Nově zvolení sociálně demokratičtí poslanci prý podepsali slib poslušnosti, konkrétně, že v žádném případě nepodpoří případnou vládu pravostředové koalice. Na tom mne zaujaly dvě věci: 1) Jak rychle se ze samostatných a často i „normálních“ osobností (například bývalý sportovec a nyní podnikatel Pavel Ploc) stane stádo, které odkýve všechno, co jim poručí vůdce.
Nově zvolení sociálně demokratičtí poslanci prý podepsali slib poslušnosti, konkrétně, že v žádném případě nepodpoří případnou vládu pravostředové koalice. Na tom mne zaujaly dvě věci:
1) Jak rychle se ze samostatných a často i „normálních“ osobností (například bývalý sportovec a nyní podnikatel Pavel Ploc) stane stádo, které odkýve všechno, co jim poručí vůdce. Bylo moc smutné sledovat, jak i řada soudných lidí z ČSSD, například na regionální úrovni, „držela hubu a krok“, když Jiří Paroubek po prohraných volbách neunesl porážku a vyhrožoval národu v mussoliniovskogottwaldovském stylu.
2) Co je však ještě horší: Podle ústavy se každý poslanec musí rozhodovat podle svého svědomí. Nikoliv podle příkazů strany, jíž je členem (a dokonce ani podle příkazů svých voličů). Poslanci přitom v písemném „slibu věrnosti“ uvedli, že nebudou souhlasit s něčím (programem nové vlády), co ještě vůbec neznali, a o čem si nemohli utvořit vlastní názor. To paušální odsuzování něčeho, co jsme si ještě ani nepřečetli, mi nápadně připomíná „spontánní“ vystoupení proti Chartě 77 nebo manifestu Několik vět.
Petr L., východní Čechy
