Celé Česko přesně před rokem šokovaly záběry počestných občanů, kteří po boku neonacistů pochodovali severočeským Varnsdorfem a skandovali „Cikáni do práce“ a „Cikáni do plynu“. Pogromu tehdy zabránili policejní těžkooděnci, kteří rozvášněný dav rozehnali pomocí koní a vodního děla. Od nepokojů na Šluknovsku uplynul rok. Podařilo se od té doby soužití Romů a majority zlepšit?
Moje cesta na divoký sever začíná v pražské kanceláři vládní Agentury pro sociální začleňování, kde mě u kávy vítá její ředitel Martin Šimáček. „Na Šluknovsku je ta situace výrazně jiná v každém z měst. Relativně stabilní je dlouhodobě Krásná Lípa; a to díky rozumné politice začleňování místní radnice. Ve Šluknově se to zklidnilo, v Rumburku se ten problém týká jen malé části obyvatel. Průšvih je Varnsdorf,“ říká Šimáček.
Právě ve Varnsdorfu, patnáctitisícovém městě u německých hranic, před rokem napětí mezi Romy a příslušníky majority vyústilo v několikatisícový pochod na romské ubytovny. Varnsdorfským vadily dvě ubytovny přeplněné Romy. V okolí „Sportu“ a „TGM“ byl hluk, lidé se kolem nich báli chodit. Dnes je třecí plocha jinde, dozvídám se.
Večírky na Kovářské
Romové z ubytoven se během roku hromadně přestěhovali do volných panelákových bytů na Kovářské ulici, které od města koupil místní podnikatel a teď na jejich pronájmu slušně vydělává. Příchod nových Romů vadí hlavně majitelům přilehlých rodinných domků. Stěžují si na celonoční večírky, vulgaritu a nepořádek. Jejich nemovitosti jsou nyní kvůli přítomnosti Romů neprodejné, tvrdí.
„Zaznamenali jsme tu odpor místních lidí,“ říká Šimáček. „Napětí mezi starousedlými a nově příchozími eskaluje a město na to nereaguje,“ popisuje situaci ředitel agentury. Ve Varnsdorfu podle Šimáčka chybí pracoviště, která by se problémové lokalitě věnovala. Není tu nízkoprahové centrum ani volnočasové aktivity pro mladé Romy, kteří potřebují nějak zabavit a vychovávat.
„Je strašně důležité pracovat s mládeží od 11 do 15 let. Nic takového ve Varnsdorfu nefunguje, pouze malý klub uvnitř ubytoven TGM. Ale to je příliš drobná aktivita,“ kritizuje Šimáček. Hned však dává za příklad ostatní města ve Šluknovském výběžku, kde se spolupráce s radnicemi daří: v Krásné Lípě, Rumburku a Šluknově volnočasová centra fungují, teď jsou navíc připravené projekty z evropských peněz, které vytvoří dohromady několik desítek pracovních míst. „Ve Varnsdorfu se tohle s vedením města nepodařilo domluvit,“ krčí rameny Šimáček.
Sociální firma nesmí konkurovat
Martin Louka, starosta kritizovaného Varnsdorfu, mě vítá v pátek dopoledne, den před ohlášeným pochodem krajně pravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti. Z pochodu na „výročí“ rasových nepokojů má očividně obavy. Připouští, že se problém s ghettem nevyřešil, jen se přesunul do sídlištních bytů.
Starosta ale trvá na tom, že město dělá, co může. Přidalo jednu směnu městské policie, rozšířilo kamerový systém a přímo na Kovářské zřizuje pracoviště pro sociální terénní pracovníky. Cílem je, aby v problémové situaci – typicky při hlučném večírku – byl na místě někdo schopný situaci řešit. Další změny, třeba přestavba ubytovny TGM na sociální bydlení, se prý připravují. Jenže když starosta telefonuje kolegovi, aby zjistil, v jaké je projekt fázi, ukáže se, že ještě nebyla podána žádost o dotaci.
Když se ptám, proč město nečerpá z evropských fondů peníze na vytvoření pracovních míst jako okolní obce, starosta se rozčílí. „Dobře. Tak tedy sociální firma. To se lehko řekne. Jenže taková dotovaná sociální firma musí přinést něco, co tu není, jinak vyžene tu nedotovanou. Já si netroufnu přijít s tím, že tu otevřeme dotovanou firmu na zeleň a zkrachuje tím firma fungující,“ říká Louka.
Co by mohlo být předmětem podnikání takové sociální firmy? „To musí právě přijít ten zlatý nápad,“ říká Louka. A jako příklad dává ruční výrobnu čokolády, kterou chystá město Krásná Lípa. O Krásné Lípě mluví všichni jen dobře, jako by to bylo nějaké modelové město pro integraci a řešení problémů. Je na čase se tam jet podívat.
Modelové město
Do Krásné Lípy je to z Varnsdorfu autem jen pár minut. Město má tři a půl tisíce obyvatel, je tedy asi pětkrát menší než Varnsdorf. Poměr Romů vůči majoritě je tu však na první pohled výrazně vyšší. Přesto tu nemají ghetta, násilnou trestnou činnost ani pochody neonacistů. Čím to je?
„To, co dneska někdo říká jako teorii, tady vzniklo samovolně. Nešli jsme přes analýzy,“ říká Jan Kolář, místostarosta města. V Krásné Lípě funguje komunitní centrum Kostka, které kromě široké nabídky volnočasových aktivit pro mládež a kvalifikačních kurzů pro dospělé provozuje vlastní soukromou prádelnu, jež pere prádlo pro penziony a hotely.
Centrum Kostka založilo město z peněz EU. Dále tu už deset let funguje romská neziskovka Čačipen, kde romské děti tráví volný čas. Samotná radnice pak donedávna pomocí komunitního centra a systému veřejně prospěšných prací (VPP) zaměstnávala až 50 lidí. Dnes je to jen 31 – může za to snížení státní podpory na VPP.
„Počátek toho relativního klidu v obci je, že jsme neprodali technické služby,“ vysvětluje Kolář. Město díky tomu může dát práci lidem, kteří se starají o cesty nebo veřejnou zeleň. „Velmi dobře funguje, když lidé ráno v zimě vidí Roma, jak odklízí sníh,“ vysvětluje klady Kolář. Varuje však, že krásnolipská idyla může brzy skončit – Romů tu přibývá a pracovních příležitostí je i kvůli státnímu krácení příspěvku na veřejně prospěšné práce stále méně.
Ať to alespoň zkusí!
Naproti radnici stojí dřevěná chata s romskou vlajkou. Sídlí tady Čačipen, romské sdružení vedené Robertem Ferencem. Romské děti sem chodí třeba tančit. „Teď jsme byli ve Francii, má to výsledky, po návratu se nám přihlásily další čtyři děti,“ popisuje Ferenc, zatímco mi ukazuje hernu se stolními fotbaly a počítači. Když přijde řeč na Varnsdorf a Kovářskou, Robert Ferenc vrtí hlavou.
„Většinová společnost je naštvaná, protože to byla klidná část. Je to pro ně šok. Já bych tam sám nebydlel.“ Podle něho je řešením Romy rozstěhovat, nekoncentrovat je na jednom místě. Neví však, jak to má město udělat, když nevlastní byty.
„Romové jsou hluční. Řekl jsem městu o asistentech prevence kriminality a nízkoprahu na Kovářské, plus terénních pracovnících. Kdyby tyhle tři věci působily a byla práce, tak problém není,“ míní Ferenc. „Ať začnou něco dělat. Alespoň, ať to zkusí!“ říká.
Frustrovaný výběžek
Moje putování po Šluknovsku končí večer u Miroslava Řebíčka, zakladatele neziskovky Cedr, který pracuje také s Romy. Poslední Řebíčkovou aktivitou je založení sociální firmy na ruční výrobu čokolády. Ta by v ideálním případě mohla zaměstnat až šest lidí. Také Řebíček vedení Krásné Lípy opatrně chválí. „Radnice tu s těmi lidmi pracuje dlouhodobě. Je tu ale i celkově taková větší komunita aktivních lidí. Oni se tu fakt snaží,“ říká.
Hlavní problém výběžku ale vidí jinde – není tu práce. Důvodů, proč tomu tak je, existuje tolik, že by vydaly na samostatný článek – od vykořeněnosti lidí, kteří po válce osídlili Sudety, až po odlehlost celého regionu. Nezaměstnanost na Šluknovsku v zimě dosahuje až 20 procent. Když v Lužických horách leží sníh, kamion se sem nedostane.
Čtěte také:
Sever se zlobí. Po Rumburku a Šluknově to vře ve Varnsdorfu a Novém Boru
O Šluknovsku už píše i americký Wall Street Journal
„Před krizí to tu bylo špatné. Teď je to špatné i pro lidi z většinové společnosti, co jsou vzdělaní a vždycky pracovali. Na dávky ale nedosáhnou, protože bydlí ve vlastním domě. Ta frustrace výběžku se pak sveze na Romech,“ uzavírá Řebíček.
