Jde o víc než o volební preference
Už jenom půldruhého procenta preferencí dělí od sebe dle výsledků průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění občanské a sociální demokraty. Přitom loni touto dobou to byl víc než desetinásobek. Má kvůli tomu Jiří Paroubek přijmout královský titul Zeman II. a Mirek Topolánek naopak vyhledat špagát a nejbližší olši? Určitě ne. Občanští demokraté přece museli počítat s tím, že ČSSD nezůstane natrvalo v hlubokém grossovském útlumu, vždyť léta předtím byly síly obou protilehlých politických sil poměrně vyrovnané. Bylo jen otázkou času, kdy se poměry vrátí do vyjetých kolejí. Nemohla-li ODS nijak urychlit termín voleb, pak je ten několikaprocentní současný rozdíl preferencí normální. Důležitější je jiná věc.
Brněnským kongresem skončily před týdnem pro ODS jakési půlroční poloprázdniny a strana nastoupila před veřejnost odpočatá, svěží a nažhavená. Někteří občanští demokraté už sice přestávali věřit, že se jejich mašině po měsících, kdy motor šlapal jenom na volnoběh, povede nahodit rychlost a pohne se z místa, ale stalo se. Naštěstí pro Topolánkovu partaj právě ve chvíli, kdy rozjetý a svým hektickým programem nutně utahaný Paroubek už nemůže nerozhodné voliče lákat na tvář neokoukaného benjamínka české politiky a kdy proti ODS nebývale ostře a osobně zaútočil David Rath. Zároveň už také vykrystalizovala představa levicové spolupráce ČSSD s KSČM. Vlastně teprve teď, když Paroubek odstranil grossovský hendikep ČSSD a vybarvil se, stojí proti sobě rovnocenní soupeři. Karty jsou znovu rozdány a začíná skutečný souboj.
ČSSD do něj vstupuje podobna skřetovi Glumovi, který se před voliči vabank svíjí v křečích, aby mohl po volbách znovu navléci svého Miláška - Prsten moci. Také ODS jde o všechno, protože zůstat po osmi letech další čtyři roky v opozici by stranu patrně rozložilo. Útěcha, že i britští konzervativci přestáli troje prohrané volby bez úhony, silně kulhá. Toryové totiž na rozdíl od svých českých souvěrců dávno nepotřebují splácet hypotéky ke svým rodinným domům či shánět peníze na drahé školy svých potomků. Posty na ministerstvech ve jménu svých pravicových idejí snáze oželí, přičemž jejich strana má staletou historii. Zato úprk mozků z ODS po eventuálním volebním debaklu by zřejmě překonal i postsarajevský syndrom z roku 1997. I v ODS jsou lidé ochotní pro uchopení vládního kormidla učinit doslova cokoli, a není to zdaleka jen Rathův nucený správce ve Všeobecné zdravotní pojišťovně Antonín Pečenka, na kongresu třikrát veřejně prokletý. Jenže ODS má jednu výhodu: pohodáře Topolánka. Vlastnost, která kdysi předsedovi vynesla přezdívku tupolánek, může ve spojení s věcnou, nápaditou a slušnou kampaní na voliče zapůsobit. Lze očekávat, že vojácky mobilizovat bude tentokrát Paroubkova ČSSD. ODS jakoby si chtěla naopak vypůjčit - soudě dle Topolánkových slov pronesených v Brně - Špidlův starý slogan „Chcete vládu, která myslí na lidi?“. Brněnský ústup od tvrdé rétoriky i přijetí a adaptace myšlenky sociálního státu jsou novinky, potvrzující nový image strany.
Jsa uhranut ideou „dohnat a předehnat“ hovoří teď premiér Paroubek rád o únorovém vyrovnání trajektorií volebních preferencí ČSSD a ODS. I když by to byla pro Topolánka hořká pilulka, musí uvažovat v širším horizontu. O nějaké dvě trajektorie nejde, příští volby budou střetem levice (ČSSD a KSČM) a pravice (ODS a KDU-ČSL). Vsadí-li ODS pouze na vítězství pravice a zavře si dvířka k jiným variantám, může se snadno stát, že narazí jen tupě do zdi. Avšak jinak by volební matematika vypadala, kdyby se roztříštěným liberálům (Kaslovi Evropští demokraté, Zieleniec, Nezávislí demokraté Vladimíra Železného) podařilo sjednotit a vytvořit takzvaný pátý subjekt ve sněmovně. Pak by komunisté zřejmě neměli sílu sami vydržovat menšinový kabinet ČSSD a otevřely by se možnosti dalších koalic včetně té velké. Je Topolánek na spolupráci s Paroubkem připraven? Nespřádají nespokojenci v ODS vlastní nouzové plány? Rýsuje se už eventuální spolupráce s liberály?
Prezident Václav Klaus myslí za Topolánka. Nedávno se vydal na sjezd KDU-ČSL do Plzně, aby pravicové hlasy zachytila v co možná největší míře lidovecká část roštu. V Brně zase varoval občanské demokraty před nesvorností. Vůbec je faktické dvojvládí v hlavních politických stranách českou raritou, vždyť i úřadující šéf ČSSD Sobotka má v zádech premiéra Paroubka. Je tu však významný rozdíl: od Klause Topolánkovi v případě volebního vítězství vyhazov z předsednického křesla nehrozí.
