Vyjednávání o zvýšení platů tisíců úředníků z Evropské unie pokračuje. Mzdy by si přáli navýšit o 3,7 procenta za rok. A to i přes neustálé zmínky o krizi a všeobecných plánech na šetření. Bruselští úředníci mohou přitom už teď využívat řadu privilegií. Téměř šedesát z nejvyšší příjmové skupiny vydělává skoro dvojnásobek platu stejně postavených úředníků například v Německu.
Mezi 2556 eur a 17 697 eury vydělávají úředníci od 1. července 2008. Absolventi vysokých škol zpravidla začínají na hranici 4190 eur. Každé dva roky se úředník automaticky dostává do vyšší příjmové třídy. Zdanění nepodléhá úředník ve své zemi, ale podléhá zdanění společenství. Tato daň je stanovena od osmi do 45 procent. Deset procent platu je od daně osvobozeno.
K tomu přicházejí rovněž nezdanitelné přídavky jako například příspěvek na bydlení od dvou procent příjmu plus 160 eur, přídavek na dítě 350 eur, příspěvek na výchovu do 240 eur a další. K tomu všichni úředníci, kteří nepracují ve své vlasti, obdrží příspěvek pro práci v zahraničí ve výši 16 procent základního příjmu, stejně jako příspěvek na domácnost a na děti. Tento se týká až 80 procent evropských úředníků.
Nezávisle na platu užívá zaměstnanec Evropské unie řadu výhod. Má nárok na umístění svého dítěte do vysoce dotované školy, má přístup k lepší zdravotní péči než obyčejní Belgičané, obdrží roční náklady na dopravu pro případné cesty do své vlasti. K tomu se dají připočítat početné obchody, banky či prodejci automobilů, kde evropští úředníci získají až k 30 procentní snížení ceny.
Pracovní dobu mají pracovníci v unii 37,5 hodiny týdně, nesmí ale překročit 42 hodin týdně. Za každou hodinu přesčasů dostanou vyrovnání za jeden a půl či dvě obyčejné pracovní hodiny. Do důchodu odcházejí „normální úředníci“ v 63 letech, od 55 ale mohou nastoupit předčasný důchod.
Všechna tato privilegia jsou zdůvodňována tím, že úředníci EU mají lepší kvalifikaci a zkušenosti než jejich kolegové v členských státech. Jsou zdůrazňovány především jejich jazykové kompetence. Dále musí být kompenzováni za to, že nemohou pracovat ve své vlasti, což již ale dávno není považováno za oběť.
„Spíše musí člověk některé úředníky násilím nutit, aby se z Bruselu odstěhovali,“ řekl jeden z vysoce postavených evropských úředníků pro německý deník Frankfurter Allgemeine.
