Jen tak odejít z práce může přijít draho. Zaměstnanec musí za takovou bezohlednost zaplatit. Rozhodl o tom Nejvyšší soud.
Firma Opuštěná žalovala svého bývalého zaměstnance Ivo Zběha o bezmála 100 tisíc korun. Její žaloba doputovala až k Nejvyššímu soudu. Pan Zběh pro firmu původně pracoval jako řidič-dealer. Jenže pak si našel novou práci. S tím, že už jednu práci má, si mnoho starostí nedělal. Jednoduše do ní přestal chodit.
Původní zaměstnavatel mu nejdříve začal psát neomluvené absence. Když už bylo těch absencí dost, (po deseti dnech) ukončil jeho pracovní poměr okamžitým zrušením. Než si za Zběha našel náhradu, což trvalo dva měsíce, opuštěným vozem nikdo nejezdil a zboží, které měl Zběh prodávat, leželo na skladě. Firmě tak vznikla škoda spočívající ve ztrátě na zisku. Její náhradu se rozhodla vymoci od svého bývalého zaměstnance. Pracovníkova odpovědnost za škodu byla podle žalující firmy dána tím, že „hrubě porušil povinnost zaměstnance, když přestal docházet do zaměstnání a práci dealera začal vykonávat u konkurence“.
A jelikož do práce přestal chodit nepochybně úmyslně, odpovídal podle zákoníku práce nejen za skutečnou škodu – tedy za faktické zmenšení majetku poškozeného – ale i za ušlý zisk. Tím je „rozmnožení majetku, které bylo možné – nebýt škodné události – s ohledem na pravidelný běh věcí důvodně očekávat.“
Podmínky odpovědnosti
Žalovaný Zběh se bránil tím, že škoda, kterou jeho starý zaměstnavatel vyčíslil, vznikla převážně až v době, kdy už zaměstnancem firmy nebyl – a tedy jako ne-zaměstnanec nemohl za škodu odpovídat. Nejvyšší soud ovšem rozhodl, že podstatné není trvání či netrvání pracovního poměru, ale to, „že příčina vzniku odpovědnostního vztahu je právě v pracovněprávním vztahu.“
Předpoklady zaměstnancovy odpovědnosti za škodu, tedy
• porušení pracovní povinnosti,
• zavinění zaměstnance,
• vznik škody u zaměstnavatele
• a příčinná souvislost mezi zaviněným porušením pracovních povinností a vznikající škodou,
přitom byly podle názoru soudu splněny.
Příčinou vzniku škody byla skutečnost, že i po skončení pracovního poměru žalovaného nebyla práce „řidič-dealer“ odpovídajícím způsobem vykonávána. Tento stav byl samozřejmě pouze důsledkem toho, že pan Zběh jen tak beze všeho přestal chodit do práce. Napraven byl, až když firma znovu obsadila pracovní místo řidič-dealer a nový zaměstnanec se zapracoval. Proto pro odpovědnost pana Zběha za škodu není podstatné, že v mezidobí jeho pracovní poměr zanikl.
Soud tak rozhodl, že pan Zběh bude muset firmě Opuštěné zaplatit celou škodu, kterou jí svým odchodem způsobil. Tedy nejen tu její část, jež vznikla, než ho firma pro absence vyhodila, ale i tu, která vznikala dva měsíce potom – do chvíle než si za něj firma našla náhradu.
Pramen: Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. ledna 2004, spisová značka 21 Cdo 1852/2003 (jména zúčastněných stran sporu jsme změnili)
