Pokuta, kterou úřad pana Bednáře udělil stavebním spořitelnám, přinejmenším teoreticky otevřela Pandořinu skříňku nenápadných monopolů v české ekonomice. Ty ani zdaleka nejsou omezeny jen na nešťastnou lišku, buřinku a spol. Podobně jako ony se totiž chovají i jiní.
Pokud zůstaneme v finančním sektoru, pak jsou to některé univerzální banky se silným postavením na trhu. Pokud ho opustíme, pak by za trochu podrobnější průzkum Bednářových lidí nepochybně stály možná všichni „síťaři“ - což platí zejména pro oblast energetiky a telekomunikací. Jistě: stavebních spořitelen je šest, velkých bank nejméně tři, i ČEZ či Český Telecom jakousi konkurenci mají. Tedy de iure žádný monopol u nás neexistuje. De facto je ale situace přesně opačná. Někteří velcí jsou prostě tak velcí, že si mohou dovolit téměř tolik jako nekontrolovaný monopolista. Kam až jejich moc sahá, to jasně ukázalo odvolání předsedy Energetického regulačního úřadu - které následovalo poté, co svým ovečkám předestřel nejbližší perspektivy cen a zisků podle svých představ. Dnes už si hledá místo. A pokladny nenápadných monopolistů se nenápadně plní, a to každým rokem rychleji. Tak například ČEZ dosáhl za první letošní pololetí čistého zisku 16 mld. Kč - to je suma, o které se výrobním podnikům může jenom zdát, a to ještě jen ve vysokých horečkách. Inu, bez bot či mixéru se leckdo obejde, bez elektřiny nikdo. Ale vraťme se k bankovnímu sektoru. „Už v loňském roce jsme upozorňovali na to, že si banky, působící v ČR, účtují poplatky, které si třeba v zemích svého původu nedovolí účtovat. Od bank jsme se dozvěděli, že je to specifikum českého trhu. I proto jsme se obrátili na ÚOHS s poukazem na poplatky, které spotřebitelé musí platit, když se rozhodnou banku opustit. Zatím v tomto směru ÚOHS nerozhodl, nicméně doufáme, že i v tomto případě stejně jako v případě stavebních spořitelen uzná, že spotřebitel nemá jiné východisko než zaplatit a že je to velmi nerovnoprávné postavení. Od okamžiku, kdy jsme na tento postup bank poukázali, jedna změnila svůj přístup, ale ostatní pokutují spotřebitele za opuštění jejich bankovního domu inadále,“ - takto vidí problém bankovních poplatků Sdružení na ochranu spotřebitelů. Zajímavá je poslední věta. Jak vidno, volání o pomoc má někdy i bez podpory zvenčí úspěch. Zajímavé je, že se ještě nikdo nepozastavil nad úrokovými sazbami, kterými některé banky zatěžují některé své úvěry. Počítat si v dobách, kdy centrální banka drží úrok na úrovni 2-4 % a banky samotné za depozita platí 0-2 %, za spotřebitelský úvěr roční úrok mezi 20-30 %, to je docela odvaha. Nejvíce jdou tyto půjčky snehorázným zpoplatněním na odbyt na severu Čech i Moravy, tedy nejchudších regionech republiky. Co dodávat. Snad jen to, že nedávno se podobný věřitel musel za podobné půjčky zpovídat britskému parlamentu. Jak se říká, všeho do času. I specifik českého trhu.
