Motocyklová továrna si musí hýčkat konkurenci
Nejhorší doby Jawy Divišov minuly. Když koncem loňského roku poslal plochodrážní mistr světa Tony Ricardsson stručný fax „sorry, děkuju za všechno, ale už mi další smlouvu nechystejte , vzali to v Divišově na vědomí. A Tonda, jak mu tady říkají, možná dodnes marně čeká, až ho začnou přemlouvat. Nezačnou, protože hned na to se ozval Australan Jason Cramp, nejlepší jezdec britské profesionální ligy, a Američan, další mistr světa, Greg Hancock, že se dozvěděli, že je teď v Jawě volné místo a kdyby to šlo, měli by zájem.
Simandl.
V roce 1948 motocyklový závodník Jaroslav Simandl přenesl z pohraničního Schmiedbergu (Kovářské) do Divišova svou nástrojářskou firmu a brzy v ní začal vyrábět náhradní díly pro anglické dlouhozdvihové motory JAP. Následujících čtyřicet let má mnoho peripetií, mezi nimi znárodnění firmy, ale také vývoj několika špičkových motorů, které ve své době udávaly tón nejen na ploché dráze, ale i na silnici. Začátkem devadesátých let sebou ale Jawa Divišov škubala na smrtelné posteli.
Dnešní generální ředitel a místopředseda představenstva Jiří Semela vidí dva hlavní důvody - rozpad ruského trhu a zdlouhavou privatizaci: „Situace na východě je objektivní fakt. Ještě v roce 1990 Jawa vyráběla kolem tisícovky plochodrážních strojů ročně a z toho polovina šla do bývalého SSSR. Ztráta takového odbytiště by ohrozila každou firmu. Zdržování privatizace je však věc subjektivní povahy a viním z ní Fond národního majetku, konkrétně jeho tehdejší šéfy Tomáše Ježka a Romana Češku. S budoucností firmy si zahrávali lidé, jejichž proslulost končí na prvním hraničním přechodu, kdežto u Jawy je to přesně naopak.
Odbyt.
Privatizace Jawy Divišov trvala do poloviny roku 1994. Za tu dobu se rozpadl zahraniční odbyt, ale i konstrukční a vývojové oddělení. Pracoviště v továrně zaměřené na sportovní stroje dvojnásob klíčové. Firma vozila zaměstnance autobusem do Pragovky, aby jim dala aspoň nějakou práci. Během nesmyslně zpožďované privatizace, což si mnozí dodnes nedovedou vysvětlit jinak, než zájmem totálně firmu zničit, se dvakrát změnily podmínky. Z původního přímého prodeje předem určenému zájemci se nakonec stala obálková metoda s hlavním kritériem „kdo dá víc . V ní Jawu za 36 milionů korun získala skupina čtyř členů jejího dnešního vedení.
V počátcích historie privatizovaného podniku sehrál zřejmě rozhodující úlohu i současný předseda představenstva Evžen Erban, svého času význačný jezdec, jehož kariéru předčasně ukončilo těžké zranění. Díky svým sportovním kontaktům dokázal to, čeho nebyla schopna specializovaná firma Motokov - zajistil zahraniční odbyt, protože z toho, co prodá doma, by se uživila tak dílna, nikoliv středně velký podnik. Druhá věc, kterou ředitel Semela sportovně připomíná, má kořeny ještě v předprivatizačním období. V mistrovství světa na krátké ploché dráze na podzim roku 1994 obsadily první dvě místa jediné dvě startující jawy pilotované Ricardssonem a proslulým dánským závodníkem Hansem Nielsenem. Erban tedy nabízel dobré zboží.
Domácí výrobek.
Jawa dnes vyrábí necelou polovinu toho, co před deseti lety. Čtyři sta dvacet kompletních motocyklů ročně plus tři sta čtyřicet motorů. Přes pětadevadesát procent vyveze. Nejvíc do Dánska (loni sedmnáct procent) a Polska (třináct procent), dále do Velké Británie, USA, Švédka, Německa, Nizozemska a tak dále. „Kdyby to bylo naopak, pětadevadesát procent domů, tak jsme dávno pod vodou, tvrdí Semela s narážkou na finanční poměry v české ekonomice. Fakt je ten, že pohyb ve světě naučil Jawu západním podnikatelským manýrům, u nichž ředitel zdůrazňuje tři přednosti: včas zboží, včas peníze a to, že dohoda je závazná už vyřčeným slovem nebo podanou rukou.
Od roku 1994 do loňska stoupl obrat v Jawě Divišov víc než dvakrát, ze třiceti čtyř na šestasedmdesát milionů korun, hrubý zisk se při značné tvorbě rezerv na investice pohybuje v posledních letech mezi pěti až sedmi miliony. Kvalitativně podstatnější, upozorňuje ekonomický ředitel Karel Horčička, je ale to, že zatímco výkony měřená produktivita práce se za pět let zvýšila o dvě stě třicet procent, průměrná nominální mzda jen o necelých dvě stě procent - ze 4400 na 12 700 korun. Motocykl je z převážné míry domácím výrobkem. Solventní divišovská továrna je tudíž coby odběratel významnou jistotou pro další tuzemské firmy, jako jsou Metaz Týnec, Mitas Praha, Strojmetal Kamenice, Jihlavské kovárny, Jawa Jiříkov a další.
Práce.
Sociálně klíčová je pak skutečnost, že na chudém Benešovsku a Vlašimsku, kde například slavná zbrojovka Sellier & Bellot dnes propouští, zajišťuje divišovská továrna existenční jistotu a nezanedbatelnou perspektivu sto třiceti zaměstnancům. Včetně mladíků z technického rozvoje, vesměs absolventů nebo studentů techniky, kteří v Divišově nacházejí to, čeho si dnes už člověk začíná umět vážit: příležitost věnovat se oboru, pro který má kvalifikaci, a vybudovat si tak pevný základ existence a kariéry. Jak je známo, přes obecný nedostatek kvalifikovaných pracovníků dnes značná část dokonce i absolventů technických oborů marně hledá důstojnou práci a mnozí navždy končí mimo obor.
Ve firmě si nadmíru pochvalují spolupráci s vysokými školami, jejichž absolventi v Jawě píší diplomové práce („Nejsou našimi zaměstnanci a nemají žádné zábrany objektivně analyzovat problém ). Kolem dnes už jediné české motocyklové továrny se současně sdružují slavná jména historie, jako například bývalí šéfkonstruktéři Jawy Jan Křička (kývačka, pérák) a Pavel Husák, inženýři Pšenička a Tůma, František Šťastný a další.
Speedway byznys.
Divišovská továrna šla do privatizace jako provoz Jawy Týnec nad Sázavou, takže neměla ani vlastní účtárnu, o marketingu nemluvě. V uplynulých letech bylo podstatné nakoupit novou výrobní technologii, vytvořit vnitropodnikový informační systém, znovu vybudovat vývoj, dostat na světový standard takové zdánlivé maličkosti, jako je výrobní a cenový katalog a passport stroje. Právě ukončená první pětiletka novodobé historie firmy ležela na pracovnících, nikoliv mediálních market makerech. To může být částečná a dočasná omluva pro to, že nezasvěcený návštěvník projíždějící Divišovem ani neví, že je v obci, kde leží technický základ veškerého celosvětového byznysu spojeného s plochodrážním sportem.
U nás to tak možná nevypadá, ale není to obchod zanedbatelný. Na startu naplníš plíce vzduchem a první zatáčku projedeš na dva výdechy. Bláznivá plochodrážní motorka nemá ani sto kilo, ale zato téměř sedmdesát koní, což dělá z jízdy záležitost pro šílence. Devadesátkou ve smyku, na dlouhé dráze i o čtyřicet kilometrů rychleji. Na rovinkách sto deset, ale i sto devadesát. Podívaná, při níž chvílemi mrazí, vzrušuje mraky lidí. Plochá dráha v Čechách shromáždí deset dvacet tisíc diváků několikrát do roka na Zlaté přilbě v Pardubicích, Tomíčkově memoriálu na Markétě, na závodě Grand Prix. V Anglii, Polsku, Dánsku, Švédsku mají několikatisícové návštěvy na běžných ligových závodech. V Polsku je plochá dráha populárnější než fotbal, basketbal i hokej a tovární jezdec Jawy Tomasz Gollob byl loni vyhlášen nejlepším sportovcem země.
Všeho moc škodí.
Na českých motocyklech dnes jezdí dvě třetiny účastníků plochodrážní Formule 1 - seriálu Grand Prix, továrními jezdci Jawy Divišov byli všichni vítězové jednotlivých závodů stejně jako první tři z mistrovství světa. Ledovou plochou dráhu výhradně ovládají dvouventilové Jawy. V továrně často opakují slova slavné tenistky Kingové: „Jenom vítězství je důležité. Prózou této veleúspěšnosti, která nemá v historii obdoby, je nezbytnost hýčkat si druhého hlavního producenta plochodrážních strojů - italskou GM (Guiseppe Marzotto).
Odchod mistra světa ke konkurenci se tak paradoxně stává dobrou zprávou pro letošní rok, protože zvyšuje zajímavost soutěže. A to ani ne tak pro diváky jako pro sponzory, což je ovšem rozhodující. Dívat se na to, jak vyhrávají jawy, by mohlo brzy nudit, a to tím spíš, že peníze, které rozhodují o budoucnosti plochodrážního sportu, pocházejí hlavně ze zemí Evropské unie, které mají také rozhodující slovo v Mezinárodní motocyklové federaci. Ředitel Semela o tom sice moc nemluví, ale vztah mezi Jawou a GM nese vedle pochopitelné rivality i zřetelné stopy partnerství.
Příležitost.
Exkluzivní, sportovní zaměření výroby poskytuje Jawě nesporné výhody, z nichž tou hlavní je zřejmě omezený trh, do něhož dosud nevstoupil globální kapitál. V prostředí, kde spíš než objem prostředků a organizace jejich toků rozhoduje technické myšlení a zručnost bezprostředních výrobců, se také optimálně uplatňují takzvané zlaté ruce českých dělníků a techniků. Leckdo tvrdí, že Čechům a Moravákům nejvíce svědčila éra mechaniky. A je-li to tak, pak je Jawa Divišov přímým pokračovatelem této slávy.
Subtilnost výroby plochodrážních motocyklů též neumožňuje dělat na tomto základě smělá zevšeobecnění. Ale o to ani nejde. Příležitost je vždycky ryze specifická a využít ji znamená uplatnit ve správný čas správné metody. Stejně tak dobře jako na vrcholu, mohla být divišovská Jawa v situaci její někdejší matky v Týnci nad Sázavou, kde dnes správce konkursní podstaty asistuje u truchlivého konce kdysi proslaveného podniku.
