Zóna vlivu klíčového svědka v kauze pandury Miroslava Výboha sahá až k prodeji Slovenských elektráren
Formálně vystupuje jako honorární konzul Monackého knížectví v Bratislavě. Ve skutečnosti je dlouhodobě považován za jednoho z nejvlivnějších slovenských oligarchů. Patří do úzkého okruhu přátel premiéra Roberta Fica, zastupoval ruský a izraelský zbrojařský byznys a podle aktuálních informací také funguje jako prostředník v chystaném prodeji společnosti Slovenské elektrárne (SE).
V Česku se Výboh dostal do širšího povědomí až poté, co se odkrylo jeho angažmá při kontroverzních jednáních o nákupu obrněných transportérů Pandur. Začátek soudního jednání s obžalovaným lobbistou Markem Dalíkem potvrdil, že má pozici klíčového svědka. V Rakousku je v návazné kauze dokonce trestně stíhán.
„Jeho svědectví je naprosto nezbytné,“ říká o Výbohovi státní zástupce Jan Kořán z Vrchního státního zastupitelství v Praze. Slovenský lobbista se totiž zúčastnil obou schůzek se zástupci rakouské firmy Steyer v Brně a v Praze v roce 2007. Už dříve české policii řekl, že si nevzpomíná na slova o úplatcích. Tím se vlastně postavil na stranu obžalovaného Dalíka a současně proti dvěma svědkům, podle nichž si Dalík řekl o půl miliardy korun.
Jedinečné Výbohovo postavení ve slovenském prostředí pomohl odhalit právě Dalík, který o něm mluvil před soudem. Seznámili se prý v roce 2006, když Dalík doprovázel tehdejšího premiéra Miroslava Topolánka při neformálních schůzkách s Ficem. „Z těch jednání vyplynulo, že pan Výboh je v podobné pozici jako já u pana Topolánka,“ řekl Dalík. Podle něj se Výboh na jednom setkání českého premiéra zeptal, jestli je v kontaktu se zbrojovkou dodávající pandury. Dalík tím mimo jiné připravil horké chvilky Ficovi, který pak musel novinářům přiznat, že se s Výbohem přátelí a zná ho už dvacet let.
Současný Výbohův záběr ale daleko přesahuje zbrojařské odvětví. Slovenský ekonomický časopis Trend minulý týden s odvoláním na vícero nejmenovaných zdrojů uvedl, že Výboh se pasoval do role spojky ve dvou připravovaných megaprojektech v energetice – dostavbě atomového bloku v elektrárně Jaslovské Bohunice a prodeji většinového balíku Slovenských elektráren, který se chystá nabídnout italský koncern Enel. Jedním z nejvážnějších zájemců o akcie elektráren je tuzemský ČEZ. Od loňska se také spekuluje o Výbohově majetkovém vstupu do společnosti Doprastav, jedné z největších slovenských stavebních firem. „Má dosah na velké byznysy, které nějak souvisejí s vládou.
A umí při tom slíznout smetanu,“ řekl týdeníku Euro o Výbohovi člověk s dobrými informacemi z prostředí slovenských podnikatelských špiček.
Od mládí u zbraní Jak se Výboh vlastně dostal do pozice mocné šedé eminence? Zpočátku těžil z toho, že ve zbrojařském průmyslu pracoval už před rokem 1989. Konkrétně v podniku ZŤS Detva. Na začátku 90. let byl společníkem zvolenské obchodní firmy Tradeimpex. Spolu s kolegou Ladislavem Doskočilem posléze založil eseróčko Willing, které se v roce 1998 přeměnilo na akciovou společnost. V médiích se jeho jméno poprvé objevilo o rok později, kdy Willing koupil v konkurzu Hontianske strojárne Krupina, výrobce nakladačů nebo odminovacího stroje Božena. Strojírny původně nesly název ZŤS a patřily pod závod v Detvě. Prodej tehdy proběhl neobvykle rychle. Konkurzním správcem krupinských strojíren byl právník Miroslav Červenka, který se později stal členem představenstva Willingu a v současnosti je prokuristou firmy. Červenka je také předsedou představenstva zvolenské společnosti Quadril, která v současnosti vlastní všechny akcie Willingu.
Krupinské strojírny si ale Výboh dlouho nenechal, prodal je zhruba po roce kolegům ze slovenské zbrojařské lobby. Jeho zlaté časy přišly v následujících letech. V roce 2005 podepsalo slovenské ministerstvo obrany dlouhodobou smlouvu na servis armádních stíhaček Mig-29 s ruskou firmou RSK MiG. Výhradním zástupcem této společnosti na Slovensku byl Willing. V dalších letech, už za první Ficovy vlády, Willing vyhrál další soutěže, například na dodávku balistických přileb za zhruba osm milionů eur.
Skutečný Výbohův vliv nespočíval jen v samotných zbrojních obchodech, ale v neformální pozici, kterou si vybudoval u první Ficovy vlády (2006–2010). Tehdy se už Výbohovo jméno objevovalo v novinách častěji – například ve zprávách o tom, že doprovázel Fica na jednáních v Moskvě a v Libyi. V květnu 2008 se zúčastnil akce pořádané na jachtě v Monaku, na které se setkali šéfové finanční skupiny J&T s tehdejším ministrem financí Jánem Počiatkem z Ficova Směru – sociální demokracie. Několik dní po schůzce provedla J&T lukrativní obchod na devizovém trhu. Stalo se to krátce předtím, než se změnil centrální kurz slovenské měny vůči euru.
Česká větev Situace se změnila ve Výbohův neprospěch po nástupu vlády Ivety Radičové v roce 2010. Nový ministr obrany Ľubomír Galko tehdy zahájil velký úklid v armádních tendrech. Poštval si tak proti sobě část slovenské zbrojní lobby, na což zřejmě doplatil nuceným odchodem z funkce, oficiálně kvůli podivně vyvolané aféře s odposloucháváním novinářů.
Ještě před nástupem druhé Ficovy vlády v roce 2012 se Výboh ze slovenského byznysu navenek stáhl. Jako bydliště uváděl Monte Carlo a odešel z vedení Willingu. V současnosti zůstává pouze v dozorčí radě bratislavské společnosti AMW, která se zabývá hlavně investicemi do realit.
Už ve druhé polovině 90. let Výboh rozšířil své podnikání také do Česka. Firma Willing se tehdy spojila s východočeskými podnikateli Viliamem Kozárem a Janem Plocem a vznikla firma Willing CZ, nyní Willing Bohemia. Společnost obchoduje se zbraněmi a municí, zpravidla funguje jako zástupce zahraničních firem. Dodávala i české armádě. V roce 2010 zvítězil mateřský Willing Zvolen ve výběrovém řízení ministerstva obrany na generální opravu leteckého motoru AI-25 za osm milionů korun. V současnosti vlastní 51procentní podíl Willing Bohemia Kozár a zbytek kontroluje Ivan Šubrt, Výbohův dlouholetý partner v podnikání.
Šubrt v 80. letech pracoval v podniku zahraničního obchodu Martimex. Podle evidencí Archivu bezpečnostních složek Šubrta v 80. letech evidovala Státní bezpečnost (postupně kontrarozvědka i rozvědka) jako tajného spolupracovníka. Také sám Výboh je uveden v seznamech StB – jako takzvaný kandidát tajné spolupráce (tedy v kategorii, která neznamená nutně vědomou spolupráci s tajnou službou). „Jak pan Výboh, tak pan Šubrt z firmy Willing jsou osoby známé ve zbrojařských kruzích v České republice. Nicméně jsou mnohem známější na Slovensku. Nutno říci, že jsem se osobně s nimi dosti dlouhou dobu nesetkal na žádném zahraničním veletrhu obranného průmyslu a ani nevím nic o jejich současných aktivitách,“ říká šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiří Hynek.
Výbohův přesah na český trh nesouvisí jen s pobočkou zvolenské firmy. V minulosti se opakovaně hovořilo o zneužívání společných „strategických“ nákupů – pokud dvě země pořizovaly zbrojní materiál společně, nemusely vypisovat soutěž. Minimálně v jednom takovém případě se objevilo jméno slovenského podnikatele. V září 2010 napsal deník Dnes, že se Výboh podílel na sporném nákupu minometů pro českou armádu od finské zbrojovky Patria za zhruba 120 milionů eur.
Odhalený skandál tehdy stál místo náměstka ministra obrany Jaroslava Kopřivu. Výboh ale vysloveně popřel, že by se na popisovaných jednáních zúčastnil.
Z jednání před Městským soudem v Praze se Výboh na konci června omluvil. Předsedkyně senátu nechtěla na dotaz týdeníku Euro potvrdit, zda jej předvolá na další líčení v srpnu. Je to ale více než pravděpodobné. l
Výbohův vliv spočíval i v neformální pozici, kterou si vybudoval u první Ficovy vlády
O autorovi| Tomáš Pergler, pergler@mf.cz