Novopečený prezident Miloš Zeman pravil deníku Právo, že signatáři petice, která prohlašuje že svým útokem na novináře v inauguračním projevu omezuje svobodu slova, omezují svobodu jeho slova.
Prezident chce mít právo říkat si, co chce. A je to správně. Dostává od médií pořádnou nakládačku takřka denně, a tak není divu, že novináře nemá rád. Obzvláště některé.
Autora tohoto sloupku označil poprvé veřejně za hlupáka na tiskové konferenci kdysi před necelými patnácti lety, kde představoval ekonomické záměry své vlády. Příčinou jeho rozčilení byl můj dotaz, jak souzní deklarovaná snaha vlády zachránit hluboce ztrátové podniky sužované krizí tím, že jim sníží daně z příjmu, které vzhledem ke ztrátám neplatí a naopak zvýší sociální pojištění placené za zaměstnance, které platit musejí, i když nemají ani na ty mzdy. Ani dnes tuto logiku můj tupý mozek jaksi nebere.
Destruktivní deviace
Úplně stejně hloupá mi přijde Zemanova představa záchrany rozpočtu zvýšením sociálního pojištění o dva procentní body, v situaci, kdy se naše pojištění i bez zvýšení sazby stane nejvyšším na světě. Hned jak krajně levicová vláda ve Francii provede snížení pojistného a zvýšení DPH, jak již ohlásil prezident Hollande. Dokonce mi připadá, že člověk, který toto navrhuje a přitom je obeznámen s ekonomickým vývojem v Evropě, musí trpět jakousi destruktivní deviací. A tak mi ani za mák nevadí, jestli mě prezident Zeman považuje za negativního devianta a říká to nahlas, protože já mohou říkat to samé o něm. Na rozdíl od něj, jsem schopen i nějaké argumentace, protože se mnou nelomcují emoce.
Dokonce by se mne asi trochu dotklo, pokud by mě Miloš Zeman do své kolonky deviantů nezařadil a vedlo by mě to k zamyšlení nad efektivitou vlastní práce. Tohle všechno je totiž svoboda slova. Možná bychom to mohli zkusit trochu civilizovanějším slovníkem, ale ostré názorové střety mezi politiky a kritickými novináři jsou normální a užitečné. Však on si ten čtenář, divák, či posluchač vyhodnotí sám, kdo z nás je deviant.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
