Samozřejmě, že to byl zajímavý společník, a večer se u vína docela rozpovídal. Říkal, že kdyby si měl vybrat protivníky z jiných armád, tak by mu prý nevadilo se utkat s Američany ani Izraelci, prý by se rád vyhnul protipovstaleckým komandům jihoafrické a rhodéské armády, svého času podle jeho názoru zcela bezkonkurenčním.
Když jsem se po letech zmínil o téhle historce před jedním velitelem našich zvláštních jednotek, který sloužil v Afghánistánu, tak potvrdil, že Britové jsou v „terénu“ opravdu výjimeční a jejich sebevědomí je oprávněné.
Přijetí předběžného návrhu „na nové narovnání vztahů mezi Británií a EU“, který představil předseda Evropské rady Donald Tusk, předevčírem v londýnském parlamentu, bylo velmi vlažné.
Soustředil bych se jenom na jednu věc z jednoho okruhu, který britskou veřejnost irituje neskonale víc, než by to odpovídalo makroekonomické závažnosti: přídavky na děti
Britská média, zvlášť tabloidy, jsou většinou vysloveně naladěny proti setrvání Británie v Unii, a budou voliče tlačit, aby se v referendu vyslovili pro vystoupení z EU. Britský premiér David Cameron to v připravovaném referendu nebude mít snadné, protože debata ve veřejném prostoru už dávno není racionální.
Vlastní text návrhu najdete tady a kdo chce bližší detaily, může si přečíst jednotlivé deklarace ke čtyřem okruhům, které Brity trápí. Jazyk je to velmi byrokratický a předpokládá znalost dokumentů, na něž se deklarace odkazují. Ve skutečnosti Cameron dostal dost, skoro všechno, byť mezi řádky.
Soustředil bych se jenom na jednu věc z jednoho okruhu, který britskou veřejnost irituje neskonale víc, než by to odpovídalo makroekonomické závažnosti: přídavky na děti.
Občané EU, kteří pracují v Británii, mají právo pobírat přídavky na děti, žijící v jejich mateřské zemi. Na první dítě je to momentálně (do dubna 2016), nijak závratných 20,17 libry (715 korun), na každé další 13,70 libry (486 korun) týdně.
Dětí, na které se to vztahuje, je asi 50 tisíc. Asi dvě třetiny z nich jsou v Polsku, kde jsou přídavky na dítě čtyřikrát nižší než v Anglii. Brity to stojí, včetně daňových bonusů pro nízkopříjmové, pro představu milion liber (35 milionů korun) týdně. V relaci k HDP jsou to drobné, ale ta iritace je neuvěřitelná.
Problém černého pasažéra
Mimochodem, stejný systém jako v Británii platí i v Česku, Německu, Holandsku a Lotyšsku, ale nikde jinde v EU. Dětí, na které berou přídavky Češi pracující v Británii, je asi tak stokrát míň než polských, ale tohle je spíš principiální stanovisko.
Jasně, že je to problém černého pasažéra jako z učebnice. Samozřejmě, že benefity včetně daňových by měl čerpat ten, kdo se o děti doma stará, a jistěže v domácí, byť čtvrtinové, výši.
Polákům se to asi líbit nebude, ale kdo říká, že je to diskriminace a narušování svobodného pohybu, je ekonomický analfabet. Se sdílením evropských hodnot to nemá nic společného, s „vydrbáváním systému“ všechno. Zrušit to, včera bylo pozdě.
Velmi bych si rozmyslel, být Polskem, návrh settlementu s Británii kvůli takovýmhle věcem na summitu 18.-19. února vetovat, i kdyby Britové mezitím přitvrdili postoj a stávající systém prostě zrušili. Protože je-li toto cena za udržení Británie v Unie, měla být už dávno zaplacena. Mimochodem, v tomhle ohledu bychom měli mít blíž k britskému postoji, nežli polskému a slovenskému.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
„If you come here by boat without a visa"
