Slávek se opevňuje

Lídrovi hlavní opoziční strany se daří doplňovat do rozhodujících funkcí své lidi

Byl to rovný boj stejně vlivných soupeřů. Nikdo neodchází posílen, ani oslaben. Budou vládnout v zásadě rukou společnou. Tak se tvářila Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) po březnovém sjezdu, kde těsnou většinou a až ve druhém kole získal předsednický post Bohuslav Sobotka. Stranu do té doby od květnových voleb vedl prozatímně poté, co odstoupil Jiří Paroubek. Jeho rival jihomoravský hejtman Michal Hašek získal křeslo statutárního místopředsedy. Rozdělení dalších místopředsednických pozic pak vyznívalo pro tvrzení, že síly jsou rozloženy fifty-fifty.
Už o dva měsíce později je ale podle informací týdeníku EURO jasné, že Bohuslav Sobotka si ve straně cílevědomě buduje mocnější pozici. A to přesto, že působí mnohdy nevýrazně či neprůbojně a komentátoři často po jeho vítězství zmiňovali, že se do vedoucí pozice „promlčel“, když často ožehavé problémy ve straně nekomentoval a jen vyčkal, na čí stranu se přiklonit, aby pro sebe vyzískal co největší prospěch.

Těsná většina

„Upevňuje postupně a jednoznačně svou pozici ve straně. Do důležitých funkcí se dostávají lidé, kteří jsou blíže Sobotkovi než Haškovi. Působí sice někdy úřednicky nebo neprůbojně. Ale právě jistým úřednickým postupem si buduje velmi silnou barikádu,“ upozorňuje pod podmínkou anonymity člověk, který poměry ve straně velmi dobře zná.
Hlavním důkazem budiž Sobotkova posílená pozice v nejvyšším vedení strany. Začněme grémiem strany. To řídí stranu mezitím, než se sejde předsednictvo. Silové poměry v něm byly stanoveny právě na sjezdu. Členy jsou totiž předseda, všichni místopředsedové a pak šéfové senátorského a poslaneckého klubu, kdy druhou z těchto funkcí zastává sám Sobotka. Na Sobotkově straně stojí jednoznačně Lubomír Zaorálek a novopečený senátor Jiří Dienstbier mladší. Haška naopak podporuje Zdeněk Škromach a také bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Poslední místopředseda Martin Starec je pak spíše na straně Sobotky, ale spíše díky tomu, že se vymezuje vůči dřívějšímu manažerovi strany Jaroslavu Tvrdíkovi, který je blízko Haškovi. Skóre je tak půl na půl s lehkým příklonem k Sobotkovi. Posledním členem grémia je pak podle stanov šéf socialistických senátorů Petr Vícha, který je „sobotkovec“. Takže to vyjde na 4,5 hlasu proti 3,5, když rozpoltíme Martina Starce.

Pět hlasů pro Sobotku

Zatím by se mohlo proklamované posílení Sobotky ve vedení strany zdát spíše vágní. Složení předsednictva, jemuž se grémium zodpovídá, však už upevňování předsedovi moci dokládá průkazněji. K předešlým jménům se ještě automaticky připojuje hlava europoslanců za ČSSD. V tomto případě Jiří Havel, který podle zdrojů týdeníku EURO zevnitř strany opět stojí na straně předsedy.
Ústřední výkonný výbor (ÚVV) strany pak volí deset dalších členů předsednictva. A právě poslední volba dopadla výrazně lépe pro Sobotku. ÚVV poslalo do předsednictva čtyři nové lidi: šéfa Senátu Milana Štěcha, poslance Jana Hamáčka, poslance Milana Urbana a také dlouholetého člena pražské ČSSD a mimochodem jednoho z autorů Vyšehradské výzvy, která kritizovala bývalé vedení strany, Karla Šplíchala.
„Štěch a Hamáček jsou jednoznačně Sobotkovi lidé. Také Karel Šplíchal stojí blíže novému předsedovi. Jasně Haškův je jen Milan Urban, který patří do staré party jako třeba Zdeněk Škromach,“ hodnotí dubnovou volbu zdroj blízký Lidovému domu. Další členy předsednictva bude ÚVV volit až na příštím zasedání, které se dle stanov musí konat nejméně třikrát do roka.
Kromě toho jsou členy předsednictva také zástupci krajských organizací. Indikátorem jejich preferencí by mohly být nominace, jež daly oběma kandidátům před sjezdem. Sobotka i Hašek jich sesbírali po sedmi a dva kraje se nerozhodly ani pro jednoho z nich.
Takže sečteno a podtrženo. Sobotka má v předsednictvu podle těchto propočtů o pět hlasů silnější postavení než jeho rival Hašek.

Kasa pod dozorem

Novopečený šéf strany ale šel ještě dál. Zajistil si i kontrolu nad fungováním Lidového domu. Pokladnu socialistů dlouhodobě spravoval Jiří Havlíček. Ještě na sjezdu delegáty informoval, v jak hlubokém dluhu strana je po loňském volebním maratonu. Teď už dluh ve výši minimálně 360 milionů korun spravuje Martin Starec, o němž se mluví jako o muži, který zná zákulisí „liďáku“ nejlépe. Že došlo ke střídání stráží u stranické kasy v neprospěch „haškovců“ je jasné. Havlíček úzce spolupracoval s šéfem kampaně Jaroslavem Tvrdíkem, který na sjezdu podporoval Haška. Naopak právě nevraživost vůči Tvrdíkovi vehnala Starce do tábora Bohuslava Sobotky.
Ostatně Havlíček přišel i o další funkci. Byl ústředním tajemníkem strany. Od dubna jím ovšem je Michal Kucián, dlouholetý člen strany a zastupitel Prahy 3. Podle zdrojů z Lidového domu je sice mírně blíže Haškovi, ale rozhodně méně než Havlíček. Ke klice jihomoravského hejtmana jej totiž řadí právě jen příslušnost k pražské buňce, která s ním souzní. Jednou z výjimek je magistrátní radní Karel Březina, jenž má se Sobotkou blízké vztahy.
Politologové ovšem dlouhodobě upozorňují, že ani převažující vliv na centrální úrovni velké strany neznamená stranu zcela ovládat. Problémy s tím má zejména ODS, ale právě i ČSSD. „Regionální stranické organizace jsou stále více nezávislé na centru a vytvářejí si vlastní klientelistické vazby, které pak centrála již není schopna kontrolovat. A právě míra ztráty kontroly nad těmito vazbami bude pro budoucnost strany rozhodující,“ uvedla Vladimíra Dvořáková, jež přednáší na VŠE. Důkazem budiž to, že ještě „statutární místopředseda“ Sobotka se stavěl proti velké koalici na pražském magistrátu. Po chuti nebyla ani Petru Nečasovi. Vzdor tomu existuje. Předsednické skandály ČSSD nyní tepe do vládní koalice, která je zmítána korupčními kauzami. Bohuslav Sobotka se snaží prezentovat jako ten čistý a spravedlivý. Sama sociální demokracie ovšem nemá zcela zameteno před vlastním prahem, i když její skandály se zdají být v porovnání s tím, co trápí vládu, spíše malicherné.
Stále tak visí stín právě nad volebním soubojem Hašek–Sobotka. V uplynulých dnech se prostřednictvím MF Dnes ozvala členka šumperské organizace strany Marie Barančíková. Ta tvrdí, že jí kolega Zdeněk Muroň nabídl 50 000 korun za to, aby při volbě šéfa strany hlasovala pro Michala Haška. Muroň to odmítá a Hašek je zase rozhořčen. Hlasy si prý rozhodně nekupoval.
Hned po březnové volbě časopis Týden napsal, že se v kuloárech mluvilo o tom, že hlasy pro jednoho z kandidátů se sháněly za třicet tisíc. To byli rozhořčení a odmítaví oba soupeři.
A do třetice se strana není schopna vyrovnat se svým bývalým předsedou Jiřím Paroubkem, což jí na mediálním obrazu nepřidá. Severočeská buňka, respektive konkrétně děčínská ČSSD, jej odmítla přijmout na oslavách prvního máje. Paroubek se totiž do jejího vedení rád obouvá od doby, kdy byl z vedení krajské organizace odstraněn jeho dlouholetý přítel Petr Benda.