Česko čeká miliardová arbitráž kvůli regulaci trhu s cukrem
Cukrovarníci podávají stížnost za stížností, žalobu za žalobou. Odvolání stíhá odvolání. Už pět let napadají způsob, jakým ministerstvo zemědělství reguluje trh s cukrem. Pod první úpravou se v roce 2000 podepsal tehdejší ministr Jan Fencl. Následoval ho nástupce Jaroslav Palas. Poslední „ukázkou“ pokusů státu zavést cukerní pořádek, je arbitráž se skupinou Eastern Sugar, sídlící v Nizozemsku. Ta po Česku požaduje tři miliardy korun za diskriminační přidělování kvót na výrobu cukru a za to, že neochránilo trh před nelegálními dovozy. Konkurenční rakouská cukrovarnická skupina Agrana nepostupovala stejně z jediného důvodu. Rakousko prý nemá tak výhodné podmínky smlouvy o ochraně investic jako Nizozemsko. Náhrady škod se ale nevzdává. Další políček může ministerstvu zemědělství udělit Ústavní soud, který by měl rozhodnout o stížnosti poslanců ODS na systém rozdělování kvót.
Pětiletka neprošla.
Jedenáct cukrovarů. Tolik jich dnes zbylo z 56, které fungovaly ještě v devadesátých letech minulého století. Trh s cukrem postupně ovládly tři zahraniční společnosti: Cukrovary TTD, vlastněné francouzskou společností Tereos a německou Nordzucker, společnost Eastern Sugar, která je společným podnikem britské společnosti Tate & Lyle a francouzské Saint Louis Sucre, a Moravskoslezské cukrovary, v nichž drží majoritu rakouská Agrana. Kvóty měly ochránit Česko před vysokým dovozem cukru. Investoři je prosazovali, protože jim zaručovaly významné zisky. Ministr Fencl se při prvním rozdělování kvót inspiroval v Evropské unii. Přidělil je na základě výroby cukrovarů za posledních pět let. Na regulaci trhu ale zareagovali podnikatelé, kteří vycítili příležitost a začali křísit malé uzavřené cukrovary. Na kvóty nedosáhli, protože v minulých letech nevyráběli. Stěžovali si proto u Ústavního soudu, který nařízení vlády o stanovení kvót cukru zrušil. Ústavní soud zamítal i další pokusy ministerstva o rozdělení kvót. Ministr Jaroslav Palas v roce 2003 vymyslel nové přidělování kvót. Cukrovary dostaly příděly na základě výrobní kapacity.
Těžké počty.
Nějaký rafinovaný matematik ministerstva zemědělství vytvořil nový vzorec pro výpočet kvót. Vzal zpracovatelskou kapacitu za listopad 2001, ze které spočítal průměr na jeden den, stejně postupoval u října roku 2002. Vzorec vyvolal nesouhlas cukrovarníků. „Ústavní soud už v předchozích letech uvedl, že referenční období by mělo být delší než jeden rok a časově spadat před rok 2000, v němž začal být trh řízen kvótami,“ tvrdí Štěpán Hodač, ředitel společnosti Eastern Sugar ČR. Stejně si stěžuje i společnost Moravskoslezské cukrovary. „Rozdělení kvót současným systémem je nespravedlivé, protože bere v úvahu pouze průměrnou výrobní kapacitu a zcela pomíjí například délku kampaně. Kvůli takovému přístupu jsme museli v roce 2002 snížit výrobu o sedmnáct procent,“ říká ředitel Moravskoslezských cukrovarů Stanislav Tobola. Také on požaduje, aby ministerstvo vzalo jako referenční období výrobu v letech 1995 až 1999, kdy nebyl trh regulován. Není divu, že Eastern Sugar a Moravskoslezské cukrovary protestují. Na rozdělení kvót tratily nejvíce. Oproti předchozí kvótě pro roky 2002 a 2003 si společnost Eastern Sugar pohoršila o 34 procent a Moravskoslezské cukrovary o sedmnáct procent. Obě firmy totiž snížily v předchozích letech výrobu.
Rezervy na vodě.
Ať je současný systém přidělování kvót spravedlivý nebo ne, má jasná pravidla. To se už nedá říci o rozdělení rezervní kvóty cukru, která činila téměř 40 tisíc tun. Více než sedmnáct tisíc tun získaly Cukrovary TTD, Eastern Sugar a Moravskoslezským cukrovarům přiklepl fond shodně po 3250 tunách. Nařízení vlády, které rozdělování kvót a rezerv upravuje, hovoří velmi vágně: Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) zvýší kvóty producentovi cukru, který prokazatelně přispěl ke stabilizaci pěstitelů cukrovky nebo trhu s cukrem či ke snížení nadměrných zásob cukru. Mluvčí SZIF Jitka Sluková přiznává, že fond neměl přesnou metodiku, jak kvótu rozdělit, a „posouzení bylo věcí zkušených odborníků“. Moravskoslezské cukrovary podaly proti rozdělení rezerv žaloby. „Městský soud v Praze nám letos v lednu vyhověl. Nyní se domáháme, aby soud zrušil rozdělení rezervy pro všechny společnosti,“ řekl Tobola.
Palas se nebojí.
Ministr Palas tvrdí, že při arbitráži s Eastern Sugar doloží, že se stát choval ke všem společnostem stejně. „Vzhledem k připravované unijní cukerné reformě rozumím obavám některých podnikatelských subjektů a jejich strachu z budoucnosti. Je tu tendence hojit se na českém státu,“ míní Palas. „Eastern Sugar napadá to samé, co my u Ústavního soudu, který už uznal naše dvě stížnosti,“ říká stínový ministr zemědělství Jiří Papež (ODS). Šéf Moravskoslezských cukrovarů Tobola se domnívá, že Eastern Sugar prokáže chybu státu, když nedokázal vytvořit fungující regulaci trhu. „Před vstupem do Evropské unie musely firmy 29 procent cukru vyvézt, 71 procent mohly prodat na domácím trhu. Cukr se vyvážel za šest korun, v tuzemsku byla stanovena minimální cena na sedmnáct korun. Některé společnosti vyvážely cukr jen papírově, fakticky ho prodaly doma,“ uzavírá Tobola.
