Země je pyšná, stává se vzorem, ale lidi znervózňuje zdražování
Slovinsko se stalo první zemí, která zavedla euro „velkým třeskem“. Tento termín může leckoho vyděsit, ale nic strašného neznamená. Slovinci letos vstoupili do měnové unie - eurozóny - a okamžitě také začali platit eurovými bankovkami a mincemi. Všech ostatních dvanáct států, jež jsou dnes členy eurozóny, postupovalo jinak. Nejdříve v roce 1999 vytvořily měnovou unii (s výjimkou Řecka, které se připojilo později) a teprve po třech letech pustily do oběhu také eurové bankovky a mince. Předpokládá se ale, že většina dalších zemí dá v budoucnu přednost právě „velkému třesku“.
To platí i pro Česko, které již takový scénář přechodu schválilo, byť se zatím neví, kdy se vlastně uskuteční. Je nicméně možné, že se pojem „velký třesk“ nebude příliš používat, aby se zbytečně nestrašili občané. Ať tak či onak, Slovinsko se vlastně stalo jakousi laboratoří, díky níž si mohou další kandidáti na vstup do eurozóny otestovat vlastní strategie přechodu k euru.
Týdeník EURO si v Lublani ověřil, že mnozí Slovinci jsou na vstup do eurozóny hrdí. V polovině ledna uspořádali velkou slavnostní akci, jíž se zúčastnili přední evropští politici včetně německé kancléřky Angely Merkelové. Slovinský premiér Janez Janša vzletně mluvil o „evropských snech, které se stávají skutečností“. Delegace z některých zemí Evropské unie ovšem v Lublani chyběly. Nedorazili zástupci zemí, jež se zatím postavili k zavádění eura zády - Britové, Dánové a Švédové. V Lublani nebyli ani Poláci a Estonci. Česko zastupoval vicepremiér Alexandr Vondra.
Nadšení opadá.
Navzdory vší slávě však občané malé dvoumilionové země bývalé Jugoslávie příliš velkým nadšením nehýří. Mají pocit, že zdražování kvůli zavedení eura je vyšší, než řada z nich očekávala. Už na konci minulého roku šly nahoru ceny některých služeb, mluví se kupříkladu o vyšším parkovném, dražších kadeřnictvích či kavárnách. Ceny v hotelích a restauracích vzrostly za poslední loňský měsíc o 3,2 procenta.
Ekonomové upozorňují, že tento růst se na celkové inflaci příliš neprojeví. Podobně jako při zavádění bankovek a mincí v dalších zemích eurozóny v roce 2002 se zdražuje hlavně tam, kde se obchodníci a podnikatelé příliš neobávají přímé konkurence. Ceny v eurech se často zaokrouhlují, zpravidla nahoru. Není pochyb o tom, že podnikatelé využívají vhodného momentu ke zdražení, přestože by dříve či později šli s cenami nahoru tak jako tak. Z čistě ekonomického hlediska by vstup do eurozóny neměl mít na inflaci žádný negativní vliv. Země naopak bude těžit z nižších úrokových měr Evropské centrální banky (ECB).
Lidé však rozvážným ekonomickým analýzám příliš nevěří. Obávají se, že nynější zdražování se může v příštích měsících ještě vystupňovat, protože pominou novoroční slevy ve velkých obchodních centrech. Ozývají se odbory, které mohou požadovat adekvátní růst platů. Na ten mají nárok. To by mohla být cena za jinak úspěšný a hladký přechod k euru, který umožnila právě široká shoda politiků, odborů, zaměstnavatelů a spotřebitelských organizací.
Štít dvojích cen.
Obranou proti výraznějšímu zdražování by mělo být opatření, podle něhož je nutné ještě půl roku uvádět ceny jak v eurech, tak ve slovinských tolarech. Toto pravidlo platí už od loňského března. Do konce minulého roku byly jako hlavní uváděny ceny v tolarech, zatímco nyní mají být na prvním místě ty v eurech. Ne všude však obchodníci stačili staré cenovky vyměnit. Jisté je, že se díky systému uvádění dvojích cen zachová jistá transparentnost. Všichni si budou moci i ve staré měně jednoduše spočítat, o kolik se ta či ona služba zdražila.
Český koordinátor zavedení eura Petr Očko dále upozorňuje na to, že velmi aktivní jsou ve Slovinsku také ochránci spotřebitelů. Pozorně sledují vývoj cen, informují o svých poznatcích a také připravili televizní šoty, které upozorňují lidi, aby nenakupovali u šibalských obchodníků.
Na vyhodnocení toho, jak celý systém funguje, je však ještě brzy. Šéf slovinské centrální banky Mitja Gaspari, který už nyní začal vystupovat také jako představitel ECB, ale tvrdí, že růst cen spojený s přechodem k euru je pravděpodobně krátkodobým jevem.
Také Slovinci stárnou.
I kdyby měl Gaspari pravdu, Slovinci nemohou zůstat v klidu. Možná nakonec v pohodě přežijí ono eurové „zaokrouhlování“, na inflaci ovšem mohou tlačit jiné faktory. Ve Slovinsku pravděpodobně poroste spotřeba v souvislosti s boomem úvěrů. Silný vliv odborů by mohl vést k růstu platů a následně i cen. A hodně také bude záležet na budoucím vývoji celosvětových cen ropy a dalších surovin.
Šéf ECB Jean-Claude Trichet v Lublani zdůraznil, že země potřebuje rozpočtové a strukturální reformy. Slovinský list Delo vybídl politiky k tomu, aby usilovali o nulový rozpočtový deficit v roce 2008. Pozorovatel by se mohl divit, proč tolik opatrnosti v zemi, která se stala středoevropským premiantem v plnění maastrichtských kritérií pro zavedení eura. Na to je však jednoduchá odpověď. Dlouhodobější výhled je mnohem méně růžový. Slovinsko patří k zemím, kterým hrozí největší problémy kvůli stárnutí obyvatel. Je nutné reformovat penzijní systém. V tomto ohledu Slovinsko k premiantům nepatří a tamní situace se velmi podobá české.
Ostatní Středoevropané budou určitě sledovat také to, nepovzbudí-li zavedení eura takové inflační tlaky, jež sice nemají nic společného se šibalstvím obchodníků, ale jsou spojeny s celkovým hospodářským doháněním vyspělejších zemí eurozóny. Vstupem do eurozóny Slovinci ztrácejí možnost adaptace prostřednictvím posilování kurzu vlastní měny. Budou se tedy muset přizpůsobovat rychlejším růstem cen?
Na rizika takového vývoje v relativně chudších zemích, jež zavedou euro, dlouhodobě upozorňuje český prezident Václav Klaus. Loni v rozhovoru pro týdeník EURO řekl: „Po zavedení společné měny mohou ceny a mzdy růst, či dokonce skočit velmi nestejným tempem.“ (EURO 7/2006)
Klaus ovšem mluvil o Česku. Slovinsko je na tom přece jen lépe, protože je ze všech nových členů EU ze střední a východní Evropy nejbohatší.
Bdělé české očko
Tolarovými bankovkami mohli Slovinci platit ještě čtrnáct dní po Novém roce. Přesně tak dlouho trvalo období takzvané duální cirkulace, během něhož byly v oběhu eura i tolary. Obchodníci už však zákazníkům vraceli pouze eura a eurocenty. „Ukázalo se, že dva týdny postačují,“ uvedl v rozhovoru pro týdeník EURO Petr Očko, český národní koordinátor zavedení eura. Očko přímo ve Slovinsku sledoval proces zavádění společné měny a zkoumal, co ze slovinských zkušeností by mohli při budoucím vstupu do eurozóny využít Češi.
V Česku se nyní připravuje Národní plán zavedení eura a mimo jiné se diskutuje právě o tom, jak dlouho by období duální cirkulace mělo trvat. Podnikatelská sféra dává přednost kratší, čtrnáctidenní lhůtě, neboť hodlá minimalizovat náklady. Spotřebitelské organizace jsou pro delší, měsíční období. Očko v této souvislosti říká, že tolary byly prakticky staženy z oběhu už během deseti dnů. „Není to jen tím, že Slovinsko je malá země. Podobnou zkušenost mělo také Nizozemsko v roce 2002,“ dodal Očko.
Další otázkou je, jak dlouho mají mít obchodníci po vstupu země do eurozóny povinnost uvádět ceny v eurech i národní měně. Ve Slovinsku platí lhůta šesti měsíců od Nového roku. Očko upozorňuje, že v Česku se i v tomto rozcházejí názory spotřebitelů a podnikatelů. Ti první by chtěli rok, což je pochopitelné - uvádění cen v korunách i po zavedení eura by mělo bránit přehnanému zdražování. Podnikatelům by stačilo půl roku. V zásadě je možné obojí. Dvojí ceny se však mohou objevit už před vstupem do eurozóny. Slovinci je začali uvádět už od loňského března. Očko se domnívá, že v Česku stačí pět měsíců před přijetím eura.
Celkový přechod k euru ve Slovinsku považuje Očko za velmi dobře zvládnutý. Dvaadevadesát procent firem nehlásilo žádné problémy, osm procent spíše jen ty menší technického charakteru. Klíčovým faktorem slovinského úspěchu byl podle Očka široký konsenzus mezi vládou, opozicí, podnikateli, spotřebitelskými svazy i odbory. Ideální by bylo, kdyby se něco podobného podařilo i v Česku.
