to, co jejich oči bezprostřed ně vidí, píše Hazlitt. Příliš odtažité? Zkusme to tedy domyslet sami a představit si místo malého nezbedy výběrce daní a vedle něj politika, jak halasně zdůrazňuje potřebu dalších peněz na nová pracovní místa.
*) Hazlitt, H.: Ekonomie v jedné lekci. Liberální institut, Centrum liberálních studií, Megaprint, Praha 1999, 208 stran.
