Veterán izraelské armády Doron Almog letadlo v Londýně neopustil
Auditorium synagogy v anglickém Solihullu čekalo marně. Doron Almog, generálmajor izraelské armády ve výslužbě, nakonec nedorazil. Ačkoli v neděli 10. září přistál spolu s manželkou na londýnském letišti Heathrow, z letadla společnosti El Al raději vůbec nevystoupil. Když se totiž dozvěděl, že jakmile vkročí na britskou půdu, bude zatčen, rychle odletěl zpátky do Izraele.
Čtyřiapadesátiletý voják nehodlal během třídenního londýnského pobytu ani nakupovat, ani obdivovat památky. Doron Almog měl v Británii sbírat peníze na dobročinný projekt, jenž v Negevu pomáhá Arabům i Židům, stiženým těžkými mentálními poruchami. Mezi klienty tohoto zařízení patří i Almogův dvacetiletý syn Eran.
Otázky, které si Británie po Almogově „útěku“ kladla, se ovšem žádné dobročinnosti netýkaly. Kdo generálovi vyzradil, že má být zatčen, a proč vůbec měli Britové bývalého izraelského vojáka zadržet?
Neuskutečněný výslech.
Příkaz k zatčení generálmajora Dorona Almoga vydal soudce Timothy Workman na základě podezření, že muž, jenž v letech 2000 a 2003 velel Jižním vojskům izraelské armády, porušil v lednu 2002 Ženevské konvence. A to tím, že izraelští vojáci, spadající pod jeho velení, srovnali v palestinském táboře v Rafahu s pomocí buldozerů 59 civilních obydlí. Fakta, jež mají domnělý zločin dokazovat, předložila u magistrátního soudu v londýnské Bow Street právnická kancelář Hickman and Rose, jež zastupuje v Británii působící Palestinské centrum lidských práv. „Ačkoli soud vydal příkaz k zadržení generálmajora Dorona Almoga pouze v souvislosti s předloženými důkazy o událostech v Rafahu, Hickman and Rose viní bývalého velitele i z podílu na dalších zločinech,“ píše se v prohlášení advokátní kanceláře. Do čeho měl být izraelský generál ještě zapletený?
V březnu 2003 se měl se podílet na zabití Nouhy Šukríové, jež byla v devátém měsíci těhotenství, v roce 2001 na zabití tří mladých mužů v severní Gaze a na „hromadné vraždě patnácti lidí, spáchané v roce 2002 svržením tunové bomby na obydlené území města Gazy“. Informace k těmto třem případům měl prý soud vyžadovat při očekávaném generálově výslechu.
Vzor: Pinochet.
Advokátní kancelář Hickman and Rose, jež je podobnými kauzami známá, využívá v případě generála Almoga faktu, že Británie patří mezi ty evropské země, jež uznávají zvláštní postup ve věci domnělých válečných zločinů. Totiž, pokud stát, z něhož podezřelí z válečných zločinů pocházejí, není ochoten či schopen jednat, mohou se před britské soudy předvést i cizí státní příslušníci.
Ačkoli by generál Doron Almog mohl být podle rozhodnutí soudce Timothyho Workmana propuštěn po výslechu na kauci, nesměl by až do rozhodnutí, zda bude stíhán, Británii opustit. Této situace se chtěl pochopitelně vyvarovat. A to i přestože o dalším postupu by spolurozhodoval Nejvyšší státní zástupce Lord Goldsmith, i přestože by se kauza stala do značné míry politickou (konzervativní část britské scény se domnívá, že soudit kohokoli mimo územní a dobový kontext není správné).
V každém případě již zpět v Tel Avivu Doron Almog novinářům řekl, že považuje snahu Britů o své zatčení za znepokojivou: „Znamená to snad, že se v Británii nemůže cítit bezpečný každý voják, který splnil svou občanskou povinnost a sloužil své vlasti v boji proti terorismu?“
Izraelský ministr zahraničí Silvan Shalom byl ovšem ještě radikálnější. „Budu o tomto incidentu co nejdříve jednat s Tony Blairem,“ řekl a sarkasticky dodal, „jak by se asi tvářila Británie, kdyby některé třetí země začaly zatýkat její vojáky vracející se z Iráku?“
Na generálovu stranu se přiklonila i většina izraelských médií. „Evropskou unií podporované nevládní organizace,“ napsal například Gerald Steinberg v Jerusalem Post, „zneužívají jazyka lidských práv k uplatnění politické genocidy.“ Internetový Israel Insider poukazuje naopak na skutečnost, že pro právnickou kancelář Hickman and Rose pracuje „starý známý“ Daniel Machover, v Izraeli narozený britský občan, jehož rodiče přišli na ostrovy v roce 1967.
„Neváhali bychom obvinit kteréhokoli dalšího izraelského důstojníka,“ řekl pro televizi Channel 2 TV Machover, „Doron Almog je pouze jedním z mnoha individuí, na které se zaměřujeme.“
Včasné varování.
Nakonec, jak se generál Doron Almog na palubě letadla dozvěděl, že za žádnou cenu nesmí vystoupit?
Podezření, že generála varovalo přímo britské ministerstvo zahraničí, žilo jen krátce. Blízko byl Daniel Machover, jenž před několika dny požádal soud, aby předvedl k výslechu izraelského velvyslance ve Velké Británii. Domnívá se totiž, že to byla izraelská ambasáda, která „protizákonně mařila průchod spravedlnosti“.
Samozřejmě že kvůli diplomatické imunitě nemohl Machover uspět, ale jeho tušení (či informace) potvrdil i izraelský deník Haaretz. „Poté co se izraelský velvyslanec v Británii dozvěděl, co se chystá,“ píše list, „okamžitě informoval izraelské ministerstvo zahraničí. To se napojilo na pilotní komunikační systém a vyzvalo generálmajora Almoga, aby nevystupoval, neboť by mohl být na britské půdě zatčen.“
Jak v Británii, tak i v Izraeli, zanechala letištní kauza podivnou pachuť. Zatímco levicovější politici a novináři kritizují „skandální úprk před svrchovaným soudem“, pravicovější komentátoři nechápou. Jedna otázka za všechny: Jak chcete v Londýně posoudit, zda zničení domů bylo, anebo nebylo legitimním vojenským rozhodnutím?
