Eastern Sugar požaduje další miliardu korun
Ministerstvo zemědělství rozeslalo v dubnu po prohrané arbitráži s cukrovarnickou firmou Eastern Sugar novinářům zprávu, že zaplacením 27,2 milionu eur končí několikaletá epizoda rozdělování národní kvóty. Zdá se ovšem, že z epizody bude seriál. Česká dcera společného podniku britské Tate & Lyle a francouzské Saint Louis Sucre totiž požaduje další necelou miliardu, přesně 991,9 milionů korun. Tentokrát za nezákonné rozdělení rezervy cukerní kvóty z července roku 2003. Cukrovarníci již jednou prokázali, že je stát při rozdělování kvót diskriminoval. Proto nelze brát žádost adresovanou ministerstvu zemědělství jen jako lichý pokus vytřískat ze státu ještě nějaké peníze či úsměvnou provokaci za to, že Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) nedávno zhatil pokus firmy prodat areály cukrovarů, které opustí. Eastern Sugar hrozí, že pokud se s ministerstvem zemědělství do šesti měsíců nedohodne, bude se domáhat náhrady škody u soudu. A pražský městský soud už jednou konstatoval, že SZIF nepostupoval při rozdělování rezerv správně. Ministerstvo zemědělství záležitost s odkazem na probíhající řízení zatím odmítá komentovat.
Rezervy na vodě.
S regulací trhu s cukrem se ministerstvo zemědělství potýkalo již od roku 2000. V té době začalo mezi cukrovarníky rozdělovat kvóty, které měly ochránit Českou republiku před vysokým dovozem cukru a jež zároveň zajišťovaly producentům slušné zisky. Tehdejší ministr zemědělství Jan Fencl se při prvním rozdělování kvót inspiroval v Evropské unii a přidělil je na základě výroby cukrovarů za posledních pět let. Na regulaci trhu však zareagovali podnikatelé, kteří vycítili příležitost a začali křísit malé uzavřené cukrovary. Velkým skupinám se nelíbilo, že novým podnikatelům ministerstvo přiděluje na jejich úkor vyšší kvóty, než na jaké měli mít dle původně zavedeného referenčního období nárok. Ještě více je rozdurdilo, když další bývalý ministr zemědělství Jaroslav Palas zavedl princip rezervní kvóty. Tu odřízl z národního přídělu a rozděloval ji, jak říkají někteří cukrovarníci, za „dobré chování“. Faktem je, že nařízení vlády, které rozdělování kvót a rezerv upravovalo, bylo velmi vágní. Sám Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) v roce 2005 přiznal, že neměl přesnou metodiku, jak s rezervní kvótou pracovat, a „posouzení bylo věcí zkušených odborníků“. To bývá v zemi s vysokou mírou korupce poněkud ošidné.
Další stěžovatel.
Eastern Sugar se cítí být poškozen tím, že mu před čtyřmi lety byla cukerní kvóta krácena mnohem více, než by odpovídalo jeho podílu na trhu. Před vstupem do Evropské unie měla být všem cukrovarnickým skupinám snížena kvóta na výrobu cukru o deset procent. „V květnu 2003 však fond některým firmám kvóty zvýšil o několik desítek a dalším dokonce o několik set procent, jiným zase, například Eastern Sugar, je snížil až o 33 procent. Celkem byla kvóta Eastern Sugar o 54 tisíc tun nižší než v předchozím období,“ popisuje cukrové přerozdělování ředitel Eastern Sugar Štěpán Hodač. Firma se spoléhala na slib ministerstva a fondu, že jí bude toto krácení vykompenzováno z rezervy. To se ovšem nestalo. Na rezervě opět nejvíce profitovaly malé cukrovary. Na rozdělení kvót oproti předchozímu roku tratily vedle Eastern Sugru také Moravskoslezské cukrovary, v nichž drží majoritu rakouská Agrana. Podnik si pohoršil o zhruba 17 procent. Firma se proto začala domáhat přerozdělení rezervní kvóty, která činila téměř 40 tisíc tun, u soudu. „Městský soud v Praze vyhověl loni na podzim naší žalobě a vydal definitivní rozsudek, ve kterém konstatoval, že fond nepodělil cukrovarníky spravedlivě a ministerstvo zemědělství je povinno se rozdělením rezervní kvóty znovu zabývat,“ říká šéf Moravskoslezských cukrovarů Stanislav Tobola. Firma si taktéž stěžuje u resortu zemědělství. Na vyčíslení škody, které poslouží pro žalobu, pracují auditoři z KPMG.
Miliardové sbohem.
I pokud Eastern Sugar s miliardovým požadavkem neuspěje, nebude muset na tuzemské podnikání vzpomínat ve zlém. Kromě zhruba 760 milionů od státu za arbitráž by měl dostat přes dvě miliardy korun z restrukturalizačního fondu za vrácení české kvóty na výrobu více než 100 tisíc tun „bílého zlata“. Jednu část těchto peněz bude muset vyplatit zemědělcům a další nakonec investovat do demolice tří tuzemských cukrovarů. Intervenční fond totiž firmě v květnu zamítl žádost na úpravu restrukturalizačního plánu, aby mohla areály prodat. „Prodej cukrovarů jsme museli zamítnout z prostého důvodu. Firma žádala o plnou restrukturalizační podporu - 730 eur na tunu odevzdané kvóty -, přičemž chtěla zachovat cukrovary, což je v rozporu s nařízením Komise číslo 968/2006,“ říká mluvčí fondu Vilém Frček. Na rozdíl od Maďarska, kde prodala cukrovar výrobci bioetanolu, u nás firma v tomto ohledu dvakrát nevydělá.
