Šlouf kámoš je

Petrů, Josef: Miroslav Šlouf démon je. Petrklíč, Praha 2002.

Jednou to přijít muselo. S trochou nadsázky se totiž dá říct, že snad každý významný hráč na české politické scéně již vydal či dokončuje svoje memoáry. Většina z nich – například vzpomínky Václava Klause či Miloše Zemana – má i jednotný žánr „rozhovor se spřáteleným novinářem“. Mnohým televizním divákům českého politického kotle chyběla kniha o životě a díle Miroslava Šloufa. Od minulého týdne si ale již každý může koupit knižní rozhovor bývalého novináře Josefa Petrů s Miroslavem Šloufem. A návdavkem k titulu „Miroslav Šlouf ďábel je“ dostane i videokazetu s medailonkem o šéfovi premiérových poradců.
Kniha je překvapivě lepší, než by kdekdo čekal. Se Šloufem spřátelený exnovinář Petrů (v knize se z přátelství autor sám nejen vyznává, ale dokumentuje jej například i fotografie Šloufa ze svatby Petrů) totiž podle očekávání nebude klást svému partnerovi nepříjemné otázky a konkrétní informace bude zasazovat vždy jen do pro Šloufa příhodných interpretačních kontextů. V tomto očekávání kniha bohužel neselhala. Naštěstí pro čtenáře je ale v ní něco navíc, a to relativně bohatý doprovodný soubor nejrůznější faktografie – přetištěné dokumenty, dopisy a fotografie. A díky tomu má cenu knihu prohlédnout.
Nachází se v ní spletitá mozaika. Zkrácená životní cesta Miroslava Šloufa (i s ukázkami básní, které psal jako náctiletý své milé), mapování neúspěšné kampaně před senátními volbami v roce 2000 a sumář jeho mediálních obrazů (vesměs negativních) doplněný uváděním věcí na „pravou míru“ a kritikou Šloufa obviňujících žurnalistů.
Sebeobhajoba Šloufa v jednotlivých kauzách (například Olovo nebo Soudkovy miliony) je naprosto pochopitelná. Jeho partner – bývalý redaktor České televize a Práva, který se později rozhodl zkusit politické štěstí na kandidátce komunistů pro parlamentní volby – ale měl Šloufova slova posuzovat kritičtěji, a ne jim automaticky přisuzovat statut pravdivých výpovědích o realitě.
Zatímco Petrů je naivně důvěřivý, Šlouf se prezentuje velmi chytře. Zdánlivě naprosto korektní, který nechce přistoupit na „nahrávky“ tazatele, vyzývající k osobní kritice tu Pitharta, tu Buzkové, dokáže přesto svým politickým protivníkům zasadit nepříjemné rány. Například o Petře Buzkové říká: „Byla svazáckou funkcionářkou, vybrali ji a zúčastnila se Festivalu mládeže a studentstva v severní Koreji. A tam opravdu nemohl být leckdo. A pokud byl členem delegace, přijímané samotným Kim Ir-senem a vedené Vasilem Mohoritou a Miroslavem Štěpánem, už musel mít pořádné zásluhy. To jí samozřejmě nikdo nevyčítá a ani vyčítat nebude.“ (str. 58)
O aféře Olovo stejně jako o Soudkových milionech se čtenář nic nové nedozví. Z jednotlivých skandálů a „skandálů“ kolem šéfa premiérových poradců je jednoznačně nejzajímavější případ jeho cesty do Bagdádu. A to jak reálně (šlo o možný obchod v řádu miliard korun v zahraničně politicky citlivém Iráku), tak i pokud jde o zpracování v této knize. Věcně popsaná kauza (včetně jmenování zahraničních partnerů a konkrétních zakázek) ukazuje, že angažmá Miroslava Šloufa a náměstka ministra zahraničních věcí Hynka Kmoníčka v Iráku v lednu roku 2000 bylo nejen v souladu s embargem Rady bezpečnosti OSN a v rámci jejího programu Ropa za potraviny a že mohlo českým podnikům přinést zajímavé zakázky, ale že šlo z hlediska praktik ostatních států Severoatlantické aliance o naprosto standardní postup. Petrů cituje různé články a dokumenty, které se bagdádské mise týkají, a kritik cesty českých politiků do nepřátelské Iráku se tak musí vyrovnat třeba i s následujícími informacemi. Dnešní viceprezident USA Dick Cheney stál v čele dallaské firmy Halliburton Co., která se podílí na rekonstrukci iráckého ropného průmyslu; firmy z USA nakupují zhruba třetinu produkce ropy vyvážené z Iráku; po české návštěvě do Bagdádu dorazila španělská parlamentní delegace a dále náměstci ministrů vlád Polska a Maďarska a ministři Belgie a Španělska; Itálie jednostraně vypověděla embargo na obchod s Irákem a další. (str. 38–54)
Ke knize je přibalena videokazeta s třičtvrtěhodinovým dokumentem Lordana Zafranofiče „Kdo je M. Š.“, s podtitulem „Portrét jedné z nejkontroverznějších postav v České republice“. Tento propagační medailonek byl pravděpodobně časován pro Šloufovu senátní kampaň (rokem výroby je 2000). A i když byl Zafranovič již dvakrát nominován na Oskara, lze se vsadit o video i s kamerou a premiérovou becherovkou, že za toto dílko třetí nominaci chorvatský rodák nezíská.

Petrů, Josef: Miroslav Šlouf démon je. Petrklíč, Praha 2002. Počet stran: 242. Cena: 279 Kč (včetně videokazety)