Subjektivní posouzení kauzy příliš nesvědčí ve prospěch zasahující policie
Až se čtenářům dostane do rukou toto vydání týdeníku Euro, bude možná všechno jinak. Nicméně v pátek před uzávěrkou to vypadá, že největší policejní skandál v historii Česka, při němž se zatýkalo na Úřadu vlády, je minimálně blamáží, neli pokusem o státní převrat.
To, co naservírovali plukovník Robert Šlachta a vrchní státní zástupce Ivo Ištván veřejnosti jako rozkrytí sítě páchající rozsáhlou trestnou činnost, je pořádně nestravitelná šlichta. A vyvozovat z ní lze jen to, že vláda, která se jako první pustila do vážného boje s klientelistickými strukturami, dříve nebo později padne. Roman Janoušek s Ivo Rittigem se přitom dál budou opalovat na svých přímořských haciendách, popíjet chladné drinky a smát se tomu, jak s tím neschopným Nečasem zatočili. A čert ví, jestli nebudou dál řídit své „obchody“ z bezpečí nějakého zámořského exilu. Takový Tomáš Hrdlička vesele komunikuje s novináři odkudsi od moře a situací se v minulých dnech dobře bavil.
Středem kauzy je Jana Nagyová, která možná ve svém majetnickém vztahu k osobě premiéra překročila hranice zdravého rozumu a dost možná i zákonnosti. A to přestože nad obviněním lze dost pochybovačně kroutit hlavou a není zcela vyloučeno, že se nakonec u soudu ukáže, že vše bylo trochu jinak. Každopádně z dokumentů, které má týdeník Euro k dispozici, vyplývá, že se zřejmě chovala extrémně hloupě. Důvody pro vazbu se přesto asi budou hledat dost těžko, když jde o kauzu půl roku starou.
Ještě horší důkazní situace je s jistě nehezkou praxí trafik pro straníky, která byla kvalifikována jako korupční čin, což je opravdu hodně za hranou. Takových činů totiž proběhlo a probíhá nejen v české politice, ale v jakémkoli demokratickém systému každý den řada. A to, co se domluvilo s rebely ODS, není ani zdaleka nejhorší handl v krátkých dějinách České republiky. Vždyť jak jinak hodnotit třeba opoziční smlouvu a souhlas ČSSD s tím, že ODS obsadí klíčové, takzvané kontrolní posty v řadě institucí? Co jsou dohody o dělení pozic v čele Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Nejvyššího kontrolního úřadu či v dalších podobných institucích, které obsazují zasloužilí straníci, když na ně nezbude lukrativnější post a mohli by se cítit odstrčení a náchylní k nějakému přeběhnutí?
Pozoruhodné je, že krátce po oznámení premiéra, že ani po zveřejnění údajů o policejním vyšetřování nehodlá rezignovat, se objevila informace, že právě on je tím, kdo měl uplácet rebely a nabízet jim posty ve státních firmách. Otázka, zda jde o Janouška a Rittiga, nebo o premiéra Nečase tak vystupuje silně do popředí.
Zcela specifickou kapitolou je pak útok Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu na Vojenské zpravodajství. Zásah v jeho budově je mimochodem z hlediska legálnosti problematický a je nepochybné, že by ho měla prověřit Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). V bezpečnostní komunitě se docela dobře ví, že vztahy vojenských zpravodajců s takzvanými elitními útvary policie, tedy s protimafiánským i s protikorupčním, jsou velmi napjaté. Vojáci v minulosti předali právě GIBS řadu poznatků zpochybňujících nestrannost některých policistů. Naposledy se v médiích objevily informace o kolizi policejních a vojenských složek v případě bývalého vojáka Karla Daňhela, korunního svědka protikorupční policie v kauze letounů CASA, jehož důvěryhodnost vojáci zpochybnili.
Ani subjektivní posouzení nesvědčí ve prospěch policie. Na jedné straně stojí dva generálové, kteří za Českou republiku nasazovali vlastní krk, čelili ostré palbě v afghánských horách a mají nejvyšší možné bezpečnostní prověření. A na druhé straně plukovník Robert Šlachta, který stojí za nedávným, evidentně účelovým obviněním pražského exprimátora Bohuslava Svobody a všech radních ve velmi obskurní zatáčce kauzy Opencard. Jen tak na okraj, Šlachtovci stejně jako nyní ani v letité pražské kauze karty Pražana na Romana Janouška nesáhli ani tou nejjemnější prachovkou.
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
