Ve známé restauraci jsme se vrátily o třicet let zpět
Slavný pražský hotel U Tří pštrosů díky své poloze v těsném sousedství Karlova mostu i nesporné historické hodnotě léta figuruje na seznamech nejkvalitnějších pražských – ať už ubytovacích či gastronomických – zařízení. Kdysi tu sídlila i první pražská kavárna. V šedesátých letech minulého století se do „trojky ke Pštrosům“ sice běžně chodilo na pivo s buřtíkem či pivním sýrem, dnes sem ovšem málokterý Čech zavítá, aby si dal něco na zub. Dílem zřejmě z obav z prohibitivních cen, dílem ovlivněn představou, že ke Pštrosům patří jen cizozemci. A tak jsme se tento podnik rozhodly přezkoumat.
Skleněnými dveřmi vyzdobenými referencemi z turistických průvodců procházíme kolem malé recepce a ihned se ocitáme v restauraci, jakési renesanční hodovní síňce, jež má upomínat na doby dávno minulé. Zaujme především půvabným trámovým stropem s barevnými motivy vinné révy, replikami vyřezávaných renesančních židlí i těžkých svítilen z litého skla, ale i nepříliš zdařilými napodobeninami okenních tabulek v olověných rámečcích, jejichž moderní oranžové sklo tvar čoček pouze předstírá. Na stěnách visí zátiší a pár pohledů na starou Prahu, pod nohama registrujeme rudý koberec a na stolech naškrobené bělostné ubrusy, na nichž se blyští svícny, jakož i sady založených příborů a vinných číší. Přece jen nás ale interiér pocitově vrací kamsi do 80. let, ať už to mají na svědomí neuvěřitelné záclonky ze šedozelené umělotiny „zdobící“ okna či ona recepce s patetickou vitrínkou obsahující krém na boty a dámské hygienické potřeby anebo přilehlé toalety. Vše je jako vystřižené spíše z jakéhosi provinčního hotelu z dob před pádem železné opony. Další rušivý vjem je čichový – ovzduším se line sic nepříliš výrazný, ale přece jen přítomný pach z kuchyně.
Kde se vzal, tu se vzal, stojí však už před námi číšník a s úsměvem nás uvádí ke stolu. Z rohu se ozývá dvojice hlasů hovořících v cizím jazyce, ale i ta po krátké chvilce umlká a ztrácí se docela. Obědvat tu tedy zřejmě budeme samy. Číšník mezitím odkvačil s kabáty, za okny navzdory psímu počasí šumí turistický ruch a my se usazujeme ke stolu (který je tak nízký, že vyšší strávník pod něj kolena vsouká opravdu stěží) na těžké, a jak záhy zjišťujeme, i značně nepohodlné židle a studujeme jídelní lístky. Kromě pokrmů à la carte máme na výběr ze tří typů menu; inspiruje nás české tradiční – hříbková polévka s houbovo-petrželkovým knedlíčkem, srnčí kýta na smetaně s karlovarským knedlíkem a bramborové taštičky plněné švestkovými povidly s cukrem a vlašskými ořechy. Záhy po objednání dostáváme na stůl košíček s tmavým a ořechovým chlebem, bagetou a kolečky toho nejobyčejnějšího rohlíku (zase vzpomínka na socialismus, v restauraci této kategorie bychom čekaly něco sofistikovanějšího), jakož i porcelánovou mističku se soleným máslem. Chceme si objednat skleničku vína, ale ouha! Ukazuje se, že už tak hubený výběr rozlévaných vín se zúžil na pouhý jeden druh moravského. Prý vlivem plánované změny jídelního lístku. A to není všechno – třebaže na jídelníčku figurují kromě zahraničních i české minerálky, nemají U Pštrosů ani jednu.
Doufáme, že hříbková polévka nám náladu zase vylepší. Vizuálně je rozhodně vše v pořádku: hranatá porcelánová miska s podšálkem v sobě ukrývá hnědé jezírko našlehané tekutiny střední hustoty, uprostřed trůní malý ostrůvek, jehož úpatí tvoří houby a vrcholek knedlíček s kousky petrželky. Ozdobu obstarává zelená větvička tymiánu. Prvním vjemem je příjemně zemitá lesní chuť, jenže vzápětí se prodere do popředí sůl. Jaká škoda, když jinak by se chutě jednotlivých ingrediencí výborně doplňovaly – houby tvoří základ, cibule akcent a tymián dodává svěží vůni, chlorid sodný však bohužel dominuje, a tak si jednotlivé valéry musíme spíše představovat. Knedlíček tipujeme na těsto na karlovarský knedlík, malé kousky hub chutnají, jak se patří, některé jsou měkké, jiné – asi nožky – příjemně křupou. Ačkoliv miska není nijak velká, polévku nedojídáme. Litujeme zmarněných šancí, sotva jsme našly polévku, netrpící přemírou smetany, musíme se potýkat s přemírou soli…
První z hlavních chodů přichází na velkém hranatém talíři a nádherná vůně nám dává velkou naději, že se nyní přece jen vše v dobré obrátí. Tři kusy tmavě růžové srnčí kýty přelité hojnou dávkou husté, zlatavě hnědé omáčky doplňují dva kulaté knedlíky s kostičkami housky a zelenými a růžovými tečkami, obligátní oblohu tvoří kolečko citronu s brusinkami. Maso jemně prošpikované slaninou je jako dort, jen se rozsýpá, knedlíky jsou také výborné – ani tuhé, ani vatovité, i omáčka je bezchybná – žádná ošizená hospodská svíčková, ale poctivý hustý sos, v němž se snoubí chuť masa s kořenovou zeleninou, jejíž kousíčky svědčí o tom, že kuchař zvolil pasírování místo mixování – což velmi vítáme. Jsme nadmíru spokojené a domníváme se, že tento chod je skutečně reprezentativní ukázkou kvalitně připraveného českého jídla.
Druhým naším hlavním jídlem je filet z mořského vlka se zeleninovou ratatouille, grilovanou polentou a bazalkovým pestem, součást nízkokalorického menu. Filet prostě ogrilovaného mořského vlka položil kuchař na porci své verze středomořské zeleninové směsi ratatouille. Objevujeme na kostičky nakrájené červené a žluté papriky, rajčata, cuketu a lilek – vše šťavnaté a příjemně křupavé al dente (jen ta cuketa si postavila hlavu a trošku zhořkla), ovšem dlužno říci, že opět poněkud přesolené… Krájíme rybu, jen se rozsýpá a libě voní, ale ani ona neunikla manévrům se slánkou. Honem si spěcháme odpočinout k polentě, jejíž žlutý plátek čeká v levém horním rohu talíře, přizdoben na způsob vlajkové lodi trčící větvičkou tymiánu, černou olivou a kaparou na stopce. Jistě, neochucená grilovaná kukuřičná polenta by jakési zotavení po solném šoku skýtala, nebýt zmíněné olivy a kapary, které svou podstatou tuto zpozdilost opět bohatě vyrovnávají, nemluvě o protilehlém pestu, jinak veskrze korektním a v jiných pokrmech naprosto nepostradatelném spoluhráči. Ještě že jsme si objednaly velkou láhev minerálky, pochopitelně italské.
Moučník zastupují dva páry taštiček hojně posypané cukrem a strouhanými ořechy a zalité máslem. Přece jen poněkud fádní vybarvení dezertu má zachraňovat snítka máty. Bramborové těsto je naplněno švestkovými povidly, jimž se nám jaksi nedaří přijít na chuť, něco tu zkrátka schází. Že by rum? Perník? Trocha skořice? Převažuje sladká a vzhledem k nadměrnému použití tuku i máslová chuť, s níž už mátový dvojlístek nic nenadělá. Těsto je navíc trošku mazlavé a poměrně silné. Výsledkem je cosi, co v nás bohužel evokuje představu školní jídelny…
Na závěr ještě absolvujeme návštěvu zmíněných toalet, jež věru nesplňují kritéria čtyřhvězdičkového zařízení. Ani jednu kabinu nelze uzamknout, prkénko je menší než mísa, jedno navíc rozhodně není čisté. Na zdi sice objevujeme zásobník na jednorázová sedátka, ten ovšem zeje prázdnotou a toaletní papír je nutno hledat na odpadkovém koši. Osušovač na ruce chybí úplně, hrubé papírové ručníky i papír jsou z nejlevnějších na trhu…
Platíme 2620 korun, za něž se nám dostalo jednoho výborně připraveného jídla, zbytek byl značně problematický. (Nebýt skutečnosti, že jsme zvolily cenově zvýhodněné menu, byla by částka ještě vyšší.) Spokojenost se tudíž tentokrát k naší lítosti nedostavuje, i když obsluha byla příjemná a celkem vzato profesionální (třebaže nám kávu nabídla až v okamžiku, kdy jsme měly polovinu dezertu za sebou) a jídelní lístek se jevil tak slibně. Provedení bohužel přineslo vystřízlivění. Klademe si otázku, proč se management pohostinského zařízení stojícího v samém středu pražského turistického eldoráda tak zarputile a neambiciózně poddává kultuře 80. let.
U Tří pštrosů
Adresa: U Lužického semináře 106/32, 118 00 Praha 1 – Malá Strana
Tel.: + 420 257 320 565
utripstrosu@avetravel.cz
www.utripstrosu.cz
Otevírací doba: 11.30 až 01.00
Počet míst: 60 + salonek pro 16 osob
Druh kuchyně: česká a mezinárodní
Platební karty: všechny běžné
Země původu nabízených vín: ČR, Francie, Itálie, Španělsko, USA, Chile, Argentina
Hodnocení restaurace:
jídlo 42 bodů z 50
obsluha 17 bodů z 20
nápoje 6 bodů z 10
prostředí 6 bodů z 10
Kvalita/cena 4 bodů z 10
Celkem 75 bodů ze 100
VALUE FOR MONEY
+ znamenitě připravené srnčí
- nepochopitelné relikty z dob reálného socialismu a hazardování s kuchyňskou solí
Výběr z jídelního lístku:
Kokteil z grilovaných tygřích krevet s koňakovou omáčkou 420 Kč
Restovaná bílá kachní játra s karamelizovanými jablky 420 Kč
Grilované ryby a mořské plody podávané v provensálské rybí polévce s omáčkou Rouille 390 Kč
Na pánvi pečený Skotský losos s bramborovými fondanty, špenátovými listy a kuřecí šťávou s rozmarýnem 690 Kč
Konfitované kachní stehno s bílým zelím a bramborovými knedlíky 620 Kč
Medajlonky ze pštrosa s parmezánovým rizotem a šalotkami glazírovanými v portském víně 620 Kč
Karamelizovaný ananas s kokosovou zmrzlinou a malinovou omáčkou 290 Kč
Čerstvě pečený jablečný koláč s vanilkovou zmrzlinou a karamelovou omáčkou 290 Kč
Výběr z vinného lístku:
Le Petit Mouton de Mouton Rothschild 7990 Kč
Chablis, Selection Luis Michel AOC 2250 Kč
Greppone Mazi, Brunelo Di Montalccino, Rufino 3990 Kč
ALMAVIVA, Baron Ph. De Rothschild + Concha y Toro 9800 Kč
Moravíno Valtice, Chardonnay 2005, pozdní sběr 790 Kč
Vinselekt Michlovský, Sauvignon 2005, pozdní sběr 1490 Kč
Vinařství Spielberg, André 2004, pozdní sběr 1290 Kč
