Nikdo vám to neudělá tak, jak vám to slíbím já, může hrdě prohlásit Mirek Topolánek. Sestavil kabinet s ambiciózním reformním programem, jehož naplnění by nesporně nasměrovalo Českou republiku mezi nejdynamičtěji se rozvíjející země světa. Rovná daň, snížení souhrnné daňové kvóty o tři procentní body, masivní podpora živnostníkům, zavedení stropů pro placení zdravotního a sociálního pojištění, položení základů důchodové reformy a reforma zdravotnictví. To vše jsou principy, o jejichž smyslu nelze pochybovat.
I ten v ODS sporný Miroslav Kalousek na místě ministra financí je bezpochyby osobou osvícenou a povolanou k přípravě reformních kroků. Nakonec ani Vlastimil Tlustý by nejspíše za sebe nenašel lepšího nástupce. Jenže jeho hlas opravdu není tím stoprvním, který je ke schválení reforem třeba. I když vláda získá důvěru s pomocí nějakého přeběhlíka, který si ve chvíli hlasování odskočí na toaletu, není moc jasné, jak má být prosazován a prosazen vládní program, jehož základem bude nesporně velmi reformní koaliční smlouva. Změnit či zrušit je třeba desítky zákonů, z nichž některé minulá socialisticko-komunistická koalice protlačila Parlamentem jako vlajkové lodě své politiky.
Času přitom není nazbyt. Od pondělka platí nový státní rozpočet, nejhorší, jaký český stát měl od roku 1918. Aby se veřejné finance vrátily pod kontrolu vlády alespoň v roce 2008, musí sněmovna schválit nejdůležitější změny nejpozději do poloviny toho letošního.
Z tohoto pohledu by skutečně byla lepší variantou ona původně připravovaná velká koalice s nárazníkovou KDU-ČSL. I podle přímých účastníků vyjednávání byl Paroubek zahnaný do kouta a ochotný akceptovat poměrně razantní reformní kroky, které by veřejným financím pomohly přinejmenším z nejhoršího. Tahle koalice kromě jednoznačné schopnosti prosadit vše, na čem se shodne, měla pro ODS ještě podstatnou výhodu právě v účasti sociálních demokratů na úsporných opatřeních. ČSSD totiž dosáhla dobrého volebního výsledku především proto, že přesvědčovala veřejnost o nepotřebnosti nějakých bolestných reforem. Účastí v byť velmi opatrně reformní vládě by levicová strana ztrácela podporu svého tradičního elektorátu a uvnitř by se silně štěpila, zatímco voliči ODS by jistě chápali, že za patové politické situace není možné prosadit volební program bezezbytku. Šance strany na vítězství v dalších volbách by se tak spíše zvětšila.
Členové vedení ODS však rozhodli jinak. Aniž by přitom vzpomněli na jindy tolik obdivovaného „Mikyho“ Dzurindu, který jim na jejich nedávném kongresu připomínal, že i on musel nejprve prosedět jedno volební období ve vládě se Stranou demokratické levice a přetrpět ostré principiální i čistě osobní konflikty, než mu volební výsledek otevřel prostor pro uskutečnění mezinárodně uznávaných slovenských reforem.
A tak štěpení nyní naopak nastává uvnitř ODS, pro niž jsou personální kompromisy a vytěsnění některých klíčových osobností z vlády jen těžko skousnutelné. Mirek Topolánek nyní hraje hru, v níž vsadil úplně všechno. Pokud se mu podaří získat důvěru a sehnat přeběhlíky i pro reformní zákony, stane se velkým vítězem. Změní zemi k nepoznání a jeho pozice v české politice bude na dlouhá léta neotřesitelná. Pokud ne, jeho politická kariéra se rozjede po tobogánu dolů. Na pražském magistrátu nakonec už drhnou peří a ohřívají sudy s dehtem, přičemž prezident Václav Klaus s chutí přikládá. Za prohru pak bude nejspíše pokládáno i to, když pád nefunkční vlády společně se změnou stanoviska socialistů či komunistů vyvolá předčasné volby
Problém však je v tom, že tu ruskou ruletu s Topolánkem chtě nechtě hrajeme my všichni, protože veřejné finance už opravdu nepočkají a země si další promarněný rok skutečně nemůže dovolit. Možná politická nestabilita, nezvládnuté deficity a očekávané zpomalení světové ekonomiky mohou mít velmi nepříjemné důsledky. Přes velmi dobré výsledky zahraničního obchodu není platební bilance země nijak růžová a pochybnosti mezinárodních trhů mohou otočit vývoj kurzu koruny, který je nesporně silnou kotvou držící inflaci a české úrokové sazby značně při zemi. Tučné roky mohou z Česka odejít stejně překvapivě a rychle, jako přišly.
