„Žlutý, pomyslel si. Slovo žlutý bloudilo jeho myslí a hledalo, s čím by se mohlo spojit.“
(Douglas Adams: Stopařův průvodce po Galaxii)
Myšlenky designérů Citroënu bloudí. Posléze dostávají pevné kontury, načas ustrnou a znovu se vydávají stezkami spletenými ze snů. Ojedinělá zhmotnění jsou spíše slavnostního rázu a týkají se autosalonů. Pro ten aktuální přivezla do Frankfurtu francouzská značka důkaz o výjimečnosti svého návrhářského oddělení par excellence: C-Sportlounge.
Příběh je to stále stejný, jen hlavní hrdinové se mění. Tak jako se zjevila studie velkoprostorového působivého vozu C-Airlounge, tak jako spatřilo světlo světa delikátní kupé C-Airdream, přichází i nejnovější materializovaný otisk Citroënu budoucnosti zčistajasna. A tak jako jeho předchůdci nejspíš nedospěje až na konec. Koncepční práce s koncepty se v podání automobilky podobá totiž nejvíce ze všeho laškovné koketerii.
Přestože nápady na každé z předchozích dvou studií se sporadicky odrazily na stylistickém ztvárnění nových modelů a přestože citroënům současnosti nechybí ani ladné linie, ani jímavé detaily, celky montážním linkám unikají. Automobilce přitom neuškodí, pokud se do produkce nedostanou jejich ultramoderní interiéry s řízením by-wire nebo „kokpit inspirovaný letectvím“, jakým se honosí sportlounge. Smutné je, že odvážné myšlenky svých designérů rozmělňuje po kapkách v každém svém modelu. A zásluhy za navržení automobilu, který by si zasloužil sériovou výrobu, se nesklízejí.
Charakter rychlého kupé na dlouhé cesty studii Sportlounge vyhlídky na dlouhodobou existenci neusnadňuje. Citroën by ke kroku do teritoria, kde v současnosti nemá žádného zástupce, a tudíž ani reputaci, potřeboval velké množství odvahy. A ta nezávisí na tom, že se zadní dveře konceptu otevírají proti těm předním.
Možná by však odvahu měla automobilka najít co nejdřív a vykašlat se na koketování. Posloupnost v názvech studií pro tu další s logickou neúprosností vyžaduje spojení Sportdream. A tak uhozené jméno zbaví fantazie i ty nejotrlejší designéry.
