B u d o u c n o s t h o r n i c t v í
Jednou budu dělat to, co dělal můj táta. Prohlásil začátkem devadesátých let podle svědků generální ředitel Dolu ČSM Stonava Viktor Koláček, syn předlistopadového představitele hornické elity. Více než pět let šel tvrdě za svým cílem a od října 1998 se stal největším uhlobaronem v zemi. Totálně kontroluje trh s černým uhlím v České republice.
Koláček hodlá expandovat i do hnědého uhlí, tedy do strategické komodity, která je zdrojem pro většinu českých elektráren. Zatím mu patří třetina podílu v podniku Sokolovská uhelná, ale podle svých slov se uchází o majoritu.
Jestliže se mu podaří výrazně proniknout i do dalších hnědouhelných společností, spojí celý český uhelný byznys pod jednu střechu. Uštědřil by tím pořádnou facku bývalým ministrům a desítkám úředníků ministerstva průmyslu a obchodu a Fondu národního majetku, kteří před lety svedli jednu z největších privatizačních bitev právě o charakter a strukturu uhelného průmyslu. Koláček možná opět spojí to, co bylo v roce 1993 rozčleněno. Tehdy totiž vláda s pomocí expertů Evropské unie přes silný odpor hornictva prosadila nové uspořádání, které rozdrobilo hnědouhelný a černouhelný monopol na více podniků.
Dravě proti státu
Firma K. O. P. (jde o zkratky jmen Viktor Koláček, Petr Otava a Jan Przybyla), která vznikla v roce 1995, ovládla v roce 1997 Českomoravské doly (kladenské doly a Důl Stonava na severní Moravě), které se na celkové těžbě černého uhlí před dvěma lety podílely 22,2 procenta. Privatizace probíhala údajně s podporou tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého. Na konci května 1997 firma K. O. P. nakoupila formou přímého prodeje od Fondu národního majetku čtyřiačtyřicet procent Českomoravských dolů. Později se jí podařilo podíl zvýšit až na téměř osmdesát procent. Vznikla tak soukromá společnost konkurující státnímu OKD. Byla sice zhruba třikrát menší, ale dravější a životaschopnější.
Ostravsko-karvinské doly (OKD) se základním jměním 24,3 miliardy korun, které se na celkové těžbě černého uhlí v České republice v roce 1996 podílely 72,8 procenta, se před několika měsíci privatizovaly, aniž by stát dostal za své akcie korunu. Předseda představenstva se od poloviny října 1998 jmenuje Viktor Koláček. Po sečtení čísel 22,2 a 72,8 zjistíme, že privátní skupina vedená Viktorem Koláčkem kontroluje téměř veškerou těžbu černého uhlí v zemi.
Trojice uhlobaronů (Koláček, Otava a Przybyla) mezitím získala většinový podíl v podniku zahraničního obchodu Metalimex. Ten byl levný, neboť poté, co ztratil obchod se zemním plynem (který přešel na státní podnik Transgas), jeho hodnota klesla. Prostřednictvím Metalimexu, který má ze všech českých obchodních firem nejkvalitnější a nejstarší kontakty v zahraničí, může Koláček nejen černé uhlí vyvážet, ale také dovážet.
Kruh se tedy uzavřel, Koláček získal kontrolu nad černým uhlím od těžby až po obchod. A ještě nepřišla řada na to, co by železná logika diktovala každému uhlobaronu - investovat do stavby elektráren, aby místo uhlí mohl obchodovat i se zbožím s vyšší přidanou hodnotou.
Odbyt je vyřešen
Těžba černého uhlí není špatný byznys, alespoň z krátkodobého hlediska. „Koláček a jeho společníci jsou horníci z krve a kostí. Vyrostli na šachtě a šachtou žijí ve dne v noci. A když se Viktor stal uhlobaronem, tak za to uhlí bude kopat a dělat vše, jen aby jej nějakým způsobem těžil a udržel, řekl pro EURO bývalý vysoce postavený úředník ministerstva průmyslu a obchodu.
Nové důlní impérium rozhodně nebude mít potíže s odbytem. „Českomoravské doly příští rok vytěží pravděpodobně tři a půl milionů tun, řekl Viktor Koláček. Protože od července se v Poldi Kladno rozjede nová výroba, produkce kladenských dolů je tak až do vytěžení zásob zcela vyprodána. Výtěžek Dolu Stonava na severní Moravě spolknou dlouhodobé smlouvy.
V ostravském revíru příští rok těžba podle Koláčka poklesne o milion tun (v souvislosti s útlumem závodu František a Paskov) na něco přes jedenáct a půl milionu tun uhlí. „V současnosti dokončujeme jednání o kontraktech, některé jsou také dlouhodobé, uvedl Koláček.
Ani v budoucnu se prý nemusí o svůj odbyt obávat. Už na příští rok budou dovozní licence sníženy na minimum. Premiér Miloš Zeman hovoří dokonce o nule, ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr o pěti stech tisících tun. „Stejně jako před dotovaným vepřovým masem z Evropské unie se musíme chránit i před dotovaným uhlím z Polska, řekl Grégr.
V dalších letech bude OKD postupně snižovat těžbu až na zhruba deset milionů tun ročně, podíl energetického uhlí by měl vzrůst na více než polovinu. Vzhledem k tomu, že koncepce energetické politiky, kterou v současnosti zpracovává ministerstvo průmyslu a obchodu, počítá i do budoucna s významným podílem uhelných elektráren, Koláček se nemá čeho obávat.
Podle informací týdeníku EURO odborníci, které ministr Grégr požádal, aby pracovali na návrhu Energetické politiky ČR, budou doporučovat, aby ČEZ, které jsou postaveny na těžbě hnědého uhlí, využívaly více černé uhlí. Obsahuje méně síry a má zhruba o třetinu vyšší výhřevnost. „ČEZ by měly preferovat výstavbu elektráren na černé uhlí, řekl pro EURO zdroj blízký vysoce postaveným úředníkům na ministerstvu průmyslu a obchodu. Podle něj by se ČEZ neměly bát experimentovat se zaváděním nových technologií na spalování černého uhlí a žádat o podporu Evropskou unii na pilotní projekty.
Politika propojení uhlí a výroby elektřiny je možná jedinou cestou černouhelných společností k dlouhodobé prosperitě. Zejména v případě Viktora Koláčka, kterého musely transakce na získávání monopolu úvěrově zatížit. Podíl v elektrárně vytváří toky hotovosti, které dolům umožní žít, vyplácet mzdy a hradit základní potřeby.
Mostecká uhelná společnost takový záměr měla. Ve spolupráci s firmou InterGen, kterou vlastní Shell a podnik Bechtel, hodlala postavit v Mostu zhruba dvousetmegawattovou elek-trárnu. Podle informací týdeníku EURO zahraniční partner v těchto dnech od projektu ustoupil.
Pochopitelně se zde vynoří otázka, jak dlouho bude Koláčkovo uhlí konkurenceschopné, což závisí zejména na mzdách. Odbory tlačí na růst mezd, což by se pochopitelně projevilo v tom, že černé uhlí časem nebude konkurenceschopné.
„Pro černouhelné hornictví je pozitivní deformací licenční politika státu v oblasti dovozu uhlí. Pokud tato politika bude znamenat pouze účinnou obranu proti dumpingovým cenám, jako je tomu kupříkladu při zábraně dovozu nepřímo subvencovaného uhlí polského, je to v naprostém pořádku, řekl pro EURO bývalý náměstek ministra průmyslu a obchodu Vratislav Ludvík. Podle něj by však stát měl měřit stejnou měrou všem. „Pokud by toto opatření bylo aplikováno i na jiná teritoria (například na nedotované australské či americké uhlí), bylo by takové ochranářství jen obtížně zdůvodnitelné, dodal Ludvík.
Sociálně-podnikatelsky!
Cílem restrukturalizačního procesu Ostravsko-karvinských dolů je podle Viktora Koláčka příprava na vstup do Evropské unie. Konečné dohodě však bude předcházet tuhý boj mezi vedením dolů a vládou o státní dotace.
Po vstupu České republiky do Evropské unie nebude totiž moci OKD být, jakožto těžební společnost, příjemcem státních dotací. Proto byl zpracován program načasovaný do roku 2003, jehož cílem je rozdělit důlní firmu na část ziskovou a část ztrátovou. Do té ztrátové pak poplynou státní peníze na sociální příspěvky horníkům a na útlum a rekultivaci. Vyjednávací pozice státu bude zřejmě o něco slabší než uhelných manažerů.
Ze skutečnosti, že stát ztratil ve všech černouhelných dolech kontrolu, vyplývá jedno nebezpečí. Vláda není vázána závazky zaměstnanosti, které pochopitelně musí převzít Koláčkovy firmy a vytvářet rezervy na útlum a na rekultivaci. Otázkou je, kdo bude kontrolovat, zda tyto rezervy vůbec vznikají.
Zásadní část státních dotací představují sociálně-zdravotní závazky vůči bývalým zaměstnancům dolů. Může vyvstat otázka: Zde jsou soukromé společnosti a horníci mají škody na zdraví. Proč by měl stát, když je zaměstnává soukromá společnost, tyto škody hradit sám? Tady však podle Viktora Koláčka není sporu a nehodlá vůbec vyjednávat o tom, že by se na jejich úhradě podílel.
Tento problém by měl řešit nový horní zákon. Grégrův resort ho chce připravit nejpozději do roku 2002. Jde o další zářný příklad, kdy privatizace opět předběh-la zákonodárství. Podle odborníků by zákon nařídil zřízení například rizikového fondu pro případ, že doly nebudou mít odbyt, fondu sociálního pro nemoci z povolání a fondu na rekultivaci. V opačném případě nelze podniku nařídit, aby do těchto fondů přispíval.
„Stát se musí chovat sociálně-podnikatelsky, ne jako nějaká charita, řekl ministr Grégr. Tvrdí, že je potřeba oddělit sociální a zdravotní závazky, které plynou z ryze státního podniku a odkdy už plynou ze soukromé firmy. Existuje ale názor, že pokud by Koláček převzal všechny tyto závazky, tak mu nezbyde energie na podnikání.
V současnosti probíhá mírně řečeno tvrdé vyjednávání mezi vládou a vedením OKD o jednotlivé body restrukturalizačního programu. Šéf dolů Viktor Koláček říká, že vyjasňování sporných otázek představuje pro OKD ztrátu jednoho roku. „Musíme hlavně definovat dlouhodobou účast státu, jinak podnikání nemá smysl, upozorňuje. Stát se totiž musí podle jeho představ podílet na škodách minulosti. I proto vznikla komise, v níž jsou zástupci státu, vedení společnosti OKD i odborářů.
Peníze na útlum budou předmětem diskusí, přičemž vedení OKD upřednostňuje každoroční vyjednávání se státem. Na příští rok je výše dotací již rámcově určena, a to zřejmě ke spokojenosti nových uhlobaronů. „Lze s úspěchem pochybovat, že oprávněné potřeby nebudou naplněny, uvedl bez bližších podrobností Viktor Koláček.
Jen udržet to uhlí!
Další otázkou však zůstává, v jakém poměru se budou doly rozdělovat. Ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr upozornil, že se rozhodně nebude společnost dělit tak, aby sto procent těžební části zůstalo soukromým vlastníkům a sto procent utlumované části padlo na stát. S tím koneckonců vlastníci souhlasí. Koláček přímo vyjádřil touhu účastnit se i ve druhé části, kam potečou státní peníze. „V každém případě tam chceme být také, vždyť tam budou soustředěny prorůstové prostředky pro region, zdůraznil.
Viktor Koláček bude jakožto zaměstnavatel desítek tisíc lidí v neustálém střetu s vládou, která se samozřejmě bude snažit zaměstnanost v regionu udržet. Ve spojení se silnými odbory, jež mají pochopitelně stejný cíl, má Koláček v rukou většinu trumfů. Navíc má za zády nejinteligentnější a tradičně nejsilnější lobby. Podle odborníků uhelné lobby se společností ČEZ je několikanásobně silnější než například plynárenské.
„Majitelé uhelných podniků se naoko škádlí s odbory, ale v konečném výsledku vždy jdou ruku v ruce. To jsem mnohokrát zažil. Jde o to, udržet to uhlí. To je základní. Bez toho oni nemohou nijak podnikat, řekl pro EURO bývalý vysoce postavený ministerský úředník. Podle něj se uhlobaroni stále snažili korumpovat státní úředníky. Ale dělají to prý lépe, a proto o nich nikdo neví.
Uhelné hornictví vždy představovalo pilíř československé energetiky. „Tato skutečnost se projevovala nejen při obsazování křesla ministra paliv a energetiky, ale i nižších ministerských funkcí. Uhelná lobby patřila v těch časech k nejsilnějším oporám komunistického státu, tvrdí bývalý náměstek ministra průmyslu a obchodu Vratislav Ludvík. Zavedení ekologické daně, o níž se vážně uvažuje, znamená podle jeho názoru zvýšení cen uhlí. „Limity těžby svazují doly v rozletu a těžené partie většinou vyžadují stále vyšší a vyšší náklady. Takovou budoucnost překonají pouze silné ekonomické subjekty. Stát se takovým subjektem je pochopitelným přáním každé důlní společnosti, avšak je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Proto zde opět nastupuje klasická lobby, která se snaží vytvořit pro důlní podniky co nejlepší podmínky, míní Ludvík.
Otevřenou otázkou prý pouze zůstává, jak na tyto tlaky bude reagovat státní a místní správa, jichž se aktivity lobby týkají především. Podle něj lze nepochybně očekávat snahu po oddálení aplikace ekologické daně (tlak na poslance a ministerstvo financí), po co nejdelší ochraně trhu před dovozem konkurenčního uhlí (licenční správa MPO) a tlak na změnu hranic těžebních limitů (ministerstvo životního prostředí a obecní správa). „Ústup od kterékoliv z vytčených zásad je odklonem od standardních tržních podmínek evropského střihu. Vláda nejspíše svodům uhelné lobby odolá, doufá Ludvík.
Skutečnost zatím svědčí o opaku. Nejde pouze o názor ministra Grégra na územní limity a na zakonzervované doly. Naznačil, že územní limity mohou být „prolomeny a mrtvé doly v případě „alespoň nízké rentability a za přijatelných ekologických podmínek otevřeny. Sílu uhelné lobby dokazuje i to, že návrh sociálnědemokratické energetické politiky zpracoval kolektiv pod vedením Josefa Hojdara, který od června 1995 do června 1998 seděl v představenstvu Mostecké uhelné společnosti.
