M i n i s t e r š t í p o r a d c i
Ministerští poradci patří k prominentním zaměstnancům vládních úřadů. Vzhledem ke svému postavení mají moc ovlivňovat rozhodnutí a jednání ministra. Během práce načerpají množství vzácných kontaktů a informací. Kdo jsou veřejnosti většinou neznámí poradci vlády ČSSD?
Tradice poradců se táhne všemi politickými systémy. V padesátých letech jezdili našim soudruhům ministrům radit proškolení agenti od Velkého bratra. Když v Chile reformovali ekonomiku, zvali si mladé liberální ekonomy ze Spojených států amerických. A stejně i české polistopadové vlády zaměstnávaly a zaměstnávají týmy poradců.
Poradce jako hybrid
Poradci jsou nejbližšími spolupracovníky ministrů. Jsou kruhem věrných, kterým vrcholní politici musí maximálně důvěřovat. Připravují ministrům podkladové materiály, jeho jménem vedou řadu jednání, vyřizují jeho korespondenci, mají na starosti styk s dalšími institucemi, informují o jednání parlamentních výborů. Poradci nedisponují výkonnou mocí, ale přesto mají obrovský vliv, a tím i moc.
Místopředseda vlády Vladimír Špidla spolupracuje s řadou poradců a jejich práci považuje za naprosto nezbytnou pro dobrý výkon funkce ministra. „Základní princip je jednoduchý: chcete-li spolupracovat s někým, kdo není vůl, a je v něm opravdu nějaká síla, tak si také musíte věřit, že poznáte, když on z vás vola dělá. Musíte mít důvěru v sebe, říká ministr práce a sociálních věcí. „A pak, já mám rád odpor. Věci jsou někdy příliš složité, a tedy nikdy jednoznačné. Roosevelt, když byla příliš klidná porada o důležité věci, tak ji zrušil a jednalo se znova, dodává.
Poradce je hybrid sluhy a pána. Na jedné straně služebně plní ministrovy pokyny, ale na straně druhé je to právě poradce, kdo rozhoduje, kterou informaci a kdy svému pánovi předá, kterému byznysmenovi schůzku s ministrem domluví a kterého odmítne. Navíc, jak kdysi poznamenal expremiér Václav Klaus, jeho poradci dostávají v soukromých firmách vyšší platy, než má ministerský předseda. Služba premiérovi tak řadě poradců velmi dobře posloužila.
Další zajímavou charakteristiku poradců poskytuje jejich začlenění do byrokratického mechanismu vládního úřadu. Poradce je sice oficiálním zaměstnancem ministerstva, placeným z jeho rozpočtu, ale zároveň stojí mimo pyramidální strukturu státní instituce. Je úkolován přímo ministrem, ale sám žádné podřízené nemá. Přitom se může kdykoli obrátit na resortní zaměstnance a úkolovat je.
Poradce se pohybuje ve světě vrcholné politiky, stojí u její přímé tvorby, má přístup do ministerských kabinetů a stranických sekretariátů, pohybuje se v parlamentních klubech a kuloárech. Během své práce přijde poradce do kontaktu s množstvím zajímavých a vlivných lidí i zajímavých a vlivných informací. Obojí lze později velmi dobře využít a mimo státní úřad nepochybně i zpeněžit.
Klasifikace typů
Poradce je možné popsat a zatřídit do několika škatulek. Je jistě možné najít zvláštní případy, které by potřebovaly vlastní šuplík, a některé je naopak možné včlenit do několika současně.
- * Kariérní start – Sem patří ambiciózní, nadaný a schopný mladík či mladá slečna, kteří z tohoto postu startují raketovým způsobem kariéru. Například David Gladiš (25), začínal jako poradce – tajemník ministra vnitra Jana Rumla. Po dvou letech přešel na ministerstvo financí, kde byl poradcem Ivana Pilipa pro kapitálové trhy. Se vznikem Komise pro cenné papíry přešel do ní na pozici poradce prezidia. S Gladišem a řadou jemu podobných se setkal i předseda Unie svobody Jan Ruml. „Mám s nimi velmi pozitivní zkušenosti. Představují budoucí generaci politiků, ekonomů, právníků, kteří vstupují velmi sebevědomě na scénu a nyní se uplatňují v roli asistentů, tajemníků a poradců ministrů či poslanců. Je to generace velmi nadějná, která žije jinak, než jsme žili my. Zatímco my jsme trávili čas s holkama a po hospodách, oni usilovně pracují. Myslím, že jsou tím o cosi podstatného ochuzeni, řekl exministr vnitra na adresu mladých poradců. Z ministrů ČSSD se mládím obklopil zejména vicepremiér Egon Lánský. Jedním z nich je například Martin Dolanský (26), poradce pro bilaterální vztahy. „Chci, aby ti, kteří si šanci zaslouží, ji také dostali. Místo poradce na vládě pro ně může být odrazovým můstkem a oni se pak mohou rozhodnout, zda chtějí zůstat ve státní správě, nebo odejít do podnikové sféry, vysvětluje místopředseda vlády Egon Lánský. Vysloužilý generál – Typ vysloužilého generála je jedním z ideálních typů poradců, jak by je ráda viděla veřejnost. Jsou to starší, vzdělaní a vážení lidé, kteří již svého kariérního vrcholu dosáhli. Typickým příkladem mohou být bývalí ministři americké vlády, kteří jsou po odchodu z vládních křesel velmi cennými poradci současných politiků. Ze současných poradců je takový například Vladimír Šuman. Bývalý předseda parlamentního výboru pro obranu a bezpečnost je dnes poradcem ministra obrany Vladimíra Vetchého. Šedá eminence – Tito poradci mají ve svých rukou velkou moc a vliv, danou většinou úzkým vztahem k ministrovi. Ministr je buď slabou osobou, nebo má ve svého poradce jen bezmeznou důvěru a slabost. Takový člověk je pak doslova nevoleným vládcem. Je již veřejným tajemstvím, že takovou osobou je na ministerstvu financí Barbora Snopková. Bývalý ředitel Finančního analytického útvaru ministerstva financí Stanislav Kosík byl ze své funkce odvolán právě po střetu s ní. Celý týden jsme se pokoušeli s Barborou Snopkovou spojit, ale neúspěšně. Přestože jde o vedoucí poradců ministra financí, není na úřadě k zastižení. „Zavolejte si do Lidového domu, tam ona bývá. Já vám s ní schůzku opravdu domluvit nemůžu, řekla nám opakovaně tisková mluvčí resortu Jana Vargová. Snopková, která zároveň dohlíží na kasu ČSSD, však není k zastižení ani v Lidovém domě. V její kanceláři nikdo nebere telefon a nedostihl ji ani Jiří Hron z tiskového odboru ČSSD. Dalším příkladem je ekonom Jan Mládek, kterého si vybral místopředseda vlády pro hospodářskou politiku Pavel Mertlík. Mládkovo postavení je obojaké, je poradcem a náměstkem v jednom. Jak sám přiznává, jedním z hlavních důvodů, proč ho Pavel Mertlík jmenoval náměstkem, a nikoliv jen poradcem, bylo jednoduše to, že poradce nemá přístup na jednání vlády. Lepší sekretářka – Každý ministr potřebuje někoho, kdo za něj bude vyřizovat korespondenci. Číst dopisy adresované ministrovi, psát zdvořilé odpovědi a kontrolovat dokumenty, které má ministr podepsat, může jenom člověk, jemuž ministr hodně důvěřuje. Například na ministerstvu financí pracuje jako poradce Karel Janda, těšící se pověsti velice pracovitého a poctivého člověka, který dlouho do noci kontroluje a připravuje materiály signované ministrem. O jeho loajálnosti vůči úřadu svědčí skutečnost, že na ministerstvu financí pracuje již devatenáct let, z toho jedenáct ve funkci poradce. Loajální čekatel – Na některé přátele občas nevyjde důstojné místo. Pokud si ale ministr chce udržet hodně dobrý vztah s někým, kdo právě přišel o dobré místo, může mu nabídnout post poradce. V něm lze přečkat zlé časy a počíhat si na novou příležitost. To je i případ bývalých poslanců Federálního shromáždění Martina Kocourka a Jana Zahradila. Když byl nejvyšší zákonodárný sbor se zánikem federace rozpuštěn, vzal si premiér oba mladé exposlance k sobě coby poradce. Po několika letech se exporadci Kocourek se Zahradilem stali zase poslanci. V podobném světle je možné vidět i dnešní angažmá Karla Machovce jako poradce ministra zemědělství Jana Fencla. Disident ČSSD, který kdysi nynějšího ministra přivedl do zemědělské komise sociálních demokratů, vyčkává dobu, kdy dojde ke změně ve vedení strany. Naopak poradkyně ministrů školství a práce a sociálních věcí Jana Gavlasová se těší přízni současných špiček ČSSD. Tato bývalá poslankyně letos do Parlamentu kandidovala neúspěšně, a tak ji ministři Vladimír Špidla s Eduardem Zemanem skryli pod svá křídla. Tréninková zeď Sociálnědemokratičtí ministři si do dobyté Strakovy akademie přivedli i týmy svých poradců. S výjimkou ministra vnitra Václava Grulicha, který místa pro poradce zcela zrušil, mají v blízkosti ministerských kabinetů své komůrky i příslušní poradci. Ministerský předseda pro své poradce ve Strakově akademii dokonce vytvořil speciální odbor. V něm prozatím pracuje osm lidí, titulem poradce se však mohou honosit pouze tři z nich. „Miloš Zeman nerad něco dává zadarmo. Než udělí titul, očekává, že jej člověk, který o něj usiluje, přesvědčí o svých kvalitách, říká jeden z vládních úředníků. Šéf ekonomických poradců Jaroslav Novotný tvrdí, že celé oddělení by se časem mělo rozrůst na dvanáct pracovníků. Podle Novotného chybí Zemanovi zejména zdatný právník. Místopředseda vlády pro zahraniční politiku Egon Lánský se dal jinou cestou. Vsadil na mladé a o svých poradcích tvrdí: „Vnímám je jako tréninkovou zeď při tenise. Strefuji do ní míčky a ona mi je s jinou silou a pod jiným úhlem vrací zpět. Beru je jako tým lidí, na které se mohu stoprocentně spolehnout. A tihle mladí jsou navíc loajální – když to řeknu s nadsázkou, tak nad 35 let nevěřím nikomu. U svých poradců Lánský vyžaduje jazykové předpoklady, vysokou inteligenci, sebedůvěru, snahu jít dopředu, loajalitu a přidrzlost. „Do určité míry i skromnost, protože vysoký plat, který by dostali v soukromé firmě, jim nabídnout nemohu, popisuje priority, podle nichž své poradce volil, Egon Lánský. Naproti tomu ministr financí Ivo Svoboda mladým lidem šanci nedává. Jako šéfa svých poradců jmenoval Barboru Snopkovou (55). Dále mu zůstali dva poradci ještě z dob ministra financí Ivana Kočárníka Karel Janda a Petr Holán. Jako nejmladšího přijal Michala Peška (38), který ale je v současné době dlouhodobě nemocen. Na ministerstvu průmyslu a obchodu má Miroslav Grégr k dispozici dva poradce Jozefa Bogdana a Jiřího Hanzlíčka. Pro ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidlu pracují tři poradci na plný úvazek (Jana Gavlasová, Jana Šilhanová a Milan Šilhan) a tým externích odborníků. Pracují v několika skupinách a pravidelně se s ministrem scházejí. Zabývají se například důchodovými systémy, státní politikou zaměstnanosti, Evropskou sociální chartou či problematikou rodiny. Jedním z externích poradců ministra Špidly je například i Martin Potůček, ředitel Institutu sociologických studií FSV UK a odborník na sociální politiku. Jeho i většinu ostatních, kterými se obklopil, místopředseda Špidla poznal v Lidovém domě při práci sociální komise ČSSD. K roli svých poradců Vladimír Špidla říká: „Očekávám od nich především tvůrčí schopnost a představivost, protože na rutinní práci je na ministerstvu dost kvalifikovaných štábních úředníků. Marně se totiž neříká, že politika je umění a právě umění vyžaduje osobní vklad. Zvláštní vránou mezi členy Zemanova kabinetu je ministr vnitra Václav Grulich, který nezaměstnává žádného poradce. „Přijal jsem pouze jednoho na drogovou problematiku, ale s tím jsem se zase rychle rozloučil. Trvám na tom, že mými poradci jsou náměstci a ředitelé odborů, protože jenom tak dosáhnu toho, že lidé na jednotlivých stupních řízení budou do řešení problematiky vtaženi. Jestli si ministr s kruhem poradců, kteří nejsou začleněni do systému řízení a výkonu, vymyslí určitá opatření, mohou se setkat s nepochopením ve vlastních stupních řízení a výkonu. Neplatím tedy žádného poradce, říká ministr Grulich. Hledá se levný právník Ve srovnání se západním světem si čeští poradci musí připadat jako chudí příbuzní. Přestože na ministerstvech zastávají poměrně důležité posty, co se platů týče, úřednická hierarchie na ministerstvech pro ně nepočítá s žádnou vysokou kolonkou. Bez odměn a příplatků si český poradce vydělá od 15 do 25 tisíc korun měsíčně. I proto možná premiérovi zatím mezi jeho poradci chybí fundovaný právník. „Za plat, který má státní úředník, kvalitního právníka seženete jen velmi těžko, připouští i šéf ekonomických poradců Miloše Zemana Jaroslav Novotný. Poradci britského vládního kabinetu jsou na tom s platy podstatně lépe. Podle zprávy, kterou nedávno uveřejnila ČTK, si například Alistair Campbell, mluvčí britského premiéra Tonyho Blaira, ročně přijde na 90 000 liber. Campbell tvoří vedle dalších dvou poradců Jonathana Powella a Keitha Hellawella „velkou trojku , jejíž roční plat se pohybuje od 90 000 do 110 000 liber ročně. Průměrný plat sedmdesáti dalších zvláštních poradců britské vlády přitom ročně dosahuje 45 378 liber. Roční rozpočet pro všechny zvláštní poradce kabinetu Tonyho Blaira je pro rok 1998 až 1999 stanoven na celkových 3,6 milionu liber. Ing. Martin Dolanský (26), poradce místopředsedy vlády pro zahraniční politiku, nestraník. S Egonem Lánským se seznámil v Poslanecké sněmovně, kde současný místopředseda vlády dělal poradce Miloši Zemanovi a Dolanský působil v oddělení protokolu. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze se specializací na zahraniční obchod, ke které později přidal mezinárodní politiku a diplomacii. Po ukončení studia nastoupil na ministerstvo průmyslu a obchodu do odboru kontroly zákazu chemických zbraní. V roce 1995 odešel do sněmovny, kde pracoval jako zástupce vedoucího oddělení protokolu. * „Pořád lavíruji s myšlenkou, že bych někdy rád skončil v diplomatických službách. I když samozřejmě nevylučuji, že bych později mohl jít do privátní sféry. * „Práce ve funkci poradce má narozdíl od práce na protokolu blíž k politice – člověk je přinucen politicky myslet a v politice se orientovat. Byl jsem nucen rozšířit si nejen zahraničněpolitické, ale i vnitropolitické znalosti. * „Nesmírně si cením přístupu k informacím, který tu na vládě mám, když pro místopředsedu zajišťuji podklady k různým bilaterálním jednáním nebo když připomínkuji materiály do vlády. Navíc jsem se mohl setkat s lidmi, kteří mají vliv na běh světových událostí. Ing. Jaroslav Novotný, Csc. (58), poradce premiéra Miloše Zemana, nestraník. Pro předsedu vlády začal pracovat již v roce 1996, kdy jej Zemanovi jako poradce předsedy Poslanecké sněmovny doporučil Lidový dům. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, poté nastoupil na výrobní praxi do podniku Strojová technika a mechanika Teplice. Od roku 1966 pracoval na Severočeském krajském národním výboru, po deseti letech nastoupil do Ústavu filozofie a sociologie ČSAV. V roce 1987 udělal aspiranturu na sociologii. Od roku 1989 pracoval na pražském magistrátu, o pět let později odešel dělat ředitele odboru regionální politiky na ministerstvo hospodářství. * „Ve sněmovně jsem Miloše Zemana spíš upozorňoval na to, čím se vlastně zabývá vláda a komentoval činnost vlády ve vazbě na práci Parlamentu. Teď je té práce samozřejmě mnohem více, než bylo v Poslanecké sněmovně, a směřuje k rozhodovací činnosti. * „Zavést premiéra na scestí je velmi nebezpečné. A on je člověk velmi přísný, který jednu dvě chyby odpustí, ale pokud by se opakovaly, tak neodpouští. * „Našemu premiérovi se podle mého názoru vůbec neradí, jemu se vlastně shánějí fakta, argumenty, které rozšiřují jeho již dost tak široké obzory. Ing. Jan Mládek (38), poradce a náměstek místopředsedy vlády pro hospodářskou politiku Pavla Mertlíka, člen ČSSD. S nynějším šéfem se blíže poznal při práci v národohospodářské komisi ČSSD. Absolvoval fakultu řízení VŠE v Praze, až do roku 1990 pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. V letech 1991 působil jako poradce a později jako náměstek ministra hospodářství ČSFR, pracoval jako vědecký pracovník pro Středoevropskou univerzitu v Praze. Od března 1994 do července 1998 byl ředitelem českého Institutu aplikované ekonomie. Je členem prezidia České společnosti ekonomické. * „Ministr Dlouhý mě v roce 1992 poslal na seminář do Oxfordu, kde se sešli tamní poradci a pozvali si několik zástupců z východní Evropy, aby diskutovali politiku k východnímu bloku. Máme se ještě dost co učit. Angličtí poradci vedli skutečně věcnou debatu, kdy se probíraly různé varianty. Vymýšleli politická řešení, která pak jejich ministři již jen podepisovali. * „Chybí mi tu rozměr evropanství. Je to znepokojující, protože teď je hlavním úkolem přesvědčit ministerstva, že prioritou je vstup do Evropské unie. * „Poradci by v principu měli být dva typy lidí. Buď starší lidé po aktivní kariéře, kteří mají velké zkušenosti, nebo mladí, kteří sedí u internetu, běhají po knihovnách a připravují podklady. MUDr. Jana Gavlasová (47), poradkyně ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly a ministra školství Eduarda Zemana, se s dnešními šéfy seznámila v minulém volebním období v Poslanecké sněmovně a v odborných komisích ČSSD. Po gymnáziu absolvovala nástavbu rehabilitační pracovnice a poté vystudovala Lékařskou fakultu Palackého univerzity. Od roku 1978 pracovala jako patolog. V roce 1994 byla zvolena do obecního zastupitelstva Dolní Lutyně. V roce 1995 vstoupila do ČSSD a v letech 1996 až 1998 byla poslankyní českého Parlamentu. * „Místopředseda vlády Vladimír Špidla a ministr školství Eduard Zeman mě požádali, abych jim šla dělat poradce. Pro každého tedy pracuji na půl úvazku. A na 0,1 úvazku ještě působím jako lékař, abych si uchovala kvalifikaci a kontakt se svým oborem. * „Na ministerstvu školství přečtu všechny materiály, které tam přicházejí, a když chci, tak je jako poradce mohu připomínkovat. * „Můj den začíná třeba takto – ráno porada vedení na ministerstvu školství, potom jednání na ministerstvu zdravotnictví ohledně středního zdravotnického školství, následně návštěva Parlamentu. Pak návrat na jednání s ministrem Zemanem. A znovu na ministerstvo práce a sociálních věcí, k návrhům odpovědí na korespondenci. Poslední jednání mi často začíná v osm hodin. Ing. Karel Machovec **(39),
poradce ministra zemědělství. S Janem Fenclem se zná z Českomoravského svazu zemědělských družstev, přivedl jej do zemědělské komise ČSSD.
Machovec absolvoval VŠCHT v Praze a postgraduální studium analytické chemie. Poté pracoval v zemědělském družstvu Choťánky. Politikou se zabývá od roku 1991, o dva roky později se stal předsedou zemědělské komise ČSSD. Od roku 1996 byl šéfem zemědělského výboru Poslanecké sněmovny. Je viceprezidentem Agrární komory, členem rady Podpůrného a garančního lesnického a rolnického fondu a v představenstvu Jihočeských mlékáren.
* „Premiér naznačil, že trpím jakousi schizofrenií tím, že jsem zároveň viceprezidentem Agrární komory a poradcem ministra. To si nemyslím. I ČSSD mnohokrát ústy předsedy prosazovala spolupráci s odborovými svazy nebo organizacemi typu Agrární komory.
* „Jednání, při nichž ministra zastupuji, jsou taková, kdy se k ministrovi hlásí lidé se záležitostmi, které jsou důležité, ale ministr osobně je nemusí vyslechnout, protože to jde zařídit jinými způsoby.
* „Když dojdu k závěru, že by se něco mělo rozhodnout, seznámím s tím ministra, či některého z náměstků. Nerozhoduji, jen dávám podklady pro rozhodnutí jiných.
