Slovenské soudy mě přivádějí k úžasu

Česko je postaveno na poradcích, Slovesko na příbuzných

EURO: Kromě toho, že řídíte bratislavskou Poĺnobanku, zastupujete také zájmy italského bankovního domu UniCredito v České republice. Neúspěch při privatizaci Komerční banky Italy evidentně zklamal, avšak úsilí o získání pozice na českém trhu se evidentně nevzdali. Co v této věci podnikáte? KUNERT: Jak jste již řekl, hlavní záměr UniCredita v ČR byl koupit Komerční banku. Myslím, že UniCredito nabízelo zpočátku daleko více než vítězná Société Générale. Po tomto neúspěchu se zvažovaly další možnosti. Vzhledem k omezenému výběru se díváme prakticky na všechno a o všem i jednáme. Do poloviny roku by mělo být jasno. Mohu říci, že UniCredito bude vystupovat poměrně agresivně.

EURO: Kdybyste si měl na českém trhu vybrat, padla by Vaše volba na Živnobanku, kterou jste léta vedl? Často je totiž slyšet, že Váš přestup do skupiny UCI přihrál Italům do rukou trumf. Nedávno bylo oficiálně oznámeno, že Živnostenská banka se prodávat bude… KUNERT: Nezakrývám, že bych vybral právě Živnostenskou banku. Je však důležité si nejdříve ujasnit, co tady chce UniCredito dělat. Proto se díváme i na Union banku. Ta není celkově až tak dobrá jako Živnobanka, ale zase má větší pobočkovou síť, což je v retailovém bankovnictví důležité. Italská investiční skupina Investar chce tuto banku koupit (Investar nyní exkluzivně vyjednává o koupi celé Union Group – pozn. red.), očistit a prodat. Myslím, že budou chtít jednat přímo s následným kupcem. Dnes už je bankovnictví velice globalizované, a tak se snažíme na některé věci nazírat spíše zvenku. Jednáme i s jinými bankami o dalších možnostech spolupráce. Více však prozradit nemohu, protože mi to nepřísluší.

EURO: Máte na mysli GE Capital Bank? Kromě České republiky totiž UniCredito má ve středoevropském regionu zastoupení také v Maďarsku a GE Capital působí i tam. To by bylo docela výhodný cíl pro kooperaci. KUNERT: To jste řekl vy. Jsou ale i jiné banky, se kterými lze jednat. UniCredito má jednu velkou výhodu. Díky práci na restrukturalizaci banky dnes dosahuje vysoké kapitalizace, a tak může podnikat kroky i na celoevropské úrovni. Jistě víte o případu Commerzbank a dalších (UniCredito se neúspěšně snažilo dohodnout na úzké spolupráci s německou bankou – pozn. red.). Italská národní banka však tlačí na UCI a další velké italské banky, aby stabilizovaly svoje pozice, které si vybudovaly po sérii akvizic a spojení, před další expanzí do Evropy.

EURO: Změna zaměstnavatele Vás v tomto případě přenesla z německého bankovnictví do italského. Oba národy jsou poměrně značně rozdílné. Jak jste tuto změnu vnímal? KUNERT: Zajímavé je to, že kdyby mi někdo nabídl před deseti lety práci pro italskou banku, velice bych váhal. Italské bankovnictví však mezitím udělalo obrovský krok dopředu. V bankách jsou mladí a vzdělaní lidé. Do italských bank proniklo anglosaské myšlení, které uvažuje o ziskovosti, složení nákladů. Italové do toho dávají i trochu své přátelské nátury. Jsou flexibilní a mají pochopení. Němci mají zase všechno dopředu naplánované, nemají v sobě onu flexibilitu. Moje zkušenosti v Živnobance, kde jsem pracoval se dvěma různými německými akcionáři, jsou však také různorodé. První akcionář, německá BHF byla velice otevřená a internacionální banka. BGB byla zase pravým opakem.

EURO: Může souviset německá rozvážnost, kterou zmiňujete, s tím, že se tamní banky při privatizaci našich peněžních ústavů výrazněji neprosadily? KUNERT: Myslím, že Němci hlavně musí restrukturalizovat svoje domácí bankovnictví, které je postavené na zvláštním systému koexistence soukromého a veřejného sektoru. I lidé se tam musí určitým způsobem změnit. Například angličtina v německých bankách byla zpočátku absolutně nemyslitelná. Pobočky bank v Británii a v USA posílaly domů reporty v němčině. Dnes se v Deutsche Bank začíná angličtina pomalu prosazovat. Celé německé bankovnictví se zkrátka musí více internacionalizovat.

EURO: Hospodaření Polnobanky, které nyní šéfujete, vykazovalo v roce 2000 miliardovou ztrátu. Za uplynulý rok skončilo hospodaření ziskem něco přes sto milionů slovenských korun. Jak jste se na posledních změnách stihl podepsat? KUNERT: Je třeba říci, že Polnobanka se jako skoro všechny banky dostala počátkem druhé poloviny devadesátých let do potíží. Měla hodně špatných úvěrů, které bylo třeba odepsat. Spolu s vytvářením opravných položek to mělo za důsledek velkou ztrátu. Ta byla následně pokryta navýšením kapitálu ze strany UniCredita. Polnobanka byla špatně řízená, vedení pracovalo vojnovým stylem.

EURO: Přešel jste z poměrně dobře fungující Živnostenské banky. Jaké byly Vaše první poznatky ze setkání se svými novými spolupracovníky a podřízenými? KUNERT: V Živnobance už měli lidé zažitý přístup, že se musí snažit klientovi nebo kolegovi vyhovět. Tady byla úplně jiná atmosféra, avšak věci se už začínají měnit. Prvním úkolem, který jsem si v Polnobance zadal, bylo razantní zlepšení komunikace uvnitř firmy. Lidé totiž nekomunikovali ani uvnitř, natož pak navenek. Další úkol, co jsem si dal, je navštívit všechny pobočky. Zatím mi na to ale nezbývá čas, protože je tu spousta dalších věcí, které je potřeba řešit.

EURO: Jak vaše okolí vnímá fakt, že na ně mluvíte česky? KUNERT: Musím se přiznat, že ze začátku jsem se trochu bál. Dnes mluvím česky a nikomu to nevadí. Spíše naopak. Když jsem se někde zpočátku snažil mluvit slovensky, řekli, že můžu klidně mluvit česky. Doma slovensky nemluvím, protože když začnu, žena se pořád jen směje. Lidé tady češtině stále rozumějí. Sledují české televizní kanály a zjistil jsem, že i v kině jsou titulky u filmů v češtině. Naopak to ale nefunguje. Například moje mladší dcera slovenštině skoro nerozumí.

EURO: Liší se kvalita zaměstnanců slovenských bank oproti českým?
KUNERT: Slovensko je menší trh, takže je tu logicky k dispozici méně odborníků. Když jsem přicházel, byl jsem na základě informací, které jsem měl, přesvědčen, že bude potřeba vyházet polovinu lidí v bance. Realita byla naštěstí trochu příznivější. Musím říct, že jsem byl někdy i příjemně překvapen. Zaměstnanci nebyli profesionálně špatní, ale byli špatně motivovaní. Slovenská nátura je jiná, lidé jsou tam daleko otevřenější. Na druhou stranu jsou jsou velice „touchy“ – když jim něco vytknete, berou to velice osobně, což je problém.

EURO: Jak na Vás zapůsobili slovenští politici? KUNERT: Když jsem například jednal s bývalou ministryní financí, paní Schmognerovou, získal jsem dobrý dojem. Není to sice moje krevní skupina, protože je levicově zaměřená. Je však velice inteligentní a pracovitá a pro příznivý obraz Slovenska v zahraničí udělala mnoho. Velice zajímavě na mě zapůsobilo setkání s člověkem blízkým premiérovi Dzurindovi. Zmínil jsem se, že jeho vláda to má velice těžké, protože musela přijmout celou řadu opatření, za které ji nikdo milovat nebude. On však řekl, že to není ten největší problém. Nejhorší je to, že slibovali nápravu všech křivd, co se udály dříve, a zatím neudělali vůbec nic. To je problém, který tíží současné Slovensko.

EURO: Jaký problém tíží vás jako bankéře pracujícího na Slovensku? KUNERT: Jednoznačně je to legislativa a soudy. Existuje tam korupce. O tom jsem přesvědčený a říkám to i na Slovensku. Některá soudní rozhodnutí tamních soudů mě přivádějí do úžasu. Člověk může třeba přijít a říct, že ve smlouvě bylo Slovensko napsané s malým „s“ a že smlouva je proto neplatná. A soud se tím začne vážně zabývat. Některé oblasti legislativy nejsou na Slovensku nejhorší. Z hlediska práva vidím Slovensko na podobné úrovni jako Česko. Avšak obrovským problémem jsou místní soudy a soudci.

EURO: Liší se nějak provázanost sfér politiky a byznysu od toho, co jste poznal v České republice? KUNERT: Česká republika je postavená na poradcích, Slovensko je zase postaveno na příbuzných. To je asi dáno tím, že Slovensko je přece jenom trochu menší. Spousta lidí také ještě nepochopila, že když už s nimi jednali moji podřízení, nemá cenu tlačit se do kanceláře ke mně. S tímto problémem se setkáváme například u podnikové klientely. Lidé si myslí, že změním rozhodnutí svých podřízených. Existuje tu vžitá představa, že osoba v nejvyšší funkci to všechno udělá a zařídí.

EURO: Říká se, že správný manažer má vždy stanoven dlouhodobý cíl. Například šéf České spořitelny Jack Stack prohlásil, že až bude ČS pravidelně dosahovat ROE dvacet procent a až bude moci přijít do jakékoliv pobočky a být spokojen, jeho manažerský cíl bude splněn. Čeho byste chtěl dosáhnout vy jako generální ředitel Polnobanky? KUNERT: V našem případě bude muset být ROE přes dvacet procent, aby se to celé uspokojivě vyplatilo. Jinak bych rád řídil něco, čemu říkám taková normální banka. Je zajímavé, že my Češi jsme vždycky měli touhu sdělit světu něco neuvěřitelného a převratného. Pro mě bude ta nejúžasnější zpráva, až každý řekne, že jsme banka, která má co nabídnout. Akcionář je spokojený, zaměstnanci jsou spokojení a klienti jsou taktéž. Budu rád, až Polnobanka vstoupí do povědomí jako naslouchající a přátelská banka.