Brusel nechce, aby velcí odběratelé platili za podporu obnovitelných zdrojů méně než domácnosti. Velké firmy se obracejí na advokáty
Naděje českých průmyslových firem, že jim v brzké době klesne cena elektřiny, se pomalu blíží nule. Celkovou cenu proudu pro konečné odběratele již několik let po sobě zvyšují příspěvky na obnovitelné zdroje, především fotovoltaiku. Velcí průmysloví odběratelé proto přišli se dvěma návrhy, jak tyto příspěvky, které výrazně snižují jejich konkurenceschopnost na evropských trzích, snížit.
Nyní přispívají všichni odběratelé elektřiny na obnovitelné zdroje (OZE) stejným dílem. Sdružení velkých spotřebitelů energie však s podporou ministerstva průmyslu a obchodu přišlo s návrhem, aby firmy z energeticky náročných odvětví platily výrazně méně než ty drobnější.
Rozdíl nebude Ministerstvo průmyslu a obchodu pod vedením Martina Kuby, který je v demisi, při vyjednávání s podniky uvažovalo o tom, že menší odběratelé zaplatí za příspěvek na OZE podporu ve výši 600 korun na megawatthodinu, zatímco velcí průmysloví odběratelé „pouhých“ 400 korun.
„Evropská komise ale do Prahy vzkázala, že s tímto zvýhodněním velkých odběratelů nesouhlasí.
Může jej v krajním případě považovat údajně za nedovolenou státní podporu. Oficiálně sice do Prahy nic nepřišlo, ale i tak je jasné, že takový druh podpory pro průmysl neprojde,“ konstatoval šéf jedné z firem, která je členem sdružení velkých odběratelů proudu.
Jeho slova ostatně potvrzuje i dopis, který sdružení koncem května poslalo tehdejšímu premiérovi Petru Nečasovi. „Kvůli nedávnému zahájení řízení Evropské komise vůči Německu a Francii kvůli snížení plateb tamnímu průmyslu na OZE, jakož i ze strany Evropské komise prodlužující notifikaci českého zákona o podporovaných zdrojích energie jsme se dostali do časové i procesní pasti. V danou chvíli je de facto nemožné přijmout jakákoli nachystaná opatření s rychlým vlivem na zachování zbytku konkurenceschopnosti českého průmyslu, aniž by došlo k nežádoucím důsledkům,“ konstatuje se v dopise, který má týdeník Euro k dispozici.
S ohledem na aktuální politický vývoj je jasné, že v této oblasti se již žádného úspěchu v nejbližší době dosáhnout nedá.
Průmyslníci navíc upozorňují, že jejich německá konkurence platí na podporách pro OZE 33krát méně než oni, a má tak nepopiratelnou konkurenční výhodu. A tak to patrně i zůstane minimálně v dalších měsících.
Padá i druhá možnost, na níž se Sdružení velkých spotřebitelů energie dohodlo se státem, respektive ministerstvy průmyslu a obchodu a resortu financí. Ta spočívala v tom, že by stát zvýšil svoji „dotaci“ na výkup elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů ze současných 11,7 miliardy korun ve druhé polovině roku o další dvě miliardy. Odběratelé by tak místo současných 583 korun, které platí za příspěvek na OZE za každou odebranou megawatthodinu, hradili jen zhruba 511 korun.
Resort financí, který by částku musel uvolnit, ale před několika týdny průmyslníkům vzkázal, že se o konkrétní výši podpory musí teprve rokovat. „S ohledem na současné dění na politické scéně je zřejmé, že nemůžeme počítat ani s touto částkou, která by velkým průmyslovým firmám notně ulehčila podnikání.
Za komplikaci životní situace může paní Nagyové poděkovat nejen Nečas, ale i celý český průmysl,“ konstatoval zdroj.
Poženeme to k soudu Někteří velcí odběratelé ale již při zmírnění dopadů vysokých cen elektřiny nespoléhají jen na státní pomoc. Dle informací týdeníku Euro si část velkých společností najímá advokátní kanceláře, které hledají možnosti, jak se aktuální povinnosti platit tak vysoké příspěvky na obnovitelné zdroje zbavit.
Jednou z nich je společnost Vítkovice Machinery Group, kterou ovládá ostravský podnikatel Jan Světlík. Jen letos zaplatí odběratelé elektřiny na podporu obnovitelných zdrojů celkem přes 44 miliard korun. Největším dílem přispívají logicky největší odběratelé, například České dráhy vyjde letos podpora OZE na více než 686 milionů korun, Unipetrol na 641 milionů či ocelárny ArcelorMittal Ostrava na 584 milionů korun.
To vše paradoxně v době, kdy ceny silové elektřiny na burzách výrazně klesají. Aktuálně se u kontraktů na dodávky elektřiny pro příští rok prodávala koncem minulého týdne na pražské energetické burze megawatthodina proudu zhruba za 36,6 eura, přitom loni v říjnu se cena pohybovala kolem 48,65 eura. Paradoxní zelené Německo Podobný paradox zelené energie řeší také sousední Německo. Zatímco cena silové energie na lipské burze stále klesá a v průměru je o čtvrtinu nižší než před čtyřmi lety, účty domácností letí vzhůru. Může za to příplatek na obnovitelné zdroje (EEG-Umlage). Koncového zákazníka se klesající cena samotné elektřiny nijak nedotkne, protože zelený příplatek je konstruován tak, aby dorovnal státem garantovanou výkupní cenu zelené energie.
Na druhou stranu už ani neplatí, že principem EEG-Umlage je solidární příspěvek na ekologické zdroje. Z 5,277 eurocentu za kilowatthodinu jde na obnovitelné zdroje ve skutečnosti jen 49 procent. Ostatní spolyká dorovnávací poplatek za znevýhodnění konvenčních zdrojů při spotovém obchodování (merit-order-efekt), zákonná rezerva, ale především doplatek za velkoodběratele, kteří EEG-Umlage neplatí.
Řada těch, kteří se s odkazem na energetickou náročnost výroby zeleným poplatkům vyhnou, a mohou tak nižších burzovních cen naplno využívat, v Německu roste závratným tempem. Loni dostalo výjimku 979 firem, letos je to již 2245 společností a dalších 200 na schválení odpustků čeká.
Mezi firmy s pardonem patří nejen největší energetičtí žrouti, jako je Deutsche Bahn nebo Siemens, ale také slévárny, hutě, sklárny nebo cementárny. Od letošního roku pak třeba také velká jatka, která elektřinou chladí mrazicí boxy. Kvůli „výminkářům“ chybí v systému více než čtyři miliardy eur ročně, které je třeba přepočítat ostatním odběratelům. Taková falešná solidarita se ale Němcům přestává zamlouvat. Loni na podzim se proto hned několik textilek pokusilo EEG-Umlage napadnout u soudu jako neústavní.
„Naše celkové výdaje za elektřinu dosahují ročně 1,6 milionu eur. Loni z toho připadlo 180 tisíc eur na podporu obnovitelných zdrojů. A letos se částka zvýší možná až na čtvrt milionu eur. To jsou peníze, které nám chybějí v rozpočtu a znevýhodňují nás proti konkurenci v jiných zemích,“ argumentuje Gregor Götz, ředitel saské textilky Vowalon, která patří mezi stěžovatele.
Nejasné rozsudky Byť jsou rozsudky stále nepravomocné, jasno v nich nepanuje. Zatímco zmiňovaný Vowalon u soudu v Chemnitz nepochodil, vrchní zemský soud v Düsseldorfu rozhodl, že vyžadovat poplatek za podporu zelené energie jen po někom odporuje zásadě rovnosti. Firmy tak kvůli nejednoznačnému výkladu musejí čekat na soudy vyšší instance. Vowalon chce kauzu hnát až před Spolkový ústavní soud.
Argumentuje precedentem z roku 1994. Tehdy němečtí ústavní soudci zrušili „uhelný fenik“, poplatek určený na rekultivaci hnědouhelných
pánví.
Výjimky z placení zeleného poplatku mají dohru i na půdě EU. Loni v srpnu totiž vrchní zemský soud v Düsseldorfu napsal žádost do Bruselu, aby Evropská komise zhodnotila, zda úlitby z EEG-Umlage ve prospěch některých firem nejsou nedovolenou podporou státu, která je v Unii zakázána. Komise začala celý německý systém podpory zelené energie letos v březnu šetřit. A třebaže v čele unijního energetického resortu stojí Němec Günter Oettinger, prozatím to pro Berlín nevypadá dobře. Podle zákulisních informací, které citoval týdeník Der Spiegel, by Brusel do konce roku mohl s německou vládou zahájit řízení o nepřípustné podpoře. V krajním případě hrozí Německu žaloba u Soudního dvora EU v Lucemburku.
Francie platí z eráru Na druhou stranu není Německo jedinou zemí v Evropě, které hrozí postihy kvůli nespravedlivému přerozdělení nákladů na proměnu starého kontinentu v baštu zelené energie. Například Paříž se letos v lednu dohodla s polostátním energetickým gigantem EdF na tom, že mu zaplatí z rozpočtu 4,9 miliardy eur. Částka splatná do roku 2018 by měla vynahradit údajně nízkou daň na distribuci a podporu zelené energie (CSPE), kterou platí ve Francii koncoví uživatelé.
EdF se přitom v jiné kauze již deset let soudí s Evropskou komisí o to, jestli je přípustné, aby jí stát jako akcionář odpouštěl jako energetické jedničce daně právě kvůli zvýšeným nákladům na obnovitelné zdroje.
Brusel by do konce roku mohl s Berlínem zahájit řízení o nepřípustné podpoře, napsal Der Spiegel. Zelená již vybledla Složení poplatku na obnovitelné zdroje v Německu (v %)
5,277 eurocentu za kWh
49 % obnovitelné zdroje
25 % výpadek příjmů systému způsobený výjimkami
3 % rezerva likvidity
4 % tržní prémie
19 % vyrovnání výkyvů spotového obchodování
O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz Vadim Fojtík • fojtik@mf.cz
