Dva ze tří lihovarů staví cukrovarníci
Stal se zázrak. Jan Mládek jako první ministr zemědělství přestal ignorovat cukrovou řepu a výrobu bioetanolu z této plodiny označil za „možnost zmírnění dopadu evropské reformy na zemědělce a producenty cukru“. Nesmyslný úzus, že biolíh se bude vyrábět pouze z hustě setého obilí, snad konečně padl. Kromě cukrovky nyní některé lihovary uvažují také o zužitkování kukuřice.
Čeští cukrovarníci však na rozhodnutí odpovědných hlav nečekali. S vědomím, že produkce cukru bude chystanou evropskou cukerní reformou výrazně omezená, nalezli řešení právě v biolihu. Každý své. Jeden z nich prodal cukerné kvóty a cukrovar přestavuje na obilný lihovar, druhý cukerné kvóty koupil a staví novou výrobnu biolihu zpracovávající cukrovou řepu.
První lihovar roste ve Vrdech.
Bývalého cukrovarníka a budoucího lihovarníka Otakara Moťku popisují konkurenti jako muže, který je vždy tam, kde se dají vydělat peníze. Cukr začal vařit na přelomu tisíciletí. Tehdy začal stát regulovat odvětví kvótami, které garantovaly cukrovarníkům jistý výnos. V době, kdy se začal nebezpečně přibližovat termín regulace odvětví Evropskou unií, Moťka nezaváhal. Letošním prodejem cukerných kvót prý vydělal více, než kdyby držel akcie ČEZ. Svůj nový podnikatelský záměr opět spojil s artiklem, který by mu mohl zajistit stabilní příjmy se státní garancí. Lihovar, který vzniká rekonstrukcí cukrovaru Vrdy na Kutnohorsku, bude prvním dokončeným tuzemským zařízením na výrobu bioetanolu. Společnost Dehtochema Bitumat, kterou Otakar Moťka majoritně vlastní, začala stavět již v lednu loňského roku. Do díla se pustila ještě před nechvalně proslulou soutěží ministerstva životního prostředí na přidělení licencí, z níž byla ostatně vyřazena hned po otevření obálek. Moťka tvrdí, že na výrobu bioetanolu se rozhodl přeorientovat již v roce 2004. „O chystané evropské cukerní reformě se vědělo, že bude pro malé producenty likvidační,“ říká. S lihovým záměrem opustil řepu a zaměřil se na obilí a kukuřici, ze které bude vyrábět v době sklizně od října do prosince. „V počátcích přípravy našeho projektu se vlastně o výrobě biolihu z řepy vůbec nemluvilo. Aktuální je až v poslední době. Je ale úplně jedno, z čeho se produkt vyrobí,“ konstatuje Moťka.
Jedno z čeho, ale doma.
Odborníci mu dávají za pravdu. Tvrdí, že letité direktivní prosazování výroby biolihu pouze z obilí odporovalo volnému trhu a nemělo věcný základ. Ekonomický rozdíl není téměř žádný, nová odbytiště potřebují pěstitelé obilí i řepy. Tajemník Agrární komory ČR Jan Záhorka uvádí, že zemědělci ročně vyprodukují 7,5 milionu tun obilí (jen pro zajímavost, potravinářský průmysl zpracuje pouze 1,2 milionu tun). S úbytkem skotu a prasat, jež v minulosti velkou část obilí zkrmily, se nadprodukce postupně zvyšovala. V posledních letech dosahuje půl až jednoho milionu tun ročně. Podobně nepěkná bilance ovšem ohrožuje i pěstitele řepy. Kvůli cukerní reformě by mohli přijít o odbyt až 0,7 milionu tun řepy, což znamená, že by cukrovka zmizela z patnácti tisíc hektarů polí. „Podstatné proto není z čeho. Hlavní je, aby se podařilo nastartovat domácí výrobu bioetanolu. V opačném případě se přidaná hodnota bude tvořit za hranicemi, stejně jako tomu je v mlékárenství, kde zahraniční podniky nakupují naše mléko a zpět vozí sýry. Už loni vykupovali Němci přímo od kombajnů tuzemské obilí pro své lihovary,“ říká Záhorka.
Právě takový scénář Moťku straší. Roční kapacita vrdského lihovaru totiž dosahuje až 700 tisíc hektolitrů biolihu. Tímto množstvím by měl být schopen pokrýt zhruba třetinu celkové plánované roční spotřeby bioetanolu České republiky. Pokud se politikům podaří uvést v život smysluplný systém podpory výroby bioetanolu a povinnost jeho přimíchávání do benzinu příští rok vstoupí v platnost, mohl by mít podnikatel cenný náskok. Na druhé straně do rekonstrukce cukrovaru z roku 1868 na lihovar investoval přibližně 600 milionů korun. Jejich ztrátu by v případě, že by stát k biolihu přistupoval stejně aktivně jako dosud, rozhodně pocítil. Návratnost investice má zatím vypočtenou na pět až sedm let.
V Dobrovicích sázejí na řepu.
Jiný přístup k výrobě biolihu zvolila společnost Cukrovary TTD, která od Moťky cukerné kvóty koupila. Mládkova slova o konci diskriminace cukrové řepy firmu musela potěšit. Zvláště, když je ministr prohlásil ve stejné době, kdy TTD zahájilo výstavbu vlastního lihovaru. Na zpracování řepy. Lihovar, který firma od března buduje v Dobrovicích na Mladoboleslavsku, by měl být dokončen během pěti měsíců. „Vyrábět začneme prvního října,“ potvrdil týdeníku EURO ředitel Cukrovarů TTD Oldřich Reinbergr. Plánuje, že do konce letošního roku vyprodukuje 200 tisíc hektolitrů biolihu, příští rok již 600 tisíc hektolitrů. Reinbergr spočítal, že pokud by firma výrobu biolihu nezahájila, musela by v důsledku cukerné reformy snížit odběr řepy o čtyřicet procent. Díky bioetanolu s omezováním nákupů od zemědělců do budoucna nepočítá. „Kontrakty s pěstiteli jsme již uzavřeli na řepu pro cukr i pro bioetanol,“ tvrdí. Zemědělce hodlá na projektu lihovaru zainteresovat i jinak. Měli by se stát jeho akcionáři. „My jsme přece jen pořád ještě vnímáni jako ten zlý zahraniční kapitál. Pokud se na podniku budou podílet pěstitelé, vzroste jeho politická síla,“ vysvětluje Reinbergr. Majoritním vlastníkem Cukrovarů TTD je společnost Tereos, jež patří francouzským zemědělcům. Zahraniční akcionáře šéf TTD tři roky přemlouval, aby mu projekt povolili. Nedůvěřovali prý státu. Zřejmě věděli proč. O výrobě bioetanolu se totiž v Česku mluví již od roku 1994, kdy vznikly první studie o jeho využití pro přimíchávání do paliv. Devět měsíců předtím, než České republice vznikne povinnost mísit palivo, Reinbergr říká: „Jdeme do velkého podnikatelského rizika. Pokud okolní státy podpoří výrobu bioetanolu více než Česko, bude se sem dovážet.“ Pro tento případ má proto připravenu „havarijní“ variantu. K lihovaru přistaví zařízení, které ze surového lihu vyrobí líh pitný. S pitným lihem má zkušenosti, Cukrovary TTD vlastní chrudimský lihovar, který zásobuje Becherovku či Fernet. Na podzim příštího roku začne firma stavět další lihovar u cukrovaru v Českém Meziříčí. Ten bude investičně méně náročný. Náklady 200 milionů korun činí pouze čtvrtinu peněz, které vynaloží v Dobrovicích. Secondhandové zařízení totiž TTD doveze od svého největšího akcionáře – společnosti Tereos, která jej nepotřebuje, neboť staví obří lihovar na bioetanol. Lihovar s roční kapacitou 250 až 300 tisíc hektolitrů by měl v první fázi produkovat pitný líh z cukrové řepy, s rozjezdem trhu s biolihem by měla přijít výroba biolihu z obilí.
Akcionářům se nelíbí korupce.
Další dvě největší tuzemské skupiny, které spolu s TTD ovládají trh s cukrem, bioetanol zatím příliš nezaujal. „Zájem o výrobu biolihu z cukrové řepy nevylučujeme. Postoj našich zahraničních vlastníků však ovlivňují i korupční aféry, které celou záležitost provázejí,“ uvedl ředitel Eastern Sugar ČR Štěpán Hodač. „O výrobě biolihu nepřemýšlíme, náš akcionář, rakouská společnost Agrana, se drží zpátky,“ konstatoval ředitel Moravskoslezských cukrovarů Stanislav Tobola. Důvodem ovšem nemusí být jen nevyjasněná státní podpora. Agrana totiž buduje lihovar pro výrobu bioetanolu s kapacitou dvou milionů hektolitrů ročně na břehu Dunaje v Pischelsdorfu. Provoz by měl být spuštěn v červenci příštího roku. „Ani bych se nedivil, kdyby se do Čech nakonec kvůli postupu státu dovážel biolíh odtamtud,“ dodal Tobola.
