Řecké návrhy reforem sice na první pohled vypadají jako výrazný krok vstříc požadavkům věřitelů, ale ve skutečnosti je to jen krůček, a to ještě jen slíbený. Nakonec se například má zvedat penzijní věk na nějakou v Evropě obvyklou hodnotu, ale k tomu mají nadále platit výjimky pro předčasné odchody, takže to s tím fakt nebude tak horké. A hlavně se penze nesníží, ale zvýší po rozhodnutí řeckého nejvyššího správního soudu, který se usnesl, že škrty z roku 2012 jsou v rozporu s ústavním nárokem na sociální péči. Penzijní systém tak bude i nadále brutálně deficitní a jeho náklady budou vysoce převyšovat úroveň ekonomické výkonnosti Řecka.
Pak se navýší daně. DPH jen trochu a ta na elektřinu, která lze v řeckých podmínkách ještě tak nějak vybrat, zůstane netknuté. Pak se zvednou sazby daní korporátních a z vysokých příjmů, což je pro zemi, která potřebuje investovat do obnovy své konkurenceschopnosti, nehorázný nesmysl.
O dalších opatřeních nemá ani smysl se zmiňovat. Na druhou stranu dojde k refinancování dluhů, takže Řecko nejbližší dva roky nebude strašit žádná velká splátka a slunce může dál krásně hřát.
Řecká hospodářská politika je hrůzostrašná již několik desetiletí. Konkurenceschopnost je zdevastována a sociální systém je absolutně neudržitelný. Změnu si však mohou vynutit jen samotní Řekové. Vnější diktát prostě nefunguje a jak je vidět vede jen k opaku, tedy k nástupu nějaké extrémistické vlády, v tomto případě komunistické. A nesplatitelné dluhy dál porostou.
A skutečnost, že Řecko sdílí společnou evropskou měnu, znamená, že budou muset tuto politiku financovat i nadále evropští daňoví poplatníci, které jejich političtí vůdci budou dál udržovat v iluzích, že euro prostě funguje.
Čtěte také:
ECB náš bankovní systém padnout nenechá, tvrdí řecký státní tajemník
ECB údajně opět zvýšila limit nouzového financování řeckých bank
Řecký den D opět vyšuměl, aténská burza ale divoce rostla v očekávání dohody
