PREZIDENT ASOCIACE PENZIJNÍCH FONDŮ ČR JIŘÍ RUSNOK: V současnosti není jisté, zda výsledek voleb umožní sestavit vládu, která odstartuje penzijní reformu. „Návrhy, které mají strany ve svých programech, se rozcházejí především v míře mezigenerační solidarity. Hledání shody proto nebude snadné,“ říká Jiří Rusnok.
PREZIDENT ASOCIACE PENZIJNÍCH FONDŮ ČR JIŘÍ RUSNOK: V současnosti není jisté, zda výsledek voleb umožní sestavit vládu, která odstartuje penzijní reformu. „Návrhy, které mají strany ve svých programech, se rozcházejí především v míře mezigenerační solidarity. Hledání shody proto nebude snadné,“ říká Jiří Rusnok.
Na poslední konferenci o důchodové reformě jste kromě jiného prohlásil, že problémem důchodové reformy jsou krátkozrací a neodpovědní politici, jejichž horizont uvažování nepřekračuje jedno volební období. Překvapilo vás něco v jejich volebních programech?
Ne. Hlavní politické strany v zásadě použily své návrhy, které předložily před rokem takzvané Bezděkově komisi. Pouze v některých z nich došlo k drobným úpravám, jako například bonus za vychované děti u ODS. Bohužel i v těchto volbách se penzijní tematika stala předmětem politického boje, což vzhledem k vážnosti a rozsahu problému není šťastné. Jakákoliv vláda totiž dříve nebo později bude muset sáhnout k nepopulárním opatřením. V opačném případě - důsledkem nečinnosti - nás čekají dramaticky nízké důchody pro dnešní třicátníky a vysoké daně pro jejich děti. Pokud bychom chtěli udržet stávající úroveň důchodů ve výši zhruba 55 procent čisté mzdy, museli bychom postupně mít extrémně vysoké pojištění. Kdo slibuje vysoké důchody bez provedení skutečné penzijní reformy a neupozorní na to, dopouští se na českém národu prostě zločinu. Mírněji to říct nelze.
Bude mít vláda, která vzejde z voleb, vůbec šanci s reformou začít?
Především je problém v tom, zda výsledek voleb vůbec umožní sestavit nějakou stabilnější vládu. Návrhy důchodových reforem, které mají strany ve svých programech, se rozcházejí, především v míře předpokládané mezigenerační solidarity a také zásluhovosti u státních penzí. Proto hledání shody nebude snadné. Avšak na druhé straně myslím, že lze najít programovou shodu v základních krocích reformy. Důležitý je ovšem také čas, protože připravit reformu bude trvat nejméně rok, rok a půl, a samotné zahájení si vyžádá opět jistou dobu. Čím později se ovšem reforma zahájí, tím bude dražší a také její prosazení s blížícím se koncem mandátu je obtížnější.
Všech pět stran, které se dostaly do sněmovny, ale podle svých volebních programů chtějí jako základní pilíř zachovat průběžný systém. Kromě KDU-ČSL žádná z nich nechce prosadit výraznější motivaci pro soukromé spoření na důchod…
Ano, v tom se dost odlišujeme od okolních zemí a obecně od dnešních reformních trendů v této oblasti. Nebudu argumentovat východní Evropou, ale stačí se podívat na poslední návrh reformy britského systému z dílny vládních labouristů. Tam nejde o nic jiného než o zásadní podporu spoření na stáří pro všechny ekonomicky aktivní, a to v zásadě bez možnosti neúčastnit se takového systému.
Bylo by tedy podle vás rozumné, aby nová vláda minimálně umožnila těm, kteří si chtějí soukromě spořit na důchod, snížit si o tuto částku povinné sociální odvody?
To je jedna z nutných podmínek, jak vytvořit daňovým poplatníkům -zaměstnancům, zaměstnavatelům, OSVČ - alespoň minimální prostor v jejich rozpočtech, aby mohli částečně přeorientovat své výdaje právě ve směru zvýšení úspor na stáří.
Podstatou úspěšné penzijní reformy je především motivace k opravdu dlouhodobému spoření, a to vyšších finančních částek. Je podpora ze strany státu podle vás dostatečná? Dostatečná v žádném případě není a svědčí o tom výše průměrné úložky, kterou dnes lidé spoří jak v penzijním připojištění, tak na specifických penzijně zaměřených životních pojistkách. Podle mého názoru je zapotřebí zvýšit motivaci lidí k tomu, aby ukládali měsíčně výrazně vyšší částky. Naproti tomu bych doporučil zvážit státní dotace pro neúčelové typy spoření, kde jednoznačně nejde o podporu vytváření dlouhodobé rezervy na důchod. Stát by neměl tříštit svoji podporu dlouhodobých úspor do mnoha produktů, ale zaměřit se na jeden či maximálně dva, a ty podpořit výrazně. Mohl by rychlejší nástup spoření na důchod jako součást optimální penzijní reformy významně přispět k prohloubení a rozšíření českého kapitálového trhu? Sám o sobě rovnovážnější důchodový systém není zárukou optimálního fungování kapitálového trhu. K tomu je nezbytné splnit ještě řadu dalších, především institucionálních podmínek. Na druhou stranu dnes kapitálový trh není problémem české penzijní reformy. Nijak neomezuje její případné rychlé spuštění. Má smysl, abychom si brali příklad z penzijní reformy, kterou zahájilo v roce 1999 Polsko?**
Polská reforma je považována za úspěšnou především z hlediska vysokého počtu zapojených občanů ze skupiny těch, kteří se mohli dobrovolně rozhodnout, zda vstoupí do nového systému či nikoliv. Mimořádný je i růst úspor v nových penzijních fondech, který výrazně přispěl k prohloubení a růstu polského kapitálového trhu. Za vcelku úspěšný je považován i přechod prvního pilíře, tedy průběžného systému na systém individuálních účtů. Nicméně viděl bych do budoucna problém u nízkopříjmových skupin v tom, že oba povinné pilíře jsou nastaveny zásluhově, což zřejmě povede k velké skupině osob s velmi nízkými důchody, pro které bude nezbytné zajistit ještě dodatečnou sociální pomoc.
