Na Slovensku skončilo období čtvrté vlády po rozpadu Československa. Vlády, která stavěla na reformách, takže jí už asi navždy zůstane přívlastek „reformní“. Zanechává po sobě devatenáctiprocentní rovnou daň, trojpilířový důchodový systém a ekonomiku nasměrovanou na splnění maastrichtských kritérií v příštím roce.
Tedy všechno to, co ozdravilo podnikatelské prostředí a přitáhlo zahraniční investice. Nová vláda však zároveň zdědí i chátrající školství, napjatou situaci ve zdravotnictví a zvýšenou nechuť i nedůvěru v politiku. Otázkou je, kam bude Slovensko a jeho ekonomika směřovat dál.
Nejistota, která zavládla okolo koaličních jednání lídra vítězné strany Směr Roberta Fica, znejistila zahraničí a finanční trhy. Avizované zásahy do rovné daně, dodatečné zdanění vybraných podniků, zrušení druhého pilíře důchodové reformy a odložení přijetí eura vlastně na neurčito, zamávaly i slovenskou korunou. Proti jejímu rychlému oslabování musela zasahovat centrální banka.
Ekonomické priority strany Směr by jí zřejmě umožnila provést jen koalice se slovenskými nacionalisty ze SNS a s Mečiarovým HZDS. Společně jim voliči - v očekávaní větších sociálních jistot - přisoudili ve volbách 85 mandátů ze 150. Před takovou vládní sestavou však Fice varovaly ohlasy ze zahraničí, které by kromě Mečiara ve vládě nerady viděly zejména nacionalisticky orientovaného Jána Slotu.
I když si čtyřleté utahování opasků vybralo svou politickou daň, ve volbách ho v součtu neodsoudilo téměř 40 procent voličů. Tolik voličů totiž podpořilo Dzurindovu SDKÚ, křesťanské demokraty a maďarskou koalici. Právě dvě poslední zmíněné pravostředové strany Fico připustil jako partnery v budoucí koalici. Slováci tak očekávali, že Fico se rozhodne pro Jisté je zatím jen jedno - reformy dále nepůjdou. Jestliže by se ale do vlády dostala jedna z dosud vládnoucích stran, očekávali by podnikatelé a investoři alespoň to, že se neuskuteční zásadní změny v daňovém systému. Jasnější to však bude až po sestavení kabinetu.
Priority stran, které se ve vládě ocitnou, si zřejmě budou protiřečit, takže program se možná bude sestavovat déle než samotná koalice. Kdo nakonec z jednání vyjde s čistou tváří, je otázkou. Důležité je, aby se po období, kdy slovenská ekonomika byla vzorem pro reformy, nestala opět pokusným králíkem.
Budoucí vláda nemusí dělat ozdravná opatření ve veřejných financích, jako tomu bylo po předchozích volbách. Nejsou potřeba převraty v ekonomice, nicméně Slováci si žádají větší sociální jistoty.
Podtatranský tygr zřejmě ze setrvačnosti uběhne rok či dva. Co však bude potom, záleží na prioritách budoucí vlády. Nikdo v současné době nemůže potvrdit ani vyloučit, že - možná podobně jako v České republice - vznikne jen „administrativní“ vláda. *
