Ve stavebnictví se zapomíná na řadu vyzkoušených tradičních materiálů, ke kterým patří nejen sláma, ale i konopí, rákosí, vlna, neopracované dřevo, piliny, jíly, písky, kámen a další.
Stavět z balíků slámy znamená levně využít současný odpad
Zkušenosti po celém světě ukazují, že jejich opomíjení je spíše léčením komplexu nemodernosti než nemožnosti použití.
Na druhou stranu práce s těmito materiály vyžaduje nutné řemeslné zkušenosti a dovednosti s jejich nestandardními a proměnlivými vlastnostmi, existuje zde větší riziko škod vzniklých nedodržením technologických postupů. Nutné je také překonat psychologické bariéry a předsudky při zavádění plynoucí z neznalosti problematiky, ale i nebezpečí z nekritického prosazování těchto technologií. Chybějí některé normové podklady potřebné pro legislativní procedury stavebního řízení.
Dlouhá tradice
Sláma, proutí nebo rákosí a jíl byly stavební materiály používané od úsvitu lidské civilizace. V průběhu posledních staletí sláma vymizela asi nejvíce. Nejrozšířenější v současnosti jsou u nás dochované stavby z tzv. batin (bačkor, vepřáků atp.) ze směsi jílu, písku, vody, nepatrného množství vápna k dezinfekci a ječných plev, případně řezané slámy. Zde je sláma vyloženě jenom jako armatura vylepšující soudržnost cihel. Novodobé stavění ze slámy má původ v Nebrasce. Zde se nachází nejstarší zdokumentované stavby evropského typu. V letech 1886-87 tu byla postavena škola o jedné místnosti. Dodnes zde existují funkční domy ze slámy ve stáří okolo 100 let. Zatím nepotvrzený údaj říká, že na Ukrajině se nacházejí slaměné stavby staré 400 let. T o by mohla být asi nejpádnější odpověď na otázku o životnosti stavby. Pozoruhodné je také široké spektrum typů objektů. Z realizací je patrné, že tímto způsobem je možné stavět jak bizarní zahradní stavby (Francie), rodinné domy (Kanada, Nové Skotsko, Montana) i takové, které nejsou na první pohled nijak odlišné od klasických (Wyoming, Kalifornie, Ural) až po kostel nebo muzeum (Nebraska) postavené roku 1928 v honosném koloniálním historizujícím stylu, těžko identifikovatelném jako slaměná stavba. Důvodem, proč se technologie „sláma“ začala v Nebrasce používat, byl lokální nedostatek dřeva a jiných stavebních materiálů, neboť stavění z drnů, do té doby běžné, představovalo značnou devastaci lučních porostů. Rozšíření parního stroje s sebou přineslo možnost stlačit seno a slámu do kubického tvaru svázaného provázkem nebo drátem. Od této technologie byl jen krok k použití balíků slámy jako stavebního materiálu.
Srovnatelné vlastnosti
Sláma je charakteristická svou vynikající tepelnou izolací srovnatelnou se standardně používanými materiály, jako jsou polystyren nebo minerální vlna. Měření v rakouské zkušebně dokázala, že balíky slámy s měrnou hmotností 90 kg/m 3 (jaké jsou dostupné u nás), mají v této formě prakticky stejné izolační vlastnosti jako standardní izolační materiály. Jediná energie z neobnovitelných zdrojů pro výrobu slaměných balíků je ta, která je potřebná na slisování slámy a dopravu na místo. Navíc sláma, která se nespálí nebo nezetlí, se stane vězením pro uhlík, kterého tolik uvolňujeme do ovzduší při spalování fosilních paliv. Stěny z balíků slámy o tloušťce 400 mm jsou ideální nejen pro nízkoenergetické, ale zvláště pro pasivní domy. Úspora energie je patrná rovněž při likvidaci stavby po dožití materiálu. Slaměnou stavbu lze nejlépe likvidovat zkompostováním a navrácením do přírodního koloběhu hmoty a energií. Slaměný dům by se tak mohl stát i výhodnou komoditou při obchodování s tzv. skleníkovými emisemi. Prakticky by to znamenalo, že stavitel ze slámy nebo jiného energeticky nenáročného materiálu by obdržel adekvátní částku za energii, kterou nespotřeboval při stavbě (nepoužil pálené cihly), při provozu (ve srovnání s běžným domem) a která nebude třeba při jeho likvidaci (ve srovnání s cihlobetonovou stavbou). Stavět ze slámy rovněž znamená levně využít současný odpad. Sláma je totiž materiál, který je dnes v zemědělství téměř na obtíž, což dokazuje množství zahnívajících stohů v krajině. Příprava jednoho balíku slámy přijde zhruba na 10 korun. Znamená to, že na celý dům je potřeba sláma za pět tisíc korun, ale i maximální cena 10 tisíc korun je zanedbatelná s cenou standardních izolací.
Stavbu neohrozí požáry, plísně ani hlodavci
Pokusný a výzkumný ústav města Vídně ve spolupráci s Technickou univerzitou Vídeň provedl zkoušku hořlavosti a zjistil, že testované slaměné balíky s průměrnou hustotou 90 kg/m 3 splnily kritéria třídy hořlavosti B2 (normálně hořlavé) dle rakouské normy. Přezkoušení stavební části, prováděné v rámci tohoto projektu ukázalo, že z obou stran omítnutá slaměná zeď (uvnitř 2 cm hliněná omítka, venku 2 cm vápenná omítka - obě na nosiči z rákosu) má ohnivzdornost F 90, to znamená 90 minut. Z amerických publikací zase vyplývá, že slaměná stěna orabicovaná drátěným pletivem a omítnutá jílovou omítkou tloušťky 40 mm vykazuje požární odolnost F120, to znamená 120 minut. Z toho vyplývá, že řada běžně používaných materiálů podobných vlastností nedosahuje. Napadení slámových balíků hlodavci není v praxi žádným problémem, je ale široce rozšířeným předsudkem, jehož odstranění nebude jednoduché. Jen málo lidí ví, že surovina, ze které sláma sestává - celulóza - může být strávena pouze termity nebo skotem. V protikladu k senu nebo obilným klasům není tedy sláma pro malé hlodavce a hmyz všech druhů přitažlivá. Aby se zabránilo vysoké vlhkosti ve slámových zdech, doporučuje se použít lehké parozábrany na vnitřní straně stavby (při suché technologii). Omítané hliněné omítky na vnitřní straně domu podporují díky svým hydrofobním vlastnostem (přitahují vodu) rozložení špičkových hodnot vlhkosti na delší časový interval (během delšího časového období vysušily a konzervovaly hliněné omítky dřevo roubených domů do té míry, že mu nemohli škodit ani škůdci ani houby a mikroorganizmy, a ty pod dobrou střechou vydrží staletí). Běžné navlhání vzdušnou vlhkostí není pro slámu problém, protože ji dokáže absorbovat v mezibuněčných strukturách.
Dva způsoby stavby
Pro použití slámy ve stavebnictví existují prakticky dvě technologie - mokrá a suchá. Mokrá, používaná například v Americe pracuje se stěnami, které jsou samonosné pouze z balíků stažených mezi základ a věnec. V další fázi pak dojde k orabicování pletivem, prošití vázacím drátem a následným omítnutím. Tato konstrukce však je pro běžné použití příliš náročná na provedení, ale hlavně na stavební řízení. Proto je schůdnější cesta nosného skeletu, nejlépe ze dřeva, kde sláma je použita jako výplňové nenosné zdivo. Při použití suché technologie se mezi dřevěné nosníky kladou slámové balíky, vnitřní parozábrana je překryta smrkovými biodeskami a vnější plášť kryjí vodorovná prkna na latění s difúzní závětrnou papírovou fólií. Slaměné domy stejně jako domy z jiných materiálů mohou vypadat přesně tak, jak si přeje investor. Jestli slaměný dům dostane rustikální podobu zakřivených linií demonstrativně podtrhující přírodní charakter použitého materiálu, nebo bude vypadat jako jeden z mnoha standardních rodinných domků, je jen na volbě investora a zpracování projektu. Slaměná technologie nikterak neomezuje vnější výraz. Použití slámy přestává být extravagantním výstřelkem podivínských staveb, ale seriózní alternativou, která se vyplatí. Nikdo netvrdí, že bychom všichni měli stavět jen ze slámy, ale dům ze slámy je jednou z možných alternativ.
Přednosti používání přírodních minimálně přepracovaných materiálů:
- Minimální rizika zdravotní závadnosti nebo negativního působení na člověka. *
Možnost získávat je v místě stavby s minimálními dopravními nároky. * Minimálně se podílejí na produkci odpadů (výrobní závody, skladovací haly, prodejny, vedlejší produkty a chemické zátěže z výroby atp.). * Minimální nároky na neobnovitelné zdroje energií. * Většinou jsou vhodné i pro svépomocnou výstavbu. * Mají v sobě krásu přírodních živých materiálů. Jsou snadno recyklovatelné zpět do přírody.
Uspořádal akad. arch. Aleš Brotánek, předseda o. s. EKODŮM, Překlady podkladů připravil Jan Král s kolektivem autorů o. s. EKODŮM
