Prakticky od začátku fungování vládní koalice političtí pozorovatelé na Slovensku tipují, jak dlouho slepenec čtyř nesourodých stran (Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (Olano), Jsme rodina, Svoboda a solidarita (SaS) a strana Za lidi) vydrží společně vládnout. Otázka mohla by rozlousknuta už půl roku po volbách, avšak vládní koalice první krizi, která skutečně zaváněla rozpadem, přežila.
Příčina krize je poměrně jednoduchá – Boris Kollár, předseda hnutí Jsme rodina a šéf parlamentu, opsal od svého vedoucí práce na vysoké škole ve Skalici podstatnou část diplomové práce. Případ je o to pikantnější, že podobného prohřešku na stejné vysoké škole se dopustila i jedna z poslankyň z téže strany, která kvůli tomu byla (týden před Kollárovým případem) nucena odejít po pouhých třech dnech z pozice vládní zmocněnkyně pro rodinu. Slovensko si tak zažívalo podobné trable s vysokoškolským vzdělání politických představitelů jako Češi během léta 2018, kdy z vlády Andreje Babiše byli nucení odstoupit hned dva ministři – Taťána Malá (ANO) a Petr Krčál (ČSSD).
Boris Kollár se celou kauzu snažil vyřešit šalamounsky, když tvrdil, že jeho práce sice plagiát není, ale přesto přestane oficiálně používat magisterský titul. To ale nestačilo dvěma koaličním partnerům – stranám SaS a Za lidi. Zřejmě nejaktivnější v rétorické rovině byl místopředseda parlamentu Juraj Šeliga (Za lidi), který Kollára k rezignaci několikrát vyzval, ten to však vytrvale odmítal. Celá situace vygradovala během parlamentní schůze, kdy Kollár navrhl, aby se o jeho odvolání hlasovalo. S tím však zase nebyli spokojeni jeho kritici, jelikož podle nich tím předseda parlamentu přenášel zodpovědnost na poslance místo toho, aby sám vyvodil zodpovědnost.
Celé hlasování nakonec skončilo blamáží, když pro odvolání z potřebných 76 poslanců zvedlo ruku pouze pět z nich. Ani opozice se tak ke kritice nepřidala a nechala vládní strany, ať si konflikt vyřeší samy mezi sebou.
Paradoxní je, že v podstatě nikdo, kromě hrstky Kollárových lidí, nepochybuje o tom, že diplomová práce Borise Kollára byla plagiát. Dokonce i premiér Igor Matovič (Olano) připustil, že on by na Kollárově místě vysokou ústavní funkci opustil. Avšak tím, že šéf hnutí Jsme rodina celou krizi vystavěl jako problém, které má jen dvě řešení a to: 1) buď zůstane předsedou parlamentu, 2) nebo jeho hnutí opustí vládní koalici, tak vygradoval celou situaci.
Avšak netrvalo to dlouho a Matovičovi se jeho vážná slova poněkud vymstila. Po několika dnech propírání Kollára totiž novináři Denníku N zjistili, že i sám premiér ve své diplomové práci necitoval dle akademických pravidel a značnou část jednoduše opsal z dostupné literatury na dané téma. Kvůlisvým předchozím vyjádřením však Matovič neměl moc prostoru na manévrování, a tak z celé situace vybruslil po svém: „odstoupím, až splním sliby, které jsem dal svým voličům“.
Aby celá situace nabrala definitivně absurdních rozměrů, tak postupem času byl nařčen z plagiátorství i ministr školství Branislav Gröhling (SaS). Nikoho však v tento moment už nemůže překvapit, že Gröhling ze své pozice neodstoupil. Z čtyřčlenné koalice tak zbývá už jen jedna politická strana, která nebyla poškozena plagiováním akademických prací svých představitelů – strana Za lidi.
Slovenská vládní koalice se ze všech sil snaží voliče přesvědčit, že se zásadně liší od staré vládnoucí garnitury pod vedením Roberta Fica, avšak podobnými konflikty, ze kterých nebude vyvozena osobní zodpovědnost a bude přetrvávat určitá forma nedotknutelnosti tolik podobná praxi za Ficovy vlády, může slovenských občanům opět politiku znechutit. Možná tak vláda v původní podobě přežije celé funkční období, avšak změna, kterou slibovala, nebude pro voliče dostatečná a mohou se proto vrátit zpět ke starým politikům, u kterých vědí, co od nich mohou čekat.
